John Mucha

John Omond Mucha (* 20. května 1948 Londýn) je bývalý britský bankéř, kurátor výstav Alfonse Muchy,^[3] zakladatel Muchovy nadace a předseda její správní rady. Je britským státním příslušníkem a trvale žije v Londýně.^[3] Je vnukem malíře Alfonse Muchy, a synem spisovatele Jiřího Muchy.^{[3] [p 1]}

John Mucha
Jiná jména	John Omond Mucha[1][p 1]
Narození	20. května 1948 (76 let) Londýn, Spojené království Spojené království
Národnost	Brit
Občanství	Velká Británie, Česká republika
Země	Velká Británie, Česká republika
Vzdělání	maturita (Československo); vysokoškolská studia ekonomie (Anglie)
Alma mater	The University of Lancaster
Povolání	bankéř; kurátor výstav Alfonse Muchy
Domovské město	Londýn, Praha
Choť	Sarah
Děti	dva synové; jedna dcera (Marcus (*1980), Andrew (*1981) a Tamsin (*1984))[2]
Rodiče	Jiří Mucha;[p 2] Geraldine Mucha (rozená Thomsen)[p 3]
Příbuzní	dědeček: Alfons Mucha; babička: Marie Chytilová
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Ilustrace pavilonu Bosny a Herzegoviny od Alfonse Muchy publikovaná v Le Figaro Illustré v březnu 1900

Scéna z výzdoby Bosenského pavilonu, nyní v muzeu Petit Palais v Paříži (1900)

Menu navržené Alfonsem Muchou pro restauraci v Bosenském pavilonu

Obraz z nástěnných maleb Bosenského pavilonu, nyní v muzeu Petit Palais v Paříži (1900)

Život

Rodiče

John Mucha se narodil 20. května 1948 v Londýně ^{[p 4]} jako syn spisovatele Jiřího Muchy ^{[p 2]} a jeho manželky – skotské hudební skladatelky Geraldine Thomson Mucha.^{[7] [p 3]} Jiří a Geraldine se seznámili v Anglii v roce 1941 a ve stejném roce měli i svatbu. ^{[p 5]} Jiří Mucha během druhé světové války působil jako válečný zpravodaj a letec (na straně západních Spojenců^[8]) na africké frontě, v Indii, Barmě, Číně, Itálii a Francii.^[9] Po konci druhé světové války se Geraldine a Jiří Muchovi společně přestěhovali do rodinné vily v Praze-Bubenči v ulici V Tišině čp. 781/4. V době, kdy John přišel na svět, bydlela jeho skotská matka u své matky v Anglii a teprve v listopadu 1948 se s novorozeným synem vypravila zpět do Československa.^[8] V Muchově vile žila rodina až do roku 1950,^[8] kdy byli Muchovi při likvidaci soukromého vlastnictví bezodkladně vystěhováni. Tehdy získali náhradou byt po vypovězeném britském vojenském přidělenci v domě na Hradčanském náměstí čp. 65/6, který patří kapitule svatého Víta^[8] a kam se jim podařilo přestěhovat všechny umělecké předměty z bubenečské vily a další věci z pozůstalosti a z bývalého pařížského salonu Alfonse Muchy.^{[8][p 6][p 7]}

Otec

Jiří Mucha po roce 1945 pracoval v Československu jako novinář, ale v roce 1951 byl uvězněn (nějakou dobu byl držen v tzv. Domečku na Hradčanech^[8]) a v inscenovaném procesu v roce 1952 byl odsouzen za špionáž na šest let.^{[p 8]} (Prošel Jáchymovem, Mikulovem a Valdicemi.) Po svém propuštění v roce 1955 se Jiří Mucha živil jako scenárista a překladatel z angličtiny.^{[p 9]}

