kaple ve Wachendorfu From Wikipedia, the free encyclopedia
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Polní kaple bratra Klause v německém městečku Wachendorf je dílem švýcarského architekta Petera Zumthora. Skutečnost, že se jedná o sakrální stavbu, prozrazuje pouze nenápadný kříž umístěný nad trojúhelníkovým vstupem.[1] Vnější zcela minimalistické vzezření 12 metrů vysokého betonového monolitu je v radikálním kontrastu k organické podobě vnitřního prostoru.
| Polní kaple bratra Klause | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Severní Porýní-Vestfálsko |
| Obec | Wachendorf (Mechernich) |
| Souřadnice | 50°35′32,64″ s. š., 6°43′38,39″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | Římskokatolická |
| Zasvěcení | Mikuláš z Flüe |
| Datum posvěcení | 19. května 2007 |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Peter Zumthor |
| Výstavba | 2007 |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | pohledový beton, dřevo |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Místní zemědělci, pro které Zumthor projekt vytvořil zdarma,[2] si přáli kapli zasvětit svému patronu a poustevníku Mikulášovi z Flüe. Světec, který žil v 15. století, je běžně nazýván „bratr Klaus“.
Kaple byla vystavěna unikátním způsobem. Na místě nejdříve vznikla stavba připomínající týpí – desítky smrkových kmenů (různé zdroje uvádějí počet mezi 77–120) byly připevněny k sobě tak, aby mezi nimi nahoře zůstal otevřený světlík. Dřevěná konstrukce postupně mizela pod vrstvami betonu. Každý den přibyla jedna o výšce půl metru, celkem jich bylo navršeno 24. Když beton ztvrdnul, byla dřevěná výztuž zapálena.
Než oheň pomalu dohořel, uběhlo asi dvacet dní. Po spojených kmenech zbyly jejich negativní otisky v betonu, začerněné ohněm. Z horního průhledu, ohraničeného vlnkami po vyhořelých kmenech, padá do tmavého prostoru světlo. Drobné zářivé světelné body také pronikají dovnitř úzkými trubkami ve stěnách. Tyto otvory po konstrukčních spojích mezi vnitřním a vnějším pláštěm měly původně zůstat volné a sloužit větru jako varhany. Kvůli velkému průvanu se však nakonec muselo od hudebního zážitku ustoupit a zasadit do otvorů skleněné baňky.[2]
Podlaha, na kterou nekrytým světlíkem prší, je z litého olova. Voda na ní zůstává a postupně se odpařuje. Vnitřní vybavení tvoří jen prostá dřevěná lavice a na podstavci umístěná bronzová busta od sochaře Hanse Josephsohna. Na stavbě pracovali lidé z okolí a v co nejvyšší míře byly používány staré a osvědčené místní pracovní postupy.[1]
