Jindřich Vichra

Jindřich Vichra
Jindřich Vichra
	Jindřich Vichra
Narození	1. října 1918; Dráchov; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. května 1944 (ve věku 25 let); Praha; Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí	smrt gilotinou v popravčí místnosti sekyrárny Pankrác
Pseudonym	Ladislav Sen
Povolání	spisovatel a básník
Témata	poezie
Příbuzní	bratr Bohumil
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Vichra (1. října 1918 Dráchov – 12. května 1944 Praha, Pankrácká sekyrárna^[1]) byl český básník, spolupracovník komunistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...

Zavřít

Jindřich Vichra začal svoji básnickou tvorbu již jako šestnáctiletý, kdy mu byla (pod pseudonymem „Ladislav Sen“) otištěna (ve studentském časopise) jeho první báseň. Navštěvoval reálku v Táboře. Zajímal se o studium cizích jazyků (Znal perfektně angličtinu, francouzštinu, němčinu, ruštinu a italštinu). Záhy mu byly zveřejněny další básně. Ještě před vypuknutím druhé světové války se zdokonaloval v básnické tvorbě – dopisoval si dokonce s básníkem Františkem Halasem.^[2]

V odboji za protektorátu

Do práce v ilegální komunistické odbojové buňce se nakrátko zapojil ihned od března 1939. V roce 1942 se dostal do III. ilegálního vedení KSČ ^{[p 1]}, kde spolupracoval s Josefem Pilařem a Josefem Frajbišem, který byl vedoucím skupiny zabezpečující tisk a kolportáž Rudého práva.^[2]

Zatčení

Pilař i Frajbiš pracovali v ilegalitě a v Praze se ukrývali v bytě, který si pronajali společně Jindřich Vichra s Annou Mlejnkovou ^{[p 3]}, ilegální pracovnicí a bývalou úřednicí ve Staré Pace. Jindřich Vichra byl zatčen 7. února 1944 v Dráchově, v Praze pak byli zatčeni i ostatní odbojáři (Mlejnková, Pilař a Frajbiš).^[2]

Odsouzení a věznění

Za skrývání osob nepřátelských říši byla odsouzena k trestu smrti Anna Mlejnková a dne 15. března 1944 odsoudil pražský Sondergericht k trestu smrti i Jindřicha Vichru. Během svého pobytu v pankrácké věznici na cele číslo 34 (na oddělení II/a pro odsouzené k smrti) vytvořil Jindřich Vichra několik básní, které se zachovaly především díky vězni – chodbaři Karlu Ramešovi.^[2] Dva dny před popravou (10. května 1944) byl přidělen na celu číslo 34 básník Karel Vokáč, jehož básně Vichra znal. Pro seznámení a vzájemné poznání obou básníků jim osud věnoval jen pouhé dva dny.^[2]^[6]

Báseň Jizero

Ukázka z básnické tvorby Jindřicha Vichry ^[2] Báseň: „Jizero“

„	Ty chladná ty studená až mrazíš ty mrazivá až pálíš jsi krev srny k smrti uřícené co tě žene dupot stád slyším zvonění ty Báro divá plná proměny kde jsi utratila naše oči kde hluboký les komu jsi dala jez ty zarputilá neřekneš?	“
— (1)

„	Hade! Ty se jen vymykáš jsi nebo jen zdáš chtěl bych tě vidět ztuhlou v polárním mrazu Jizero zda bys procitla až bych ti přines kytici fialek a zimostrázu zda zase zpěněna na splašeném koni hnala bys do dálky ať volají za tebou co ti po nich ty vzpurná ty dravá jen bij a drť balvany na srdci ty v dlaních se chvějí snad sama sebe nerozdíráš snad duši z těla nerveš zoufalče vždyť jsi samá rána	“
— (2)

„	ty holubice v pěnách rozsápaná pověz kdo tě kamenoval kdo tě shodil do propasti z těch vysokých skal šplhám se tam ruku ti dolů podávám Jizero	“
— (3)

Konec všem nadějím

Anna Mlejnková (narozena 11. ledna 1915) ukončila život pod pankráckou gilotinou 12. května 1944 v 16.13.; Jindřich Vichra byl popraven jako další téhož dne v 16.14.^[2]

Vazební fotografie z Pankrácké věznice (rok 1944)
Jindřich Vichra
Anna Mlejnková
Karel Vokáč

Památka

V rodném Dráchově je připomenut na pomníku obětem první a druhé světové války.^[7]

