Josef Páta

Josef Páta (27. srpna 1886 Litomyšl^[1] – 24. června 1942 Praha) byl český lingvista, slavista, bohemista, bulharista, paleoslovenista, literární historik, publicista, překladatel, knihovník, vysokoškolský pedagog a především sorabista.^[2]

Profesor PhDr. Josef Páta
Narození	27. srpna 1886 Litomyšl Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. června 1942 (ve věku 55 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí	střelná rána
Povolání	pedagog a spisovatel
Národnost	česká
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	sorabistika
Příbuzní	bratr František Páta
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině dělníka Františka Páty a Viktorie rozené Vávrové. Měl bratra Františka Pátu.

Po gymnaziálních studiích v Litomyšli (1896–1904) vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v letech 1904–1909 bohemistiku a moderní filologii se zřetelem k slavistice. U Adolfa Černého absolvoval kurzy lužické srbštiny^[3] a své znalosti si rozšířil v rámci studijních pobytů na univerzitách v Lipsku, Záhřebu, Bělehradě a Sofii.^[4] Roku 1909 získal na FF UK titul PhDr. (Disertační práce Záměna genitivu za akuzativ v staroslověnštině a staročeštině).^[5]

Poté až do roku 1918 (s přestávkou 1914–1916, kdy sloužil v armádě)^[3] působil jako středoškolský profesor na Českoslovanské obchodní akademii v Praze a v letech 1918–1919 na pražském gymnáziu v Křemencově ulici.^[6] Od roku 1917 do 1920 byl lektorem bulharštiny na ČVUT. V roce 1920 nastoupil ve stejné pozici rozšířené o lužickou srbštinu na FF UK, kde byl po habilitaci (1922) jmenován docentem (1922–1933) a prvním mimořádným profesorem (1933–1942)^[6] stolice lužickosrbského jazyka a literatury Univerzity Karlovy. Souběžně přednášel též bulharistiku.^[7] Jeho pozornost byla zaměřena i na problémy bohemistické a kulturní styky česko-jihoslovanské.^[4] Podílel se rovněž na reedicích Gebauerových školních mluvnic češtiny.^[8]

Jako sorabista publikoval jak odborné, tak popularizační práce o lužické srbštině, ale také povšechně o Lužických Srbech a jejich životě. Ve věci Lužických Srbů se angažoval nejen společensky, ale i politicky: v roce 1919 například v rámci spolkové činnosti veřejně vyzval k vytvoření samostatného lužického státu.^[2] V posilování vztahů mezi slovanskými národy, zejména mezi Čechy a Lužickými Srby, pokračoval i po zbytek života, kritizoval například útlak Lužických Srbů nastupujícím nacismem.

V období protektorátu mu bylo okupačními úřady zakázáno přednášet, po uzavření českých vysokých škol pracoval jako publicista^[3] a navázal již na podzim 1939 spolupráci s domácím odbojem^[9] a v knihovně Národního muzea v Praze.^[10] V rámci druhé heydrichiády pak byl 9. června 1942 zatčen a po krátkém věznění v Terezíně popraven 24. června na Kobyliské střelnici.^[9] Dne 2. července 1942 byl tamtéž popraven jeho bratr František Páta.

Ocenění

• Mimořádný člen Královské české společnosti nauk (od 12. 1. 1938)^[6]
• Řádný člen České akademie věd a umění (in memoriam 28. 5. 1946)^[6]
• Řádný profesor lužickosrbského jazyka a literatury Univerzity Karlovy (in memoriam 1947)^[3]

Dílo

Výběrová bibliografie

• Zlomek evangelistáře XII. stol. Sofijské národní knihovny (č. 397): studie gramaticko-lexikální (1915)
• Několik kapitol z dějin styků česko-bulharských (1917)
• Lužice (1919, 1946; v lužické srbštině 1920 [překlad Jurij Wicaz],1923, v bulharštině 1924)
• Z dějin Lužických Srbů v Lipsku (1919)
• Krátká příručka hornolužické srbštiny (1920)
• Lužickosrbská čítanka (1920)
• Serbska čitanka (1920)
• Kapesní slovník Lužicko-česko-jihoslovanský a česko-lužický (1920)
• Bulharský národní básník Ivan Vazov (1921)
• Úvod do studia lužickosrbského písemnictví (1925)
• Jaroslav Vrchlický a Lužice (1927)
• Introduction à l’étude de la littérature des Serbes de Lusace: [Résumé du texte lusacien] (1929)
• Josef Dobrovský a Lužice (1929)
• Co má každý vědět o dnešní Lužici (1930, 1932)
• Aus dem kulturellen Leben der lausitzer Serben nach dem Weltkriege (Bautzen, 1930)
• Les Serbes de Lusace: Littérature et culture aprés la Grande guerre (Genéve, 1933)
• Bulharské písemnictví ve XX. století (1934)
• Naše styky s Lužicí: jubilejní sborník (s Vladimírem Zmeškalem, 1934)
• Lužice, Československo a Slovanstvo (1935)
• Lužická otázka (1936)
• Lužické stati (1937)

