Jean Renoir

Jean Renoir (15. září 1894 Paříž – 12. února 1979 Beverly Hills) byl francouzský a později americký režisér, scenárista, producent, herec a spisovatel. Jako filmový režisér a herec natočil více než čtyřicet filmů od dob němé éry až po konec 60. let. Jako spisovatel napsal biografii svého otce v knize Renoir, My Father (1962).

Jean Renoir
Narození	15. září 1894 18. obvod
Úmrtí	12. února 1979 (ve věku 84 let) Beverly Hills
Místo pohřbení	Essoyes
Povolání	filmový režisér, herec, scenárista, filmový producent, střihač, autor a romanopisec
Rodiče	Pierre-Auguste Renoir a Aline Renoir
Manžel(ka)	Catherine Hessling (1920–1943) Dido Freire (1944–1979)
Partner(ka)	Marguerite Renoir
Děti	Alain Renoir
Příbuzní	Pierre Renoir a Claude Renoir (sourozenci)
Ocenění	Cena Louise Delluca (1937) Prix Charles Blanc (1963) Čestný Oscar (1974) komandér Řádu čestné legie Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Webová stránka	www.jeanrenoir.com
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Začátky

Jean Renoir se narodil v roce 1894 ve čtvrti Montmartre v Paříži. Jeho matka Aline Charigot stávala jako modelka jeho otci Augustu Renoirovi, vzali se v roce 1890. Jean Renoir je pokřtěn v roce 1896 v kostele Saint-Pierre de Montmartre v Paříži. Jeho kmotrou je Jeanne Baudot a jeho kmotrem Georges Durand-Ruel.

Po střední škole se Jean Renoir od roku 1912 angažuje v armádě. Na počátku první světové války, v roce 1914, slouží Renoir jako četař u 3. perutě francouzského 1. regimentu přezdívaného "régiment de dragons" (regiment draků). Jeho nadřízeným je v té době kapitán Louis Bossut, který mohl Renoirovi posloužit jako model pro postavu kapitána Boëldieua ve Velké iluzi.

V dubnu 1915 je při letu nad Alpami v Alsasku zasažen do stehenní kosti, což u něj způsobí doživotní kulhání. Nakonec se díky profesorovi Laroyennovi z Lyonu vyhne amputaci této končetiny. Během pobytu v nemocnici v Besançonu v červnu 1915 se dozvídá o smrti své matky v nemocnici v Nice. Po návratu do Paříže tráví čas po boku svého otce a pařížská kina navštěvuje až dvacetpětkrát za týden. Mezi jeho oblíbené filmy v té době patří například filmy Charlieho Chaplina. Roku 1916 se opět vrací na frontu a slouží v letectvu, kde zranění nohy není překážkou. Je přidělen k průzkumné letce a učí se zde fotografovat.

V roce 1920 se Jean Renoir stěhuje do francouzského Cagnes a bere si jednu z žen, které stály modelem jeho otci Andréu Heuschlingovou. Jean, který z ní chce udělat filmovou hvězdu, píše scénář pro film Catherine, který financuje ze svých zdrojů a režii přenechává Jeanu Dieudonnéovi. Andrée Heuschling se nechává přejmenovat na Catherine Hessling. Výsledný film je pro Renoira zklamáním, ale z neúspěchu viní sám sebe. V roce 1924 je však nadšen z filmu Ericha von Stroheima Šílené ženy a rozhoduje o pokračování své kariéry.

Jeho první hraný film La fille de l'eau (1924) je bukolická bajka impresionistického stylu, ve které hraje jeho mladá manželka a starší bratr Pierre Renoir. Film je přijat vlažně, ale to Renoira neodradí. Krátce poté, v roce 1926, točí film Nana inspirovaný románem Émila Zoly. Aby mohl financovat tento drahý film, prodává Renoir cennosti zděděné po svém otci. Kvůli komerčnímu neúspěchu filmu se na čas stahuje z filmové produkce. Následuje řada filmů s rozdílnou inspirací: La petite Marchande d'allumettes (1928) podle tvorby Hanse Christiana Andersena (navíc inspirován expresionismem), válečná komedie Tire-au-flanc (1928) nebo Renoirův první mluvený film On purge bébé (1931) podle námětu Georgese Feydeaua.