Studia a práce ve finančnictví

V Praze navštěvoval John Mucha základní i střední školu.^[7] V roce 1966 se sice hlásil na vysokou školu, ale jeho přihláška byla komunistickým režimem zamítnuta vzhledem k jeho politickému, ale i rodinnému profilu.^[7] Svoje vysokoškolská studia ekonomie proto John absolvoval (poté, co se v osmnácti letech přestěhoval do Anglie^[8]) v Londýně na britské univerzitě v Lancasteru (The University of Lancaster).^[7] Johnův zájem o finančnictví po skončení vysokoškolských studií jej přivedl k práci pro banku Coutts & Co, následně pak přestoupil do banky Williams & Glyns a poté zakládal a vedl londýnskou pobočku Nord LB (významná německá banka působící v City of London).^[7] John Mucha jako bankéř služebně navštěvoval Československo i před sametovou revolucí (tj. před rokem 1989).^[8]

Na začátku 70. let 20. století se do Anglie přestěhovala z Československa i Johnova matka Geraldine.^[2] Bylo to zcela účelové, neboť komunistický režim povolil vycestovat na Západ Jiřímu Muchovi jen a jen tehdy, pokud dostal „oficiální“ pozvání od své právoplatné manželky.^[2] Posléze byli John i Geraldine zbaveni československého státního občanství, které jim bylo navráceno až po sametové revoluci (tj. po roce 1989).^[2]

Odkaz Alfonse Muchy

Prvním, kdo po třicet let třídil tisíce Muchových spisů a prací a katalogizoval sbírku Muchových děl pro výstavy od Paříže přes Tokio po USA, byl jeho syn – spisovatel Jiří Mucha.^{[1] [p 10][p 11]} Bylo to jeho zásluhou, že v 60. letech 20. století se ve světě oživilo polozapomenuté dílo jeho otce – Alfonse Muchy.^[1]

John Mucha se svojí matkou Geraldinou žili trvale v Anglii až do roku 1991, kdy zemřel Johnův otec Jiří Mucha.^[1] V té době se John musel rozhodnout, zda bude jako bankéř vydělávat nadále peníze, nebo se bude věnovat odkazu svého dědečka – Alfonse Muchy.^[2] V době smrti Jiřího Muchy měl John a Geraldine stále pouze britskou státní příslušnost a pokud by se s nimi něco stalo, veškeré dědictví po Alfonsu Muchovi by se dostalo pod britské daňové zákony.^[2] Britové by vyměřili pozůstalým členům Muchovy rodiny obří daň a dědictví by muselo být rozprodáno, aby se daň uhradila.^[2]

V roce 1992 založila Geraldine Mucha a John Mucha Muchovu nadaci, jejímž cílem je uchovat odkaz Alfonse Muchy, propagovat jeho dílo a zpřístupnit je široké světové veřejnosti (především pomocí výstav).^[7] John Mucha v roce 2005 opustil City of London s úmyslem plně se věnovat Muchově nadaci.^[7] Nemalé úsilí vynakládá John ohledně umístění Slovanské epopeje v důstojných prostorách v Praze.^[7] Kromě rozměrných pláten monumentálního cyklu Slovanské epopeje by v těchto prostorách měly být umístěny i související studijní materiály, jakož i Muchova díla z roku 1900 mající vztah k pavilonu Bosny a Hercegoviny (tzv. Bosenský pavilon), který Mucha prezentoval na světové výstavě.^[7]

John Mucha je ženatý, s manželkou Sarah má dva syny a dceru.^[7] (Marcus se narodil v roce 1980, Andrew v roce 1981 a Tamsin v roce 1984.^[2]) Jeden z jeho synů (Marcus) mu pomáhá v Muchově nadaci.^{[2] [p 12]}

Svět podle Muchy

V roce 2019 John Mucha spolupracoval při natáčení filmu o Alfonsi Muchovi – „Svět podle Muchy“.^[8] Jedná se o koprodukční dokumentární film (z roku 2020) režiséra Romana Vávry, který vznikl ve spolupráci s Muchovou nadací (Mucha Foundation) a za podpory státního Fondu kinematografie, WOW Prague Film Fund, Plzeňského kraje, Jihomoravského kraje a statutárního města Brna.^[11] Kromě natáčení v bytě na Hradčanském náměstí v Praze se filmovalo i v Paříži, Japonsku a USA.^[11]