Překlady

• Obrázky a povídky – František Xaver Meško; ze slovinštiny; úvodem opatřil Jan Máchal. Praha: Jan Otto, 1906
• Člověk, jenž se nikomu nehodil – Anton Strašimirov; z bulharštiny; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 89. Praha: J. R. Vilímek, 1915
• Pominulý – Nikola Šivarov; z bulharštiny; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 92. Praha: J. R. Vilímek, 1916
• Vojna – Jurij Kubščan; z lužické srbštiny; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 96. Praha: J. R. Vilímek, 1916
• Víra – František Xaver Meško; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 97. Praha: J. R. Vilímek, 1916
• Blotowski pućnik lužička Blata = Stručný průvodce po dolnolužických Blatech – A. Domanja; z lužické srbštiny; upravil do tisku a opatřil úvodem. Praha: Klub Čsl. turistů, 1920
• O bulharském národním duchu a jeho projevech – Christo Gandev; z bulharštiny. Praha: Československo-bulharská vzájemnost, 1934

Odkazy

Reference

1. AUTHOR, Unknown authorUnknown. Čeština: SOA Zámrsk, matrika N 1881–1888 územní rozsah: Litomyšl a předměstí (Dolní předměstí, Horní předměstí, Lány, Zahájí, Záhradí), str.210. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
2. CHODĚJOVSKÝ, Jan. Josef Páta. Akademický bulletin [online]. 2011-01-25 [cit. 2013-05-15]. Roč. 2011. Dostupné online.
3. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 490.
4. Československá slavistika v letech 1918–1939, s. 280.
5. Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916). is.cuni.cz [online]. [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
6. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 227.
7. Český biografický slovník XX. století II, s. 522.
8. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 491
9. Český biografický slovník XX. století II, s. 523.
10. Karel Sklenář, Obraz vlasti příběh Národního muzea. Praha 2005

Literatura

• Padesát let universitního profesora Josefa Páty, českého slavisty a slovanského pracovníka – uspořádal Vladimír Zmeškal. Praha: Společnost přátel Lužice, 1936
• KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760: biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 364–366.
• Josef Páta: život a dílo [rukopis] – Jiří Podařil. 1975
• Josef Páta a Litomyšl – Jiří Podařil; úvod Jindřich Růžička; fotografie Josef Hýbl. Litomyšl: Městské muzeum, 1976
• KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 146, 280–281.
• Josef Páta: 1886–1942: písemná pozůstalost – zpracovala Dana Oulehlová. Praha: Literární archiv Památníku národního písemnictví (PNP), 1989. 19 s.
• Josef Páta: bibliografický soupis publikovaných prací s přehledem jeho činnosti – Jan Petr a Milena Týlová; recenzovali Zdeněk Urban, Mirjam Moravcová. Praha: Univerzita Karlova, 1990
• KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 79–81, 194, 288.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 522–523.
• OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 805–811.
• Soupis osobního fondu. D. 3, Kulturní rada Národního souručenství 1939–1944. František Baťha 1909–1985; Nina Bonhardová 1907–1981; František Borový 1874–1936. Soupis nakladatelského archivu: František Daneš 1807–1892; Václav Dlouhý 1844–1918; Karel Doskočil 1908–1962; Květuše Drábková 1918; Jindřich Fleischner 1879–1922; Jiří Ježek 1901–1963; Jaroslav Jíhlavec 1901–1980; Edmund Břetislav Kaizl 1836–1900; Anna Císařová–Kolářová 1887–1963; Prokop Knobloch 1800–1880; Zdenka Košáková 1899–1945; JUDr. Josef Kubálek 1909; Ladislav Navrátil 1892–1980; Josef Páta 1886–1942; Václav Popelka 1866–1946; František Faustin Procházka 1749–1809; Božena Rotterová 1921–1980. Praha: Literární archiv PNP, 2000
• Josef Páta: 1886–1942: soupis osobního fondu – Dana Holmanová: Literární archiv PNP, 2001
• Josef Páta: 1886-1942: soupis osobního fondu. 2. díl – zpracovala Liběna Šolcová. Praha: Literární archiv PNP, 2001
• DOROVSKÝ, Ivan. Slavista Josef Páta. Boskovice: Albert, 2003. 102 s. ISBN 80-7326-014-X.
• ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1.
• Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 166. 
• ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 490–492.
• Pražské sorabistické studie: k 60. výročí úmrtí Adolfa Černého (1864–1952) a 70. výročí úmrtí Josefa Páty (1886–1942) / Marcel Černý a kol. Praha: Společnost přátel Lužice: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy: Budyšín: Serbski institut, 2013. 173 s. ISBN 978-80-905626-0-8.
• VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 209.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Páta na Wikimedia Commons
• Autor Josef Páta ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Páta
• Digitalizovaná díla Josefa Páty v České digitální knihovně
• Josef Páta v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Josef Páta na stránkách Akademického bulletinu AV ČR
• Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 119–120

Portály: Historie | Jazyk | Literatura