Josef Karel z Ditrichštejna

Josef Karel Maria Ferdinand hrabě z Ditrichštejna (německy Joseph Carl Maria Ferdinand Graf von Dietrichstein, Freiherr zu Hollenburg) (19. října 1763 Vídeň – 17. září 1825 Vídeň) byl rakouský úředník, první guvernér Rakouské národní banky.

Josef Karel z Ditrichštejna
Josef Karel z Ditrichštejna
1. guvernér Rakouské národní banky
Ve funkci: 1817 – 17. září 1825
Panovník	František I.
Člen předsednictva Rakouské národní banky
Ve funkci: 1816 – 1817
Panovník	František I.
Zemský maršálek dolnorakouských stavů
Ve funkci: 1811 – 1825
Panovník	František I.
Předchůdce	Jan Nepomuk z Trauttmansdorff-Weinsbergu, poté v letech 1809–1811 neobsazen
Nástupce	Petr Goëss
Dolnorakouský zemský prezident
Ve funkci: 10. duben 1804 – 1805
Panovník	František II./I.
Moravský zemský hejtman a moravsko-slezský gubernátor
Ve funkci: 31. srpen 1802 – 1804
Panovník	František II.
Předchůdce	Alois Ugarte
Nástupce	Josef Wallis
Dědičný číšník v Korutanech
Ve funkci: ? – 17. září 1825
Panovník	František II./I.
Dědičný lovčí ve Štýrsku
Ve funkci: ? – 17. září 1825
Panovník	František II./I.
Císařský tajný rada
Císařský komorník
Narození	19. října 1763 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	17. září 1825 (ve věku 61 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Choť	I. (1783) Marie Terezie ze Zinzendorfu a Pottendorfu († 1785) II. (1787) Marie Alžběta z Waldstein-Wartenbergu (1764–1826)
Rodiče	Karel Gundakar Josef z Dietrichsteinu (1729–1764) Marianna ze Sallaburgu (1734–1793)
Děti	Maria Anna, provdaná Clary-Aldringenová (1788–1835)
Příbuzní	bratr: Karel Josef z Dietrichsteinu (1759–1762) bratr: Leopold Maria z Dietrichsteinu (1761–1762) sestra: Marie Anna z Dietrichsteinu (1767–1769) děd: Leopold Maria Gundakar Josef z Dietrichsteinu (1706–1780) babička: Marie Terezie z Althannu (1711–1759)
Zaměstnání	politik, úředník
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1817 rakouský Řád zlatého rouna (č. 885) velkokříž Císařského rakouského Leopoldova řádu zlatý Občanský čestný kříž
Commons	Josef Karl Graf von Dietrichstein (1763–1825)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel ze starého šlechtického rodu Ditrichštejnů, patřil k hollenburské linii. Byl jediným synem hraběte Karla Gundakara z Ditrichštejna (1729–1764), vládního rady u Moravskoslezského gubernia v Brně, a jeho manželky Marie Anny, rozené hraběnky von Salburg (1734–1793).^[1]

Studoval na Tereziánské akademii ve Vídni a poté vstoupil do státních služeb. Po otcově vzoru začínal u Moravskoslezského gubernia, kde byl od roku 1786 guberniálním radou a později krajským komisařem v Přerově. Během svého působení v Brně získal značnou popularitu, proslul svými liberálními politickými názory a na zděděných statcích v Rakousku prosazoval moderní metody hospodaření. Pohyboval se ve společnosti osvícenců, navštěvoval své přátele na moravských zámcích, mimo jiné pobýval také u svého vzdáleného bratrance knížete Karla z Ditrichštejna na zámku Mikulov. V roce 1796 byl přeložen do Vídně jako guberniální rada dolnorakouské zemské vlády, odkud během válek s republikánskou Francií v roce 1797 vypravil kontingent dobrovolníků do Německa. V roce 1802 se vrátil na Moravu, kde byl 31. srpna jmenován moravsko-slezským guvernérem.^[2] V této funkci setrval do roku 1804 a jeho odchod z Brna provázely honosné slavnosti znovu potvrzující jeho popularitu na Moravě. V září 1804 přešel na místo dolnorakouského zemského prezidenta, kterým zůstal jen do následujícího roku a po prohrané válce třetí koalice s francouzským císařem Napoleonem byl odvolán. Poté žil v soukromí a věnoval se správě majetku, mimo jiné ale publikoval články z oboru národohospodářství. Do veřejného života se vrátil v roce 1811 ve funkci zemského maršálka v Dolním Rakousku a tuto funkci zastával do smrti.^[3] Vzhledem ke své pověsti odborníka na ekonomiku působil od podzimu 1816 v provizorním předsednictvu Rakouské národní banky, v roce 1817 se stal jejím prvním guvernérem a také v tomto úřadu setrval do svého úmrtí.

Byl majitelem několika panství v rakouských zemích (Sonnberg, Sitzendorf, Groß, Spitz, Schwallenbach, Zeising, Arbesbach, Merkenstein a Großau). Ve Vídni byl jeho sídlem Ditrichštejnský palác v ulici Herrengasse 10, který nechal po roce 1815 přestavět.

Tituly a ocenění

V roce 1792 byl jmenován c. k. komořím a ve funkci moravskoslezského gubernátora obdržel v roce 1802 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Byl nositelem čestných hodností dědičného nejvyššího lovčího ve Štýrsku a dědičného nejvyššího číšníka v Korutanech. Byl předsedou Zemědělské společnosti ve Vídni, členem Moravskoslezské společnosti pro povznesení zemědělství, přírodovědy a vlastivědy, vlastenecko-hospodářské společnosti v Čechách, Zemědělského spolku v Bavorsku a čestným členem Saské hospodářské společnosti.^[4][5] Za zásluhy ve státních službách získal několik vysokých vyznamenání, byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu. Nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1817 jako rytíř Řádu zlatého rouna.^[6][7]

Rodina

Josef Karel z Ditrichštejna byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se v roce 1783 stala hraběnka Marie Terezie ze Zinzendorfu (1765–1785), jediná dcera státního ministra Ludvíka ze Zinzendorfu (1721–1780), která zemřela dva roky po svatbě při porodu. Podruhé se oženil v roce 1787 s hraběnkou Marií Alžbětou hraběnkou z Valdštejna (1764–1826), dcerou Emanuela z Valdštejna (1731–1775), majitele rozsáhlých panství v Čechách. Marie Alžběta byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.

Z obou manželství pocházely čtyři děti, synové Karel (*/†1785) a Karel (*/†1790) zemřeli krátce po narození. Dospělého věku se dožila dcera Marie Anna (1788–1835), provdaná za hraběte Karel Františka Clary-Aldringena (1774–1840), nejvyššího komorníka nad stříbry.

Prostřednictvím obou manželství získal příbuzenské vazby na rodiny Schwarzenbergů a Lichtenštejnů, díky druhé manželce byl také švagrem několika vlivných osobností z období napoleonských válek. Jeho švagry byli rakouští generálové František Adam z Valdštejna (1759–1823), Ferdinand Arnošt z Valdštejna (1762–1823), sekovský biskup Jan Bedřich z Valdštejna (1756–1812) nebo markýz José Joaquín de Silva-Bazán (1734–1802), nejvyšší štolba a nejvyšší komoří Španělského království. Dalším švagrem byl hrabě Josef František z Wallisu (1767–1818), který Ditrichštejna následoval ve funkci moravskoslezského gubernátora (1805), později byl nejvyšším purkrabím Českého království a prezidentem dvorské komory.