druh rostliny From Wikipedia, the free encyclopedia
Meloun cukrový (Cucumis melo) je druh melounu, pěstovaný v mnoha kultivarech. Od melounu vodního se liší velikostí, barvou a chutí plodu i vzhledem rostliny. Jde o jednoletou plodovou zeleninu, která patří do stejného rodu jako okurka.
 Meloun cukrový | |
|---|---|
 Meloun cukrový (Cucumis melo) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | tykvotvaré (Cucurbitales) |
| Čeleď | tykvovité (Cucurbitaceae) |
| Rod | meloun (Cucumis) |
| Binomické jméno | |
| Cucumis melo L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rostlina je poléhavá, s hranatým průřezem stonku, výhony mohou dorůstat až 150 cm. Na listu lze rozpoznat 3–5 laloků, vzhledem jsou podobné listům okurky, jsou však menší. Stonek i listy jsou chloupkaté.[1]
Vzhled plodů se liší v závislosti na kultivaru, slupka je v odstínech žluté či zelené barvy a může být buď úplně hladká, nebo síťovitě rozpraskaná a hrbolovitá. Dužnina zralých plodů je žlutá. Plody obsahují průměrně 6–8 % cukru (převážně sacharózy), podíl vody v plodech je oproti melounu vodnímu o cca 10 % nižší[1]. Plody nejčastěji váží 1–3 kg.
Rostlina je jednodomá, přičemž samičích květů se objevuje na rostlině až 10× více než květů samičích. Na samičích květech je nápadný velký semeník s malým plůdkem. Vegetační doba je v podmínkách ČR 110–120 dnů.[1]
Rostlina je značně teplomilná, zničí ji už první mrazy a pokud dojde k poklesu pod 10 °C, rostlina zastavuje asimilaci živin. Rostliny se dříve při pěstování zaštipovaly kvůli většímu rozvětvení výhonů, v současné době jsou vypěstovány i odrůdy, které toto nevyžadují.[1] Přestože má rostlina mohutný kořenový systém, je možno je pro zvýšení výnosu plodů naroubovat na tykev.[1]
Hlavním centrem původu melounu cukrového jsou území Íránu, Arménie a přilehlá území na západě a východě. Za druhé, menší, centrum původu se považuje Pákistán a severozápadní provincie Indie a Afghánistánu. Přestože pravá divoká forma melounu cukrového nebyla objevena, vyskytuje se ve výše zmíněných oblastech několik příbuzných divokých druhů.[zdroj?]
Dužnina plodů se nejčastěji konzumuje samotná syrová, lze je však i vařit či její plátky sušit. Plody kultivaru honeydew se často podávají s parmskou šunkou, lososem nebo se sladkým vínem. Některé odrůdy se pěstují pro semena, ze kterých se získává melounový olej, některé pouze pro svou příjemnou vůni. V Japonsku se vyrábí alkoholický nápoj midori s příchutí cukrového melounu.
Plody kultivaru kantalupe jsou dobrým zdrojem draslíku, vitamínu A a kyseliny listové.[2]
Arménská okurka (Cucumis melo var. flexuosus) je zvláštní odrůda melounu cukrového. Rostlina dorůstá délky 76–90 cm, plody (30–38 cm) mají podlouhlý tvar jako okurka slupka je velmi tenká a bez hrbolků. Plody nejsou hořké a téměř nikdy se neloupou. Na Středním východě je známá jako „divoká okurka“ a nakládaná se prodává na trzích.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
