rakouský generál a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Johann Nepomuk Martin svobodný pán von Appel (11. listopadu 1826 v Sikirevci, Rakouské císařství – 7. září 1906 v Gradisce, Rakousko-Uhersko) byl rakousko-uherský tajný rada, generál jezdectva, velící generál v Banátu a zemský náčelník Bosny a Hercegoviny.
| Johann Nepomuk von Appel | |
|---|---|
 Johann von Appel v roce 1900 | |
| Narození | 11. listopadu 1826 Sikirevci,  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 7. září 1906 (ve věku 79 let) Gradisca,  Rakousko-Uhersko |
| Choť | Johanna Körtvelyessy |
| Děti | Eugen Johann Nepomuk von Appel [1] |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Generál jezdectva |
| Sloužil | Rakouské císařství Rakousko-Uhersko |
| Složka | Rakousko-uherská armáda |
| Války | První italská válka za nezávislost
Druhá italská válka za nezávislost Prusko-rakouská válka |
| Vyznamenání | čestný občan Sarajeva rytíř Vojenského řádu Marie Terezie |
Johann Nepomuk von Appel pocházel z rodiny s dlouhou vojenskou tradicí. Jeho otec Joseph rytíř von Appel (1785-1855) byl polní podmaršál a velitel brigády v Caransebeș,[2] jeho matka byla svobodná paní Rzikowsky von Dobrzitz.[3]
Dědeček z otcovy strany Franz Seraph Appel byl vrchní válečný komisař a polní podmaršál, jeho strýc Christian von Appel (1787–1854) byl generální pobočník císaře Františka I. a císaře Ferdinanda I. Jeho bratři byli Christian von Appel (1831-1859), kapitán generálního proviantního štábu a Josef von Appel (1823-1888), polní podmaršál.[3]
Johann Nepomuk von Appel byl ženatý s Johannou Körtvelyessy (27. 2. 1825 – 2. 6. 1896).[4] Měli spolu jediného syna:
Johann Nepomuk vstoupil do pěšího pluku č. 59 jako dobrovolný vojín. Dne 2. listopadu 1843 z kadetní akademie ve Štýrském Hradci přešel do hulánského pluku císaře Ferdinanda IV., s nímž se zúčastnil jako poručík tažení proti Piemontu v roce 1848 a Maďarsku v roce 1849. Dne 1. března 1854 byl přidělen jako rytmistr 1. třídy k nově zřízenému hulánskému pluku č. 12 „císaře Ferdinanda II., krále obojí Sicílie“.[7]
Po povýšení na majora roku 1858 šel se svou jednotkou do tažení proti Francii a Piemontu (1859). Zde se osvědčil jako vůdce nezávislé přepadové skupiny nejprve průzkumem kopcovitého terénu jižně od Gardského jezera, ale zejména několika neohroženými útoky při krytí ústupu v bitvě u Solferina. Zde po výstřelu do obličeje přišel o levé oko. Za úspěchy obdržel řád železné koruny III. třídy a rytířský kříž rakouského císařského řádu Leopoldova. Spontánním rozhodnutím ho císař František Josef I. povýšil do stavu svobodného pána (28. ledna 1860) a jako další uznání jeho statečnosti mu byl udělen rytířský kříž vojenského řádu Marie Terezie (21. května téhož roku).[8]
29. října 1863 byl povýšen na plukovníka a převzal velení pluku hulánů císaře Františka Josefa č. 4.[9] V prusko-rakouské válce bojoval jako velitel brigády. Velkou statečností a rozvážností se vyznamenal v bitvách u Podolí, Sychrova, Jičína a Hradce Králové. Za příkladné chování byl dekorován řádem železné koruny II. třídy a jmenován velitelem Ústředního jezdeckého kurzu 16. listopadu 1866. Od 28. ledna 1874 byl již jako generálmajor zároveň velitelem 25. pěší divize. (Po uzavření ústředního jezdeckého kurzu v roce 1875 byl vyznamenán komandérským křížem rakouského císařského řádu Leopolda a v roce 1881 titulem tajného rady).[4]
1. listopadu 1874 byl povýšen na polního podmaršála.[10] V této hodnosti zastával od 2. srpna 1881 do 8. dubna 1882 úřad velitele pevnosti Temešvár.[11]
Poté, co byl 1. května 1882 povýšen na generála jezdectva,[10] byl 9. srpna 1882 jmenován zemským náčelníkem v Bosně a Hercegovině. Během této doby umožnil dobrý ekonomický rozvoj okupovaných oblastí, mimo jiné prostřednictvím rozvoje výkonného školského a zdravotnického systému a také reformy zemědělství, čímž přispěl k jejich rozkvětu.[3]
Následovaly další čestné projevy úcty: u příležitosti diamantového výročí císařovy vlády obdržel vojenský záslužný kříž (2. prosince 1898), velkokříž královského uherského řádu svatého Štěpána (1. října 1900) a při odchodu do důchodu obdržel diamanty pro vojenský řád Marie Terezie a osobní děkovný dopis od císaře za prokázané služby.[12] Odchod do důchodu nabyl účinnosti 1. ledna 1904 po 63 letech služby.
Johann Nepomuk svobodný pán von Appel byl čestným občanem Sarajeva, Mostaru, Dolní Tuzly, Travniku, Bihaće a Zenice.[4] Byla po něm pojmenována ulice Appel-Kai (dnes: Obala Kulina Bana).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