V roce 1927 Renoir přijímá menší roli ve filmu La P'tite Lili od Alberta Cavalcantiho, aby pomohl Catherine Hessling stát se filmovou hvězdou. Překvapivou náhodou si v tomto filmu Renoir zahrál se svými třemi životními láskami: první manželkou Catherine Hessling, Marguerite Renoir a Dido Freire, která se později stala druhou ženou.

Filmová kariéra

Své první filmy financoval mladý Renoir z prodeje několika obrazů svého otce. Hlavní roli v jeho avantgardistických němých filmech hraje Andrée Heuschlingová, poslední modelka jeho otce. Hrála hlavní role v raných Renoirových produkcích pod jménem Catherine Hesslingová a on se s ní v roce 1919 oženil. Jeho první zvukový film On purge bébé (1931) znamenal velký komerční úspěch. Realistické uplatnění zvuku se stal jedním z charakteristických znaků jeho díla. Jeho filmy Velká iluze (1937) a Pravidla hry (1939), dnes v dějinách filmu označované za klasické, byly při svém uvedení silně kritizovány. V roce 1940 emigroval do USA, kde získal smlouvu u 20th Century Fox. Podařilo se mu asimilovat se v americkém filmovém průmyslu. Jeho filmy byly relativně úspěšné. Nejvyšší boss firmy Fox, Darryl F. Zanuck prohlásil: „Renoir má velký talent, ale není jedním z nás.“ Po druhé světové válce pracoval opět v Evropě a natočil v Indii film Řeka (1950). André Bazin a kritikové kolem časopisu Cahiers du Cinéma byli první, kdo poukazovali na velkou modernost díla Renoira, který filmem Toni (1935) předjímal neorealismus a v roce 1959 snímkem Snídaně v trávě vytvořil film Nové vlny. Do Francie se již nevrátil a žil v Hollywoodu. Televizní produkce Malé divadlo Jeana Renoira (1969) byla jeho posledním filmem. V roce 1975 byl za celoživotní dílo oceněn Oscarem. Jean Renoir zemřel 12. února 1979 v Hollywoodu.

Zajímavosti

Hvězdy

K jeho oblíbeným hercům patřili Michel Simon a Jean Gabin. Simon, narozen r. 1895 v Ženevě, vystupoval v roce 1929 ve vojenském mundúru ve filmu Ulejvák Jeana Renoira. Jeho role v Renoirových filmech sahají od malého úředníčka, který se nechá svést ve snímku Fena (1931), až po anarchistického tuláka v Boudu z vody vytažený, který odmítá jakékoli začlenění do měšťácké společnosti. Jean Gabin, ročník 1904, hrál u Renoira silné typy, kteří, pokud je to nezbytné, jdou za svou představou i proti zdi, i když vědí, že se přitom zraní. Simon i Gabin jsou svým sklonem k přehrávání absolutními renoirovskými hvězdami. Renoir: "Neexistuje žádné přehrávání. Herec hraje buď dobře, nebo špatně."

Vybraná filmografie

Režisér

• Desátník smolař (1962)
• Snídaně v trávě (1959)
• Závěť doktora Cordeliera (1959)
• Elena a muži (1956)
• Francouzský kankán (1954)
• Řeka (1951)
• The Woman on the Beach (1947)
• Deník komorné (1946)
• The Southerner (1945)
• Porobená země (1943)
• Bažiny (1941)
• Pravidla hry (1939)
• Člověk bestie (1938)
• Marseillaisa (1938)
• Velká iluze (1937)
• Na dně (1936)
• Výlet do přírody (1936)
• Zločin pana Langa (1936)
• Toni (1935)
• Boudu z vody vytažený (1932)
• Fena (1931)
• La Petite marchande d'allumettes (1928)
• Sur un air de Charleston (1927)

Herec

• Závěť doktora Cordeliera (1959)
• Pravidla hry (1939)
• Člověk bestie (1938)
• Výlet do přírody (1936)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Renoir na francouzské Wikipedii.

Literatura

• RENOIR, Jean. Můj život a mé filmy. Praha: Academia, 2004.
• RENOIR, Jean. Renoir. Praha: Academia, 2003.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Renoir na Wikimedia Commons
• Jean Renoir v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jean Renoir v Internet Movie Database (anglicky)
• Bibliografie
• Interview s Jeanem Renoirem z roku 1960

Portály: Film | Francie | Lidé | Umění