francouzský spisovatel a kritik From Wikipedia, the free encyclopedia
Jules Gabriel Janin (18. února 1804, Saint-Étienne – 19. června, 1874, Passy, Paříž) byl francouzský romantický spisovatel a kritik, představitel frenetické literatury, člen Francouzské akademie.[1][2]
Jules Gabriel Janin | |
---|---|
Jules Janin (30. léta 19. století) | |
Narození | 18. února 1804 Saint-Étienne |
Úmrtí | 19. června 1874 (ve věku 70 let) Passy, Paříž |
Místo pohřbení | Cimetière Saint-Louis d'Évreux |
Povolání | spisovatel a kritik |
Národnost | francouzská |
Alma mater | Lyceum Ludvíka Velikého |
Žánr | romány a divadelní kritiky |
Témata | frenetická literatura |
Literární hnutí | romantismus |
Významná díla | Mrtvý osel a gilotinovaná žena |
Ocenění | člen Francouzské akademie |
Manžel(ka) | Adélaïde (1820-1876) (od roku 1841). |
Partner(ka) | Anaïs Bosiová (1835–1840) |
Příbuzní | Georges Duruy (zeť) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se v rodině právníka. Vzdělání získal nejprve v rodném městě a pak na prestižním Lyceu Ludvíka Velikého v Paříži. Brzy se ale začal věnovat žurnalistice a pracoval pro Le Figaro nebo pro La Quotidienne. Byl rovněž jedním ze zakladatelů La Revue de Paris a Le Journal des Enfants.
Známým se stal roku 1829 díky frenetickému románu Mrtvý osel a gilotinovaná žena (L'âne mort et la Femme guillotinée).[3] V tom samém roce se stal pravidelným přispěvatelem do Journal des Debats, kde se roku 1830 stal divadelním kritikem. V této funkcí působil dalších čtyřicet let a stal se jedním z nejvlivnějších dobových kritiků. Byl nazýván princem kritiky. Jeho fejetony si pro svou hravost a pikantnost získaly velikou oblibu. Divadelní hra byla pro něj pouze záminkou pro psaní o nejrůznějších a často i dosti osobních věcech. Jeho kritiky však postrádají soustavnost a jednotný kritický systém.[4]
Janinovo dílo je poměrně rozsáhlé. Kromě kritik obsahuje romány, novely, povídky, fejetony, filologické spisy, básně, filozofická a mravní pojednání, paradoxní a humoristické fantazie, cestopisy, komentáře, biografie i překlady (například Horatia nebo Vergilia).
Roku 1841 se oženil. Roku 1865 učinil neúspěšný pokus stát se členem Francouzské akademie, což se mu podařilo až o pět let později roku 1870, kdy se stal nástupcem Charlese Augustina Sainte-Beuveho. Zemřel o čtyři roky později. Pochován je na Hřbitově svatého Ludvíka v Évreux v rodinné hrobce, kterou nechala postavit jeho manželka.[5]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.