Jez Butterworth

Jeremy „Jez“ Butterworth je anglický dramatik, scenárista a filmový režisér. Uznání si získal především díky své jedinečné tvorbě pro současnou divadelní scénu, v jeho hrách se často prolínají témata mýtu, folklóru a realismu. Je držitelem ceny Tony a dvou cen Laurence Oliviera.

Jez Butterworth
Narození	4. března 1969 Londýn, Velká Británíe
Alma mater	Kolej sv. Jana Verulam School
Povolání	dramatik, scenárista, filmový režisér
Ocenění	Laurence Olivier Award for Best New Comedy (1996) Europe Theatre Prize (1999) E. M. Forster Award (2007) Paul Selvin Award (2011)
Partner(ka)	Laura Donnelly
Příbuzní	John-Henry Butterworth (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Butterworth zahájil svou kariéru temným komediálně-kriminálním dramatem Mojo (1995), které získalo cenu Laurence Oliviera za nejlepší komedii. Mezi jeho další významná díla patří například hra Jerusalem, kterou mnozí označují za „nejúchvatnější britskou divadelní hru 21. století^[1]“. V roce 2017 uvedl hru The Ferryman, zasazenou do období severoirského konfliktu známého jako „Trable“ (The Troubles). Hlavním hrdinou je bývalý dobrovolník Irské republikánské armády, přičemž tato hra získala nejen cenu Laurence Oliviera za nejlepší novou hru, ale také prestižní cenu Tony za nejlepší hru. Butterworthova nejnovější hra, The Hills of California (2024), měla svou premiéru v Londýně a ještě téhož roku byla uvedena na Broadwayi.

Jeho režisérským debutem byl film Mojo (1997), který vznikl podle jeho stejnojmenné divadelní hry. Jeho scenáristická díla zahrnují filmy jako erotický thriller Nevěsta přes internet (2001), politické drama Lovná zvěř (2010), akční sci-fi Na hraně zítřka (2014), životopisný film o Jamesi Brownovi Get On Up - Příběh Jamese Browna (2014), kriminální drama Black Mass: Špinavá hra (2015), nebo sportovní drama Le Mans '66 (2019). Je také spoluautorem scénářů k filmu o Jamesi Bondovi Spectre (2015) a k filmu ze série Indiana Jones Indiana Jones a nástroj osudu (2023).

Život

Butterworth se narodil v březnu 1969 v Londýně. Má tři bratry: Toma (nar. 1966), Steva (nar. 1968) a Johna-Henryho (nar. 1976), a také sestru Joannu. Navštěvoval Verulam Comprehensive School v St Albans a poté pokračoval na St John's College v Cambridge, kde studoval anglický „tripos“^[2] (systém třífázových studií na univerzitě v Cambridge). Promoval v roce 1991. Všichni jeho bratři se věnují filmovému nebo divadelnímu průmyslu: Steve pracuje jako producent, zatímco Tom a John-Henry jsou spisovatelé.

Kariéra

1995-2008: Začátky

Butterworthova hra Mojo, která měla premiéru v Divadle Royal Court v roce 1995, získala rok po uvedení (1996) ceny Laurence Oliviera, Evening Standard, The Writer's Guild (Sdružení scenáristů), cenu George Devine a cenu Critic's Circle (Cena kruhu filmových kritiků). Butterworth také napsal a režíroval stejnojmenou filmovou adaptaci Mojo (1997). Ve filmu si zahrál britský dramatik Harold Pinter^[3].

V roce 1999 se Butterworth stal jedním z držitelů ceny Europe Prize Theatrical Realities udělenou divadlu Divadlu Royal Court (společně se Sarah Kaneovou, Markem Ravenhillem, Conorem McPhersonem a Martinem McDonaghem)^[4]. Butterworth byl spoluautorem scénáře a režisérem filmu Nevěsta přes internet (2001), který produkoval jeho bratr Steve. Jednu z hlavních rolí si zhrála Nicole Kidmanová^[5].

