rakousko-český šlechtic, voják a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Karel II. Filip kníže ze Schwarzenbergu (německy Karl II. Borromäus Philipp Fürst zu Schwarzenberg; 21. ledna 1802 Vídeň – 25. června 1858 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, generál a politik.[3] Po rezignaci staršího bratra Bedřicha převzal knížecí titul mladší rodové větve Schwarzenbergů s majetkem v jižních Čechách (Orlík nad Vltavou). Od mládí sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, zastával funkce místodržitele v Lombardii (1849–1851) a Sedmihradsku (1851–1858).
| Karel II. Schwarzenberg | |
|---|---|
 Karel II. kníže ze Schwarzenbergu na litografii od Josefa Kriehubera, 1849 | |
| 3. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu | |
| Ve funkci: 1830[1] – 25. června 1858 | |
| Předchůdce | Bedřich I. ze Schwarzenbergu |
| Nástupce | Karel III. ze Schwarzenbergu |
| Guvernér v Sedmihradsku | |
| Ve funkci: 25. května 1851 – 25. června 1858 | |
| Předchůdce | Ludwig von Wohlgemuth |
| Nástupce | Bedřich z Lichtenštejna |
| Civilní a vojenský guvernér v Lombardii | |
| Ve funkci: 19. října 1849 – 10. ledna 1851 | |
| Předchůdce | Josef Václav Radecký z Radče |
| Nástupce | Michael von Strassoldo |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1854), polní podmaršálek (1848), generálmajor (1840) |
| Narození | 21. ledna 1802 Vídeň  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 25. června 1858 (ve věku 56 let) Vídeň Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou |
| Titul |  kníže |
| Choť | (1823) Josefina Marie Wratislavová z Mitrowicz (1802–1881) |
| Rodiče | Karla I. Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) a Marie Anna z Hohenfeldu (1767–1848) |
| Děti | 1. Karel III. (1824–1904) 2. Gabriela (1825–1843) 3. Anna Maria, provd. z Waldstein-Wartenbergu (1830–1849) |
| Příbuzní | Bedřich Karel ze Schwarzenbergu a Leopold Schwarzenberg (sourozenci) Karel IV. ze Schwarzenbergu, Bedřich Edmund ze Schwarzenbergu, Anna Marie Gabriela ze Schwarzenbergu, Marie ze Schwarzenbergu[2], Ida ze Schwarzenbergu[2] a Gabriela ze Schwarzenbergu[2] (vnoučata) |
| Profese | politik, důstojník a vojenský velitel |
| Ocenění | rakouský Řád zlatého rouna (1852) |
| Commons | Karl II zu Schwarzenberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel z knížecího rodu Schwarzenbergů, náležel k orlické sekundogenituře. Narodil se ve Vídni jako druhorozený syn slavného vojevůdce napoleonských válek polního maršála knížete Karla Schwarzenberga (1771–1820) a jeho manželky Marie Anny, rozené hraběnky z Hohenfeldu (1767–1848).[4] V rodinné tradici sloužil od mládí v rakouské armádě, do které vstoupil v roce 1821 jako kadet u pěšího pluku Colloredo a již v roce 1823 byl hodnosti kapitána (Hauptmann) u 11. pěšího pluku. V roce 1831 byl povýšen na majora ve 42. pěším pluku v Terezíně.[5] V roce 1834 byl povýšen do hodnosti plukovníka a velel 4. pěšímu pluku. V roce 1840 byl povýšen do hodnosti generálmajora s velením brigády v Brně.[6] Od roku 1842 byl brigádním velitelem v Praze.[7] Zde se také zúčastnil veřejného života, mimo jiné byl účastníkem zasedání Českého zemského sněmu. Od roku 1843 byl řádným členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti. Zavedl chov ovcí Merinos.[8]
V únoru 1848 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v v revolučním roce 1848 stál v čele divize pod velením polního maršála Radeckého.[9] Po válce se stal vojenským a civilním guvernérem Lombardie (1849–1851).[10][11] V roce 1851 byl jako vrchní velitel a guvernér přeložen do Sedmihradska,[12][13] kde byl ve zcela neznámém prostředí konfrontován se složitou situací v otázce mnohonárodnostního složení obyvatelstva a jeho příslusnoští k různým náboženstvím. Do funkce sedmihradského místodržitele byl vybrán s ohledem na svou příslušnost k nejvyšší šlechtě, vzdělání a předchozí zkušenosti z Lombardie. Podařilo se mu eliminovat napětí mezi Sedmihradským knížectvím a Uherským královstvím. V roce 1854 byl povýšen do hodnosti c. k. polního zbrojmistra.[14]
Zemřel ve Vídni, původně byl pohřben v kostele sv. Jiljí v Domaníně u Třeboně, v roce 1864 byly jeho ostatky převezeny do nově vysvěcené rodové hrobky na Orlíku.[15]
Jako hlava sekundogenitury rodu Schwarzenbergů užíval titul knížete s nárokem na oslovení Jasnost (německy Seine Durchlaucht). Ve funkci guvernéra v Lombardii obdržel v roce 1849 titul c. k. tajného rady.[16] Během vojenské kariéry získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku i v zahraničí[17] a v roce 1852 byl dekorován prestižním Řádem zlatého rouna.[18][19] Od roku 1847 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 19.[20]
Řád zlatého rouna (1852)
Řád železné koruny I. třídy (1851)
Vojenský záslužný kříž (1849)
komandérský kříž Leopoldova řádu (1848).svg){kind=small}
Řád svaté Anny I. třídy (Rusko).svg){kind=small}
Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
velkokříž Řádu Pia IX. (Papežský stát)Po rezignaci staršího bratra Bedřicha se stal hlavou mladší linie Schwarzenbergů, nositelem knížecího titulu a majitelem panství Orlík nad Vltavou s hradem Zvíkov, Sedlec u Kutné Hory, dále vlastnil Murau ve Štýrsku. Na zámku Orlík zahájil novogotickou přestavbu dokončenou až po jeho smrti (1849–1860, architekt Bernhard Grueber).[21]
K významnému rozšíření rodového majetku v jižních Čechách přispěl svým sňatkem. Dne 26. července 1823 se v Praze[22][pozn. 1] oženil s Josefinou Marií Vratislavovou z Mitrovic (16. 4. 1802 Praha – 17. 4. 1881 Praha). Byla dcerou dlouholetého zemského maršálka Českého království Josefa Antonína Vratislava z Mitrovic.[23][24] Po otci byla dědičkou panství Čimelice, Osov a Tochovice, byla také c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[25] Z tohoto sňatku vzešel syn a dvě dcery.
Vysokých hodností v rakouské armádě dosáhli jeho bratři Bedřich (1800–1870) a Edmund (1803–1873). Vlivné příbuzenské vazby získal také svým sňatkem s Josefínou Vratislavovou, jeho švagry byli kníže Josef z Ditrichštejna (1798–1858) a generál Ferenc Gyulai (1798–1868).[26]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
.svg){kind=small}
