český poslanec Českého zemského sněmu a textilní průmyslník From Wikipedia, the free encyclopedia
Johann Liebieg (7. června 1802 Broumov, Království české – 16. července 1870 Smiřice) byl český textilní průmyslník německého původu z Orlických hor, usazený v Liberci (tehdy úředně Reichenberg). V 19. století byl považován za jednoho z nejúspěšnějších podnikatelů v Rakouském císařství,[1] a tím také v Království českém.
| Johann Liebieg | |
|---|---|
 Johann Liebieg | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1864 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1861 – 1865 | |
| Narození | 7. června 1802 Broumov  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 16. července 1870 (ve věku 68 let) Smiřice  Rakousko-Uhersko |
| Rodiče | Franz Liebieg |
| Děti | Heinrich von Liebieg Theodor Freiherr von Liebieg Johann Liebieg mladší Marie Pauline Freiin von Liebieg Alfred Freiherr von Liebieg Otto Freiherr von Liebieg Karl Freiherr von Liebieg Adeline Liebieg Hermine Liebieg |
| Příbuzní | Franz Liebieg (sourozenec) |
| Profese | podnikatel, průmyslník, soukeník a politik |
| Commons | Johann Liebieg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Adam Liebieg |
|---|---|
| manželka | Maria Theresia Münzberg |
| manželka | Maria Luisa Jungnikl |
| bratr | Franz Liebieg |
| syn | Johann Liebieg mladší |
| syn | Heinrich Liebieg |
| synovec | Franz Liebieg mladší |
| vnuk | Theodor von Liebieg |
Johann se narodil v Broumově jako druhý nejstarší syn domáckého soukeníka Adama Liebiega. Ze sourozenců se dožili dospělosti jen starší bratr Franz a sestra Pauline. Po předčasné smrti otce (1811) šel Johann ve dvanácti letech do učení k soukenickému mistrovi, dobrému příteli zemřelého otce. Již po dvou letech se stal, jako zcela výjimečný případ, soukenickým tovaryšem.
V roce 1832 se oženil s Marií Münzberg (1810–1848), dcerou továrníka a starosty v Jiříkově, se kterou měl 12 dětí. Po smrti první manželky si vzal v roce 1852 Marii Jungnickel (1830–1891), dceru výrobce plátna, se kterou měl další čtyři děti. Rodina bydlela v Liberci bez přehnaného přepychu a později na Liebigově statku ve Smiřicích. Johann Liebig byl ve společnosti skromný a zdrženlivý, nepil skoro žádný alkohol. Když měl čas, chodil rád pěšky a občas si zahrál partii whistu.
Z celkového počtu 16 dětí ho přežili tři synové z prvního manželství, kterým předal v roce 1867 vedení firmy, a pět dcer, které se všechny vdaly v souhlase s jeho doporučením.[2]
Johann se jako patnáctiletý soukeník vydal na tovaryšský vandr. V roce 1818 přišel do Liberce, kde po několika měsících zaměstnání jako tkadlec začal prodávat jako podomní obchodník smíšené zboží. Asi o rok později otevřel (s pomocí dědictví několika tisíc zlatých po zemřelých rodičích) spolu s bratrem Franzem (1799–1878) textilní obchod se střižním zbožím. Ve 20. letech 19. století přivezl z cest do Anglie a Francie poznatky o nových druzích tkanin (např. tibet, satén aj.), které zavedl do prodeje. Podobné impulzy a konjunktura v rakouské a celkově německé ekonomice pomohly Liebiegům v úspěšném podnikání.
Johann chtěl však zboží pro svůj obchod sám vyrábět. Najal proto v Liberci dílnu, ve které umístil (na zkoušku) 12 ručních stavů. V roce 1828 koupili v Liberci (za 18 000 zlatých) starou přádelnu a barevnu příze s velkým pozemkem. V roce 1832 si bratr Franz Liebieg nechal vyplatit svůj podíl na firmě a začal podnikat na vlastní pěst. Johann zvětšil zakoupenou továrnu tak, že tam od roku 1833 pracovalo asi 300 lidí na 72 mechanických a 141 ručních stavech a také na 18 tiskařských stolech. Vyráběly se polovlněné tkaniny a později módní zboží jako Merino, Lasting aj.