Pozitivní recenze si získala i Butterworthova hra The Night Heron (2002), která měla premiéru taktéž v Divadle Royal Court. Jeden recenzent deníku The Guardian napsal: „Může být hra zároveň velmi dobrá i velmi špatná? Já věřím, že ano." ^[6]Další z jeho her, The Winterling, se v Divadle Royal Court hrála v roce 2006. British Theatre Guide napsal: „The Winterling je místy náročná hra, ale i přes to obsahuje botahté komedické prvky.“ Jeho hra Parlour Song (2009) měla premiéru v Atlantic Theatre Company na Off-Broadwayi v New Yorku v březnu roku 2008 a doprovázely ji úžasné recenze. Hra se poté hrála i v divadle Almeida a Michael Billington z deníku The Guardian o ní napsal: „Po nevyzpytatelnějších The Night Heron a The Winterling Butterworth ukazuje, že má soucitné porozumění pro tichou beznaděj, která sužuje britská sídliště. Přesně vystihl každodenní šílenství skrývající se pod fádní rutinou blahobytu.“^[7]

2008-2016: Průlomové období: Jerusalem

Čtvrtou hrou pro Divadlo Royal Court byla hra Jerusalem (Jeruzalém). Ta měla premiéru v červenci 2009 a sklidila pozitivní recenze. Jerusalem je popisována jako "současný pohled na život v zelené a líbezné zemi [Anglii]". V hlavní roli Johnnyho Byrona se představil Mark Rylance a ve vedlejší roli Gingera Mackenzie Crook. Hra byla v Divadle Royal Court zcela vyprodaná a získala si několik ocenění za nějlepší hru roku 2009 (Evening Standard Theatre Award a Critics' Circle Theatre Award). V lednu 2010 se stejným obsazením přešla do Divadla Apollo na Shaftenbury Avenue^[8].

V dubnu 2011 měl Jerusalem premiéru na Brodwayi, kde si zahrála i řada britských herců z plůvodní inscenace. Později téhož roku se hra vrátila do Londýna a opět se hrála v Divadle Apollo. V lednu 2014 měl Jerusalem preméru v divadle San Fracisco Playhouse^[9], kde také obdržela skvělé recenze a ohlasy. Jerusalem byl v roce 2011 nominován na Cenu Tony za nejlepší divadelní hru^[10], Mark Rylance získal v roce 2011 Cenu Tony za nějlepší herecký výkon v divadelní hře. Jez a John-Henry Butterworthovi byli téhož roku jmenováni držiteli ceny Paula Selvina, kterou uděluje Writers Guild of America West's (Sdružení amerických scenáristů západu) za scénář k filmu Lovná zvěř (2010), který režíroval Doug Linman a hlavní role v něm ztvárnili Naomi Wattsová a Sean Penn.

Jeho další hra The River, měla v Divadle Royal Court premiéru 26. října 2012 v hlavních rolích s Dominicem Westem, Laurou Donnellyovou a Mirandou Raisonovou, ve hře se také objevila Gillian Sakerová. V říjnu měla hra premiéru v omezeném rozsahu i na Brodwayi v Divadle Circle in the Square v hlavní roli s Hughem Jackmanem a v režii Iana Ricksona^[11]. Celkové přijetí hry bylo pozitivní, londýnští kritici shledali dílo „lyrickým“, „krásně napsaným“ a „protkaným úžasem a krásou^[12]“.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jez Butterworth na anglické Wikipedii.

1. CAVENDISH, Dominic. The greatest British play of the century: why Jez Butterworth's Jerusalem is a masterpiece. The Telegraph. 2019-07-15. Dostupné online [cit. 2024-10-14]. ISSN 0307-1235. (anglicky)
2. "Tripos examination results from Cambridge university", The Times, 9 July 1991, p. 34
3. Mojo (1997) | ČSFD.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
4. "Europe Theatre Prize - VII Edition - Reasons". archivio.premioeuropa.org [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné online.
5. Nevěsta přes internet (2001) | ČSFD.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
6. BILLINGTON, Michael. The Night Heron. The Guardian. 2002-04-18. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
7. BILLINGTON, Michael. Parlour Song. The Guardian. 2009-03-27. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
8. Jerusalem | Apollo Theatre London [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
9. Jerusalem - Award winning Broadway play in San Francisco [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
10. EDEMARIAM, Aida. The Saturday interview: Jez Butterworth. The Guardian. 2011-05-14. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
11. The River - Circle in the Square Theatre New York, NY - Tickets, information, reviews. www.newyorkcitytheatre.com [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné online.
12. "Jez Butterworth play The River wows at the Royal Court". BBC News. 2012-10-29. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. (anglicky)