Jessica Digginsová
americká běžkyně na lyžích From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jessica Digginsová (* 26. srpna 1991, Afton) je americká běžkyně na lyžích. V roce 2018 získala v týmovém sprintu společně s Kikkan Randallovou historicky první zlatou medaili Spojených států v běhu na lyžích na zimních olympijských hrách.[2] Na Zimních olympijských hrách v roce 2022 přidala stříbrnou medaili na 30 kilometrů volným způsobem a bronzovou medaili ve sprintu jednotlivců, čímž se stala nejúspěšnější olympijskou medailistkou mezi americkými běžci na lyžích všech dob. Získala také sedm medailí na Mistrovství světa v klasickém lyžování (v letech 2013 až 2025), včetně dvou zlatých medailí – v týmovém sprintu (MS 2013) a v závodu na 10 km volně (MS 2023). V letech 2021, 2024 a 2025 získala první místo v celkovém hodnocení žen Světového poháru v běhu na lyžích a stala se tak první Američankou, které se to podařilo. Více jí vyhovují kratší tratě volnou technikou. V průběhu let se však ukázala jako stejně zdatná na delší vzdálenosti a úspěšně lobovala za prodloužení délek ženských závodů Světového poháru, aby odpovídaly mužským.[3]
Remove ads
Remove ads
Největší úspěchy
Olympijské hry
Při svém prvním startu na olympiádě dosáhla v Soči 2014 ve skiatlonu 8. místa, čímž vyrovnala tehdejší historické nejlepší umístění amerických běžkyň na olympiádách[4] (na téže olympiádě pak tento výsledek překonala 6. místem ve sprintu Sophie Caldwellová).
Mistrovství světa
- MS v klasickém lyžování 2013 ve Val di Fiemme: 1. místo v týmovém sprintu - s Kikkan Randallovou se staly prvními americkými mistryněmi světa v běhu na lyžích[5]
- MS v klasickém lyžování 2015 ve Falunu: 2. místo na 10 km volně
- MS v klasickém lyžování 2017 v Lahti: 2. místo ve Sprintu volnou technikou
- MS v klasickém lyžování 2017 v Lahti: 3. místo ve Sprintu dvojic klasickou technikou
Světový pohár
Na Tour de Ski 2016 si v 6. etapě v Toblachu v běhu na 5 km volně připsala své premiérové vítězství v závodech Světového poháru. Do té doby bylo jejím nejlepším umístěním 4. místo ze sprintu volně v Lahti 7. března 2015. Stala se tak teprve třetí americkou běžkyní na lyžích v historii (po Kikkan Randallové a Sophii Caldwellové), která v závodě SP nebo části závodu zvítězila. Celkově skončila v Tour de Ski 2016 desátá, čímž se po Kikkan Randall a Elizabeth Stephen stala třetí Američankou, která se na Tour umístila v nejlepší desítce. Další vítězství si připsala v prosinci 2016 v Lillehammeru opět v běhu na 5 km volně.[6]
V září 2023 prozradila, že se jí vrátila porucha příjmu potravy. Přestože se snažila zotavit, nebyla si jistá, jak to ovlivní její výkony v sezóně. Díky podpoře rodiny, přátel a reprezentačního týmu byla nakonec sezóna výsledkově její nejúspěšnější za celou kariéru. Během sezóny dosáhla šesti vítězství a v dalších 6 závodech se umístila na stupních vítězů.[7] Překonala tak dosavadní americký rekord v počtu vítězných závodů ve Světovém poháru v běhu na lyžích během jedné sezóny, jehož dosavadní držitelkou byla Kikkan Randallová.[8] Ve čtvrtém závodě sezóny se ujala celkového vedení Světového poháru, když vystřídala do té doby vedoucí Fridu Karlssonovou, a od té doby postupně navyšovala svůj náskok. Po devíti závodech měla před druhou Emmou Ribomovou náskok 72 bodů. Tuto pozici si výrazně upevnila svým druhým vítězstvím v Tour de Ski, po níž se na druhé místo posunula Linn Svahnová, která v tu chvíli ztrácela 308 bodů. Svahnová nejprve po dvou vítězstvích ve sprinterských závodech v Oberhofu a Gomsu ztrátu snížila na 229 bodů[9], Digginsová ale kontrovala dvěma triumfy v distančních závodech v Gomsu a Canmore, náskok zvýšila na 340 bodů[10], a zdálo se, že má nakročeno k zisku svého druhého křišťálového glóbu.[7] Ve zbývající třetině závodů však Svahnová z náskoku setrvale ukrajovala, zatímco Digginsové se již jen jednou podařilo dostat na stupně vítězů a před závěrečnými dvěma distančními závody ve Falunu obě soupeřky od sebe dělilo jen 41 bodů.[11] V posledních závodech však Digginsová Svahnovou již před sebe nepustila – v závodě na 10 km klasicky obsadila páté místo, čímž si zajistila malý globus za distanční závody, a v závodě na 20 km volně s hromadným startem šla od začátku za vítězstvím, ovládla i obě bonusové prémie a potvrdila, že v této sezóně byla nejlepší[12] a křišťálový glóbus získala s náskokem 175 bodů.[13]
Remove ads
Výsledky
Výsledky ve Světovém poháru
Výsledky na OH
Výsledky na MS
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads