japonský torpédoborec třídy Kageró From Wikipedia, the free encyclopedia
Jukikaze (雪風) byl osmý torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Kageró. Byl dokončen v lednu 1940 jako třetí z devatenácti torpédoborců třídy Kageró. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, kterou přežil jako jediný torpédoborec ze své třídy.
 Jukikaze v prosinci 1939 během zkušební plavby | |
| Základní údaje | |
|---|---|
  | |
| Typ | Torpédoborec 1. třídy |
| Třída | Kageró, I. série |
| Číslo trupu | 24 |
| Jméno podle | 雪風 ~ sněhová vánice |
| Objednána | arzenál Sasebo |
| Zahájení stavby | 2. září 1938 |
| Spuštěna na vodu | 24. března 1939 |
| Uvedena do služby | 20. ledna 1940 |
| Osud | 6. července 1947 předán Čínské republice; sešrotován 1970 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 2033 T standardní 2450 T při zkouškách[1] |
| Délka | 111,0 m mezi svislicemi 116,2 m na vodorysce 118,5 m celkem[1] |
| Šířka | 10,8 m[1] |
| Ponor | 3,76 m[1] |
| Pohon | 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 lodní vrtule[1] 52 000 k na hřídeli (38 245,9 kW)[1][p 1] |
| Palivo | 500 t topného oleje[2] |
| Rychlost | 35 uzlů (64,8 km/h)[1] |
| Dosah | 5 000 námořních mil (9 260 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[1][2] |
| Posádka | 240[1][2] |
| Výzbroj | Po dokončení: 6× 127 mm/50 typu 3. roku (3xII) 4× 25 mm/60 typu 96 (2xII) 8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 (16 ks) 18 hlubinných náloží typu 95 Od května 1943: 3× 127 mm/38 (3xI) 2× 76,2 mm/50 (2xI) 10 či 17× 40 mm Bofors[9][8] |
| Elektronika | Sonar (od začátku)[10] Radarový detektor (od května 1943)[3][4] Radar 22-gó (od září/října 1943)[3][5] Radar 13-gó (od září/října 1943)[3][5] |
V prosinci 1941 podporoval japonskou invazi na Filipíny a v lednu 1942 vylodění na Celebesu. Nadále pak pokračoval v podpoře japonského postupu Holandskou východní Indií, včetně účasti na bitvě v Jávském moři. Počátkem června se zúčastnil bitvy u Midway a v září bitvy u Santa Cruz. V listopadu byl lehce poškozen v první námořní bitvě u Guadalcanalu, ale již v únoru 1943 podnikl tři evakuační plavby ke Guadalcanalu v rámci operace KE. V březnu byl jedním ze čtyř torpédoborců, které přežily bitvu v Bismarckově moři a poté se věnoval transportním a doprovodným povinnostem. Během „krysích transportů“ s posilami pro ostrov Kolombangara se v červenci zúčastnil bitvy u tohoto ostrova. V roce 1944 se (mimo jiné) v rámci doprovodných povinností zúčastnil v červnu bitvy ve Filipínském moři a v říjnu série bitev u Leyte. V dubnu 1945 doprovázel bitevní loď Jamato na její sebevražedné plavbě k Okinawě – po sérii amerických leteckých útoků byl jedním ze čtyř torpédoborců, které se dokázaly vrátit zpátky do Japonska, kde ho rovněž zastihla japonská kapitulace.[3]
Po válce se věnoval repatriačním plavbám a v červenci 1947 byl – jako válečná reparace – předán námořnictvu Čínské republiky a přejmenován na Tan-jang (DD-12). Během občanské války zůstal věrný Republice a po ústupu na Tchaj-wan aktivně sloužil až do roku 1966.[9] Roku 1970 (nebo 1971[9]) byl sešrotován.[3]
Jukikaze patřil do I. série třídy Kageró a byl objednán na základě doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1937. Jeho výzbroj po dokončení tvořilo šest 127mm děl typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu C (jedné na přídi a dvou na zádi) a dva čtyřhlavňové 610mm torpédomety typu 92 modelu 4. Pro ně bylo neseno až šestnáct torpéd typu 93. Protiletadlovou výzbroj (pomineme-li možnost použití 127mm kanónů) tvořily zpočátku dva dvouhlavňové komplety 25mm kanónů typu 96.[10]
Během války byla postupně posilována protiletadlová a protiponorková výzbroj. V květnu 1943 byla v Kure vyměněna 25mm dvojčata za trojhlavňové komplety, přibylo nové 25mm dvojče na nové platformě před můstkem a na můstek byl instalován detektor radarového záření.[3][4]
Během druhé modernizace v září a říjnu 1943 byla v Kure sejmuta zadní vyvýšená dělová věž (č. 2) a nahrazena dvěma 25mm trojčaty. Byl instalován centimetrový přehledový radar 22-gó na předním stěžni, metrový přehledový radar typu 13-gó na zadním stěžni a vylepšen sonar.[3][5]
