Josef Blau

Josef Blau (12. srpna 1872 Nýrsko^[1] – 22. října 1960 Straubing) byl sudetoněmecký učitel, vlastenec a historik.

Josef Blau
Josef Blau
Narození	12. srpna 1872 Nýrsko, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. října 1960 (ve věku 88 let) Straubing, Západní Německo Západní Německo
Povolání	učitel, spisovatel, kronikář
Ocenění	Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Narodil se do rodiny obuvníka v Nýrsku,^[2] jeho rodiči byli Josef a Barbora Blauovi, měl ještě mladší sourozence Marii a Eduarda.^[3] Po absolvování obecné a měšťanské školy v Nýrsku (1878–1886) pracoval od roku 1887 jako písař u nýrského notáře Alberta Sandera. Na Sanderovo doporučení začal Blau ve svých osmnácti letech studovat německý učitelský ústav v Praze.

Učitel v Pošumaví

V roce 1894 se z Prahy vrátil do rodného kraje a vyučoval na školách ve vesnicích v okolí Nýrska – nejprve v Dešenicích (1894–1897), pak ve Svaté Kateřině (1897) a od roku 1897 v Červeném Dřevě.^[4]

V době druhého sňatku (1900) Blau působil jako učitel v Orlovicích, bydlící v čp. 19, a žil tam s rodinou do roku 1907. Poté se stal řídícím učitelem ve Staré Lhotě, kde setrval až do roku 1924.^[4]

V letech 1924 –1929 byl učitelem v Nýrsku. Už předtím ale vedl nýrskou kroniku.^[5]

Rodinný život

Dne 10. února 1897 se oženil s Marií Annou Stuiber (* 1874), dcerou mlynáře v Milencích.^[3] Manželé žili v čp. 11 v Červeném Dřevě a narodily se jim děti Hildegard (̈* 4. listopadu 1897) a Karel (* 26. ledna 1899), dcera však zemřela devět dnů po dovršení jednoho roku. Manželka Marie Anna se krátce po narození syna smrtelně zranila pádem ze schodů a 13. listopadu 1898 zemřela.^[6]

Dne 5. září 1900 se ovdovělý Blau v Červeném Dřevě oženil s Barborou (Betty) Jindřichovou (* 29. 5. 1867), sestrou skladatele Jindřicha Jindřicha.^[7]

V roce 1918 odmaturoval jeho syn Karel na německém gymnáziu v Plzni a chtěl studovat medicínu. Nejprve však musel nastoupit vojenskou službu a byl poslán na italskou frontu. Tam ve vojenské nemocnici v Perginu u Tridentu 24. září 1918 na úplavici a ledvinový zánět zemřel.^[3]

Závěr života

Stejně jako Hans Watzlik i Josef Blau těžce nesl nucený poválečný odchod Němců; v Německu 22. října 1960 zemřel.^[2]

Národnostní postoj

Blau byl ve svých postojích k Čechům mírný a přátelský – svým dílem rozšiřoval povědomí o chodských zvycích, překládal české pohádky i moderní díla českých autorů. Přeložil například román Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura, který vyšel pod německým názvem Johann Cimbura: eine südböhmische Idylle^[8]. Ani on se však nevyhnul příklonu k nacistickému Německu – to když tisk po odtržení Sudet otiskl jeho uvítání připojení k Říši^[2].

Dílo

Josef Blau byl nadšeným historikem, který se zaměřoval především na život Králováků, mimo jiné zpracoval ale i historii židovského obyvatelstva v Nýrsku^[9]. Ve svých dílech nikdy nezapíral své učitelské povolání – učitel by podle něj měl být osobností města a jednou z hlavních autorit a kladl proto na učitele vysoké požadavky.^[10] Jedním z nich bylo, aby učitel "znal jazyk národnostního protivníka."^[2]

Vrcholem Blauova historického bádání je kniha Geschichte der künischen Freibauern im Böhmerwald.^[11]

Dalším vydávaným dílem je kniha Die Glasmacher im Böhmer- und Bayerwald in Volkskunde und Kulturgeschichte, na kterou navazuje druhý díl s názvem Glasmacher im Böhmer- und Bayerwald. Band 2, Familienkunde.^[12]

Překlady

Do češtiny byla z rozsáhlého Blauova díla přeložena jediná publikace (stav 2020):

• Česká bojiště (válečné události v údolí Úhlavy a v území zemské brány Všeruby – Furth im Wald, přeložil Roman Velkoborský; V Nýrsku, Muzeum Královského hvozdu z.s., 2019)