Josef Chmela

Josef Chmela (18. února 1793 Jejkov^[1] u Třebíče – 28. února 1847 Praha) byl český pedagog, spisovatel a národní buditel.

Josef Chmela
Narození	18. února 1793 nebo 13. února 1793 Jejkov České království České království
Úmrtí	28. února 1847 (ve věku 54 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Povolání	spisovatel, učitel, pedagog, filolog, překladatel, středoškolský učitel, publicista a redaktor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině chudého tkalce na Jejkově, řemeslu se však pro své zdravotní potíže nevěnoval. Tím započala jeho cesta k humanitnímu vzdělání: v jejkovském klášteře se učil latině a němčině, aby mohl pokračovat na střední škole. V roce 1808 tajně odešel do Prahy za svým strýcem, který byl kuchařem v kapucínském klášteře na Hradčanech. Přímluvou strýce získal i možnost obědů a stipendií od různých pražských rodin, zvláště u rodiny otce svého spolužáka Josefa Dessauera. Vystudoval první latinskou třídu akademického gymnázia na Starém Městě. Přivydělával si jako soukromý vychovatel.

Láska k rodnému jazyku zažehnutá v něm v dětství, když čítal staročeské knihy a Krameriovy noviny, ho seznámila s Václavem Klimentem Klicperou, Františkem Turinským, Václavem Hankou, Janem Hýblem, Josefem Lindou, Josefem Jungmannem a dalšími. Turinský a Klicpera za Chmelou dojížděli občasně i do Třebíče.^[2]

V roce 1814 absolvoval pražskou filozofickou fakultu. Stal se gymnaziálním profesorem v Jičíně, Hradci Králové a nakonec se jako vyučující vrátil zpět na akademické gymnázium v Praze. V Praze též zemřel.^[3]

Patřil k zakládajícím členům Matice české, sepsal druhé provolání Matice české z 3. března 1831.

Rodina

S manželkou Annou, rozenou Kratochvílovou (*1799) měl pět dětí: dcery Idu (*1822), Bertu (* 1824), Kláru (*1832) a syny Adalberta/Vojtěcha (*1830) a Oskara (*1834),^[4] oba později vojáky. Oskar udělal kariéru, dosáhl hodnosti c. a k. generálmajora a byl povýšen do šlechtického stavu.^[5]

Dílo

Josef Chmela psal do Květů, Pražských novin a Rozmanitostí. Byl i překladatelem. Publikoval také pod pseudonymem Josef Třebíčský.^[3]

• Bajky pro děti (1818)^[6]
• několikero biblických příběhů „dobře zwedeným a pilným djtkám sskolnjm“ vydávaných v Hradci Králové
  • Daniel anebo Zajetí babylónské,
  • Ježíšek,
  • Jan Křtitel,
  • Ježíšovo zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a seslání Ducha svatého a další;
• novoročenky 20. let 19. století – společný počin s Václavem Klimentem Klicperou;
• Divochové. Činohra v jednom dějství, Knížata mezi pastýři – překlad divadelních her;
• Latinsko-česko-německý slovník (1830) a Seznam slov a průpovědí českých ve slovníku latinsko-česko-německém (1834);
• nové vydání pozapomenutého Komenského díla Orbis pictus v latině, češtině, němčině, polštině a francouzštině (1833).
• V roce (1838) přeložil z latiny Knihu o císařích^[7] historika Sexta Aurelia Victora a vydal ji společně s latinským textem jako předpokládanou učebnici češtiny s výzvou k učitelům v předmluvě. Aby ji „za čítanku sobě obrati ráčili, v ní s žáky čítali, obsah její obšírněji po česku vykládali, i po česku, to je duchem českým, a sice zprvu ústně a pak i písemně zase o nich sobě vykládati dávali.“