V červenci a srpnu 1944 bylo v Kure[3] instalováno čtrnáct jednohlavňových 25mm kanónů (čtyři na přední palubě po stranách můstku a protiletadlové platformy, další dvě dvojice po stranách za předním a zadním torpédometem, dvě dvojice po stranách zadní nástavby a poslední dvojice na zádi), čímž byl dosažen finální počet 28 hlavní.[6] Původní radar typu 22-gó byl nahrazen modifikovanou verzí téhož typu, která měla umožnit řízení palby radarem, ale výsledky nedosáhly očekávání.[11] Pravděpodobně touhle dobou byly na zádi instalovány dvě skluzavky hlubinných náloží, které tak doplnily původní dvojnásobný (Y砲 Y-hó, čili Y-gun) vrhač hlubinných náloží typu 94 (爆雷投射機 bakurai tóšaki). Podle Čihaja & Abe měl být (nejpozději koncem roku 1944) můstek Jukikaze vybaven dodatečným pancéřováním z nanýtovaných plechů – obdobně, jako fotograficky doložený můstek sesterského Isokaze.[12] Fukui uvádí stav protiletadlové výzbroje při kapitulaci jako dvacet čtyři 25mm kanónů (4xIII, 1xII a 10xI) a čtyři jednohlavňové 13,2mm kulomety typu 93, ale v doprovodné ilustraci s rozmístěním výzbroje uvádí stejnou výzbroj, jakou měl Jukikaze obdržet v červenci a srpnu 1944 podle Čihaja & Abe – tedy 28× 25mm.[7]
V prosinci 1944 byl v Kure instalován nový sonar typu 3.[13]
Po japonské kapitulaci byl Jukikaze odzbrojen, sejmut byl i radar typu 13-gó (byl ponechán pouze radar 22-gó) a na palubě (přední, zadní a místo torpédometů) byly instalovány provizorní nástavby pro zvětšení ubytovací kapacity repatriantů.[14]
Jako Tan-jang se znovuvyzbrojení dočkal až po ústupu na Tchaj-wan. Na přídi byla instalována dvojice původně japonských 127mm kanónů (je možné, že se jednalo o 127mm kanóny typu 89) ve společné lafetaci neznámého (pravděpodobně čínského) původu. Je možné, že se jednalo o děla z pobřežní baterie na hoře Šou (壽山 shòushān) u Kao-siungu.[9][p 2] Ty doplnily čtyři původně japonské 100mm kanóny typu 98 ve dvou dvouhlavňových věžích (v superpozici) na zádi.[9][p 2] Pravděpodobně se jednalo o čínské lafetace, neboť jejich tvar podle fotografií neodpovídá ani původnímu modelu A, ani A-1. V tomhle případě se jednalo o kanóny demontované z pozemní protiletadlové baterie v distriktu Cuo-jing, Kao-siung.[9] Protiletadlovou výzbroj doplnilo osm rovněž původně japonských 25mm kanónů.[9] Původní torpédomety nebyly instalovány kvůli nedostatku torpéd typu 93.[9]
Kvůli nedostatku munice do japonských kanónů byl Tan-jang v roce 1956 přezbrojen na kanóny americké provenience. Tři jednohlavňové 127mm (5"/38) kanóny v nekrytých lafetacích byly umístěny na místě původních dělových věží: jeden na přídi a dva (v superpozici) na zádi. [9] Ty doplňovaly dva jednohlavňové 76,2mm (3"/50) kanóny v nekrytých lafetacích na místě bývalých torpédometů (zadní kanón byl umístěn na dopředu prodloužené zadní nástavbě).[9] Protiletadlovou výzbroj dotvářelo podle Čihaja & Abe sedmnáct 40mm Boforsů,[8] ale podle Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan jich bylo pouze deset.[9]
Japonská kapitulace 15. srpna 1945 zastihla Jukikaze v Maizuru.[13]
Dne 5. října 1945 byl Jukikaze vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3] Následně byl v období do 10. února 1946 v Maizuru kompletně odzbrojen, sejmut byl i radar 13-gó, a následně se zapojil do repatriací japonských vojáků a civilistů zpět do Japonska. Do 18. prosince téhož roku vykonal patnáct repatriačních plaveb, během nichž přepravil 13 056 osob:[8]
Po ukončení repatriací si vítězné mocnosti rozdělili zbývající plavidla bývalého císařského námořnictva mezi sebe. Jukikaze měl reputaci dobře udržované lodě a podle Čihaja & Abe byl tou nejlepší lodí mezi ostatními plavidly určenými k reparacím. Poté, co Jukikaze navštívilo několik námořních inspekcí jednotlivých států, byl torpédoborec přidělen Čínské republice.[8]
Stále neozbrojený Jukikaze vyplul 1. července 1947 ze Saseba a 3. července zakotvil v Šanghaji. Následně byl 6. července oficiálně předán námořnictvu Čínské republiky a přejmenován na Tan-jang (丹陽; DD-12).[8][3]
Nejprve zůstal Tan-jang neozbrojen a teprve po ústupu na Tchaj-wan byl vyzbrojen původně japonskými kanóny (viz Popis) a následně sloužil jako vlajková loď námořnictva Čínské republiky. Těsně po vyzbrojení navštívil 16. října 1952 Filipíny.[9] Roku 1956 byl Tan-jang přezbrojen na americké kanóny a v aktivní službě sloužil až do roku 1966 (podle Čihaja & Abe „přibližně 1965“), kdy byl vyřazen.[9][8] Následně jej využívala námořní akademie v Kao-siungu.[9] V květnu 1970 byl tajfunem vržen na břeh a ještě téhož roku bylo rozhodnuto o jeho sešrotování.[8] Stalo se tak buď ještě v roce 1970,[3] nebo až 1971.[9]
V roce 1971 byla kotva a kormidlo vráceny Japonsku a uloženy v námořním muzeu na Etadžimě.[8][9]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