Zatímco se provoz v Liberci specializoval na vlnařskou výrobu, založil Liebieg do roku 1863 bavlnářské provozy ve Svárově (přádelna se 47 000 vřeten se skárnou v Haraticích, cca 500 mechanických a ručních stavů) a v Železném Brodě (přádelna s 50 000 vřeteny) a vlnařskou přádelnu a tkalcovnu (120 ručních stavů) v Raspenavě.[2]
Vedle textilu podnikal Johann Liebieg v mnoha dalších oborech. Například v roce 1852 koupil v bývalé uherské župě Bihor opuštěnou sklárnu s velkým přilehlým polesím, obnovil tam výrobu skla (až na 6000 ročních tun), v severních a východních Čechách investoval do provozů na výrobu mouky, břidlicových tašek, mědi, vápna, dřeva, zrcadel, piva, podílel se na stavbách silnic, železnic a mnoha dalších.[3]
V posledních letech Johannova života Liebiegové zaměstnávali 5300 dělníků, vypláceli ročně jeden milion zlatých na mzdách a odváděli 140 000 zlatých na daních.[4]
Pro svých více než 5000 dělníků a zaměstnanců zřídil Johann Liebieg různé podpůrné instituce (stravování, vzdělání) s provozními náklady 20 000 zlatých ročně, postavil sídliště se 150 domky a poskytoval také bydlení zdarma. Zastával různé funkce v podnikatelských organizacích. Byl rovněž politikem, v letech 1861–1864 byl poslancem Českého zemského sněmu. V roce 1866 byl rakouským císařem povýšen do rytířského stavu.[3]
Heinrich Liebieg (1839–1904), Johannův syn, převzal spolu s bratry Johannem (1836–1917) a Theodorem Liebiegem starším (1840–1891) v roce 1867 vedení firmy.[5]
V roce 1870, několik měsíců před smrtí Johanna Liebiega seniora, došlo ve svárovské továrně firmy ke stávce asi 2000 dělníků ze závodu a z okolních obcí. Při konfliktu s přivolaným vojskem a četníky před Liebiegovou továrnou přišlo o život sedm stávkujících. Událost vyvolala značný rozruch ve veřejnosti, později byla několikrát popisována literárně i ve filmu. Objektivní zpracování této historie však není dosud známo.[6]
Heinrich Liebieg vedl firmu do roku 1897, z toho posledních 10 let bez pomoci obou bratrů. O něm se vědělo, že jeho hlavní zájem patřil výtvarnému umění, o jeho vlivu na vývoj obrovského rodinného podniku se historikové nezmiňnují.[5]
Heinrichův synovec Theodor (1872–1939), syn Theodora Liebiega staršího (1840–1891), začal v roce 1891 pracovat v liebiegovském podniku a v roce 1897 převzal jeho vedení. V roce 1907 zřídil novou přádelnu bavlny s 39 000 vřeteny ve Svárově a koupil přádelnu česané vlny ve Svatavě. V roce 1907 měly Liebiegovy přádelny celkovou kapacitu 131 000 vřeten, s podílem 36 % na trhu odpovídajícího zboží tak byly největší v Rakousko-Uhersku. V roce 1918 pracovalo v podniku 5000 dělníků a zaměstnanců. Theodor Liebieg mladší získal podíly na několika dalších textilkách v Čechách, Uhersku a Alsasku (tehdy součást Německého císařství).
Po roce 1920 byly všechny netextilní podniky prodány, Liebiegův textilni sektor však rozšířen: 1923 Budapešť přádelna bavlny 30 000 vřeten a 1925 s 50 % podílem na kartounce Rolffs ve Frýdlantě, dále podíly na textilkách v Maďarsku a v Rumunsku.
Theodorův syn Johann Wolfgang Liebieg (1904–1965) vedl podnik po otcově smrti v letech 1939–1945. Majetek Liebiegů byl v roce 1945 zkonfiskován československým státem, Johann Wolfgang byl začen a po propuštění z internačního tábora v roce 1947 odsunut do Západního Německa. V roce 1948 založil v Salmünsteru tkalcovnu, později s přádelnou česané vlny. Po jeho smrti 1965 byla tato továrna zrušena. [7]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
