Karel Weirich

Karel Weirich (2. července 1906 Řím – 1. listopadu 1981 Řím) byl český novinář, korespondent ČTK z Vatikánu a Itálie. Za druhé světové války zachránil život asi pěti stům československých Židů.

Karel Weirich
Karel Weirich
Narození	2. července 1906 Řím Italské království Italské království
Úmrtí	1. listopadu 1981 (ve věku 75 let) Řím Itálie Itálie
Povolání	novinář
Ocenění	Medaile Za zásluhy I. stupeň, in memoriam (2015)
Rodiče	Ignác Weirich otec
Příbuzní	August Werich strýc
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Karel Weirich se narodil v Římě. Jeho rodiče se tam odstěhovali poté, co jeho otec Ignác Weirich (1856–1916) získal jako sochař italské stipendium a později se v Itálii usídlil.^[1] Dětství tak Weirich prožil převážně v Itálii, ač po otcově smrti krátce pobýval společně s matkou na Moravě.^[2]

Po ukončení středoškolských studií začal působit v katolických misijních institucích – nejprve se stal sekretářem ředitele Papežského díla svatého apoštola Pavla a v roce 1932 přešel do sekretariátu Papežských misijních děl. V té době začal psát články o tehdejším Československu pro vatikánský deník L'Osservatore Romano, později i pro deník Messaggero. V roce 1935 přijal nabídku Československé tiskové kanceláře (ČTK) a stal se jejím stálým korespondentem z Itálie a Vatikánu. V roce 1941 byl však propuštěn, důvodem byly jeho protinacistické postoje.^[3]

I poté pracoval jako novinář. Stal se ale také součástí odboje a začal pomáhat cizincům, zejm. Židům, které nechal v roce 1940 Benito Mussolini internovat. Pomáhal zejména vězňům koncentračního tábora Ferramonti di Tarsia, kde bylo vězněno několik set československých Židů. Šlo o cestující ze ztroskotané lodi Pentcho, která směřovala do Palestiny. S dalšími dvěma Čechy založil Společnost svatého Václava, která kryla poskytování humanitární pomoci lidem, skrývajícím se v Itálii před nacisty.^[2] V dubnu 1944 byl zatčen a poté odsouzen k trestu smrti. V důsledku intervence Svatého stolce byl tento rozsudek zmírněn na 18 let těžkých prací.^[4] V květnu 1945 byl Weirich z bavorského vězení vysvobozen americkou armádou.

Po válce začal opět pracovat pro ČTK. Po únoru 1948 byl povolán do Prahy, ale tušil nebezpečí, a proto se rozhodl zůstat v Itálii.^[2] Zemřel v roce 1981.

Ocenění

Dne 28. října 2015 by oceněn Medailí Za zásluhy in memoriam.^[5]