Remove ads

Poznámky

[p 1]
I. ilegální ÚV KSČ působil od rozpuštění KSČ v prosinci 1938 do své likvidace gestapem tj. prakticky do února 1941. II. ilegální ústředí KSČ reálně existovalo od jara 1941 až do léta 1942. III. ilegální ÚV KSČ byl založen v létě 1942 a byl gestapem silně narušen o rok později (v létě 1943), kdy gestapo vypátralo (pomocí konfidenta) sídlo tohoto ÚV v Berouně. Poslední člen III. ilegálního ÚV KSČ byl zatčen v létě 1944. Koncem prosince 1944 pak bylo utvořeno IV. ilegální vedení KSČ, které řídilo podzemní stranickou odbojovou činnost až do května 1945.^[3]
[p 2]
Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.^[4]
[p 3]
Na adrese Petrská 1168/29, 11000 Praha 1 fungovalo za protektorátu papírnictví Stanislava Mlejnka. Jeho prostory sloužily jako agenturní (zpravodajská) přepážka ^{[p 2]}, přes kterou si předávali informace především odbojáři z řad ilegální KSČ. Druhou funkcí papírnictví bylo dodávání barev a papíru pro tisk ilegálních časopisů. V létě roku 1940 byla síť, navázaná na toto místo, zlikvidována gestapem. Kromě Stanislava Mlejnka zatklo gestapo i jeho nejbližší spolupracovníky: Karla Šilhavého, Antonína Vaňka, Josefa Kutnohorského a další.^[5]

Reference

[1]
RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě.
[2]
JIROUSOVÁ; BŘEZINOVÁ. „padlí vítězové“ – Jindřich Vichra a František Vašta [online]. Gymnázium Soběslav [cit. 2016-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17.
[3]
KREČHLER, Vladimír. Příruční slovník k dějinám KSČ, Svazek I (A–O). Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 1050 (oba svazky) s. Kapitola heslo: Ilegální ÚV KSČ za okupace, s. 254, 255.
[4]
SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY [online]. Odboj na Jičínsku – Zdroje: odboj.jicinsko.cz [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
[5]
PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Mlejnek Stanislav), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 224.
[6]
RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II), strany: 773 až 782
[7]
Petr Válek. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Vichra na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Vichra
Autoritní záznam
Životopis s ukázkou tvorby

Remove ads

[poznUVKSC-4] [p 1]
I. ilegální ÚV KSČ působil od rozpuštění KSČ v prosinci 1938 do své likvidace gestapem tj. prakticky do února 1941. II. ilegální ústředí KSČ reálně existovalo od jara 1941 až do léta 1942. III. ilegální ÚV KSČ byl založen v létě 1942 a byl gestapem silně narušen o rok později (v létě 1943), kdy gestapo vypátralo (pomocí konfidenta) sídlo tohoto ÚV v Berouně. Poslední člen III. ilegálního ÚV KSČ byl zatčen v létě 1944. Koncem prosince 1944 pak bylo utvořeno IV. ilegální vedení KSČ, které řídilo podzemní stranickou odbojovou činnost až do května 1945.^[3]

[Prepazka-6] [p 2]
Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.^[4]

[PapirnictviPrepazka-8] [p 3]
Na adrese Petrská 1168/29, 11000 Praha 1 fungovalo za protektorátu papírnictví Stanislava Mlejnka. Jeho prostory sloužily jako agenturní (zpravodajská) přepážka ^{[p 2]}, přes kterou si předávali informace především odbojáři z řad ilegální KSČ. Druhou funkcí papírnictví bylo dodávání barev a papíru pro tisk ilegálních časopisů. V létě roku 1940 byla síť, navázaná na toto místo, zlikvidována gestapem. Kromě Stanislava Mlejnka zatklo gestapo i jeho nejbližší spolupracovníky: Karla Šilhavého, Antonína Vaňka, Josefa Kutnohorského a další.^[5]

[ZalujiPankrackaKalvarieII-1] [1]
RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě.

[GymSobeslav-2] [2]
JIROUSOVÁ; BŘEZINOVÁ. „padlí vítězové“ – Jindřich Vichra a František Vašta [online]. Gymnázium Soběslav [cit. 2016-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17.

[SlovnikKSC-3] [3]
KREČHLER, Vladimír. Příruční slovník k dějinám KSČ, Svazek I (A–O). Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 1050 (oba svazky) s. Kapitola heslo: Ilegální ÚV KSČ za okupace, s. 254, 255.

[ZdrojDefinicePrepazky-5] [4]
SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY [online]. Odboj na Jičínsku – Zdroje: odboj.jicinsko.cz [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.

[PadevetMlejnekStanislav-7] [5]
PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Mlejnek Stanislav), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 224.

[ZalujiPankrackaKalvarieII-KarelVokac-9] [6]
RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II), strany: 773 až 782

[10] [7]
Petr Válek. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.

[1]

[2]

[p 1]

[p 3]

[6]

[7]

[3]

[4]

[p 2]

[5]