Jindřich Vichra

český básník From Wikipedia, the free encyclopedia

Jindřich Vichra

Jindřich Vichra (1. října 1918 Dráchov12. května 1944 Praha, Pankrácká sekyrárna[1]) byl český básník, spolupracovník komunistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Jindřich Vichra
Thumb
Jindřich Vichra
Narození1. října 1918
Dráchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. května 1944 (ve věku 25 let)
Praha
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtísmrt gilotinou v popravčí místnosti sekyrárny Pankrác[1]
PseudonymLadislav Sen
Povoláníspisovatel a básník
Tématapoezie
Příbuzníbratr Bohumil
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zavřít

Životopis

Jindřich Vichra začal svoji básnickou tvorbu již jako šestnáctiletý, kdy mu byla (pod pseudonymem „Ladislav Sen“) otištěna (ve studentském časopise) jeho první báseň. Navštěvoval reálku v Táboře. Zajímal se o studium cizích jazyků (Znal perfektně angličtinu, francouzštinu, němčinu, ruštinu a italštinu). Záhy mu byly zveřejněny další básně. Ještě před vypuknutím druhé světové války se zdokonaloval v básnické tvorbě – dopisoval si dokonce s básníkem Františkem Halasem.[2]

V odboji za protektorátu

Do práce v ilegální komunistické odbojové buňce se nakrátko zapojil ihned od března 1939. V roce 1942 se dostal do III. ilegálního vedení KSČ [p 1], kde spolupracoval s Josefem Pilařem a Josefem Frajbišem, který byl vedoucím skupiny zabezpečující tisk a kolportáž Rudého práva.[2]

Zatčení

Pilař i Frajbiš pracovali v ilegalitě a v Praze se ukrývali v bytě, který si pronajali společně Jindřich Vichra s Annou Mlejnkovou [p 3], ilegální pracovnicí a bývalou úřednicí ve Staré Pace. Jindřich Vichra byl zatčen 7. února 1944 v Dráchově, v Praze pak byli zatčeni i ostatní odbojáři (Mlejnková, Pilař a Frajbiš).[2]

Odsouzení a věznění

Za skrývání osob nepřátelských říši byla odsouzena k trestu smrti Anna Mlejnková a dne 15. března 1944 odsoudil pražský Sondergericht k trestu smrti i Jindřicha Vichru. Během svého pobytu v pankrácké věznici na cele číslo 34 (na oddělení II/a pro odsouzené k smrti) vytvořil Jindřich Vichra několik básní, které se zachovaly především díky vězni – chodbaři Karlu Ramešovi.[2] Dva dny před popravou (10. května 1944) byl přidělen na celu číslo 34 básník Karel Vokáč, jehož básně Vichra znal. Pro seznámení a vzájemné poznání obou básníků jim osud věnoval jen pouhé dva dny.[2][6]

Báseň Jizero

Ukázka z básnické tvorby Jindřicha Vichry [2] Báseň: „Jizero“

Ty chladná


ty studená až mrazíš
ty mrazivá až pálíš
jsi krev srny k smrti uřícené
co tě žene
dupot stád slyším
zvonění
ty Báro divá plná proměny
kde jsi utratila naše oči
kde hluboký les
komu jsi dala jez
ty zarputilá
neřekneš?

 (1)

Hade!
Ty se jen vymykáš
jsi nebo jen zdáš
chtěl bych tě vidět
ztuhlou v polárním mrazu
Jizero zda bys procitla
až bych ti přines kytici fialek
a zimostrázu
zda zase zpěněna
na splašeném koni
hnala bys do dálky
ať volají za tebou co ti po nich
ty vzpurná ty dravá
jen bij a drť
balvany na srdci
ty v dlaních se chvějí
snad sama sebe nerozdíráš
snad duši z těla nerveš
zoufalče
vždyť jsi samá rána

 (2)

ty holubice v pěnách rozsápaná
pověz kdo tě kamenoval
kdo tě shodil do propasti
z těch vysokých skal
šplhám se tam
ruku ti dolů podávám

Jizero

 (3)

Konec všem nadějím

Anna Mlejnková (narozena 11. ledna 1915) ukončila život pod pankráckou gilotinou 12. května 1944 v 16.13.; Jindřich Vichra byl popraven jako další téhož dne v 16.14.[2]

Památka

V rodném Dráchově je připomenut na pomníku obětem první a druhé světové války.[7]

Odkazy

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.