ruský spisovatel, básník From Wikipedia, the free encyclopedia
Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko (rusky Евгений Александрович Евтушенко, ukrajinsky Євген Олександрович Євтушенко; 18. července 1932, Nižněudinsk/Zima, Irkutská oblast – 1. dubna 2017 Tulsa, USA) byl ruský básník, scenárista a režisér šlechtického původu s ruskými, baltsko-německými, ukrajinskými, polskými, běloruskými a tatarskými kořeny.
| Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jevgenij Alexandrovič Gangnus |
| Narození | 18. července 1932 Zima |
| Úmrtí | 1. dubna 2017 (ve věku 84 let) Tulsa |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Peredělkinský hřbitov |
| Povolání | básník, romanopisec, scenárista, režisér, herec, učitel, spisovatel, publicista, fotograf a prozaik |
| Alma mater | Literární institut Maxima Gorkého |
| Žánr | poezie a próza |
| Témata | literatura, divadlo, kinematografie a film |
| Významná díla | Babij Jar |
| Ocenění | Řád čestného odznaku (1967) Řád rudého praporu práce (1983) Řád polární hvězdy (2016) Státní cena SSSR Medaile obránci svobodného Ruska … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Bella Achatovna Achmadulinová (1955–1958) Jan Butlerová (1978–1986) |
| Děti | Alexandr Jevgeňjevič Jevtušenko |
| Rodiče | Alexandr Rudolfovič Gangnus |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nejprve působil jako mluvčí sovětské mládeže, což vedlo k tomu, že směl cestovat i do kapitalistické ciziny. (O toto privilegium přišel roku 1963.) Roku 1974 se zastával tehdy vězněného literáta Alexandra Solženicyna. Po pádu komunistické diktatury byl viceprezidentem ruského PEN klubu a čestný člen American Academy Of Arts And Sciences.
Podílel se na výstavbě pomníku pro oběti komunismu naproti sídlu bývalé KGB.
Jevgenij Jevtušenko se narodil 18. července 1932 ve Stancii Zima v irkutské oblasti. Byl významným básníkem, prozaikem, filmařem a publicistou. Do roku 1944 žil s rodiči (otcem geologem, matkou zpěvačkou) na Sibiři. V roce 1948 se zúčastnil s otcem geologické expedice v Kazachstánu. Po dobu studií na Literárním institutu mu vyšla básnická sbírka Rozvědčíci budoucnosti (Razvedčiki graduščego, 1952) a autobiografická poéma Stanice zima (Stancija zima, 1953). Popularitu si získal jako básník věnující se aktuálním tématům a spolu s Robertem Ivanovičem Roždestvenským a Andrejem Andrejevičem Vozněsenským tvořili proud „nové poezie“.
Jevtušenko se aktivně zúčastňoval veřejného a politického života. Začátkem 60. let 20. století, tedy v době Chruščevova „tání,“ se Jevtušenko stal jedním ze symbolů této doby -- hlasem duchovního osvobození a probuzení Rusů ze stalinistické noční můry. Protestoval proti vstupu vojsk varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 i proti nucené emigraci Alexandra Solženicyna. Vystupoval proti cenzuře komunismu, tři roky působil jako poslanec parlamentu. Byl čestným členem Americké akademie umění a Evropské akademie věd a umění.
Žil střídavě v Moskvě a v oklahomské Tulse (učil tam kurs ENGL 2353[1] na University of Tulsa), kde zemřel ve věku 84 let.[2]
Jeho počáteční tvorba byla ovlivněna jeho komunistickým přesvědčením, později se postavil na nekomunistickou a protikomunistickou stranu. Některé jeho básně se staly velmi známými (lze o nich říci, že byly velmi protistalinské) – jedná se např. o básně: Monolog beatniků, (zde dokonce použil větu „Ze spasitele je náhle vrah“).
V roce 1961 napsal jednu z jeho nejznámějších básní: „Babí Jar,“ publikovanou v literární Gazetě. Touto básní otevřeně odsoudil poválečné zkreslování historických faktů ohledně vyvraždění židovského obyvatelstva Kyjeva nacisty v září 1941. Zahraniční ohlas této básně podnítil zájem židovské komunity o vybudování pomníku na místě hromadného hrobu více než 33 tisíc obětí; všechny tyto pokusy byly však zamítnuty tehdejšími sovětskými úřady a až v roce 1976 byl postaven oficiální pomník všem obětem (pravděpodobně přes 100 tisíc lidí), židovského, ukrajinského, ruského a rómského původu, zavražděných nacisty a jejich kolaboranty v této rokli v době Velké vlastenecké války. Symfonie, inspirovaná touto básní od Dmitrije Šostakoviče, byla dokončena v červenci 1962 a měla premiéru v Moskvě 18. prosince 1962 (Moskevská filharmonie spolu s členy státního a Gnessinského pěveckého sboru).
Sbírky:
Režie:
Josif Brodskij, disident básník v exilu, a snad Jevtušenkův nejtvrdší kritik, o něm pravil: „On hází kameny jen ve směrech, které jsou úředně schválené a povolené.“ Brodsky rezignoval z Americké akademie umění a literatury, když Jevtušenko byl jmenován jejím čestným členem.[3]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
