Jaroslav Maxmilián Kašparů, píšící pod jménem Max Kašparů (* 14. května 1950 Žirovnice), je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů, autor duchovní literatury a esperantista, který působí v Pelhřimově. Poté, co mu vatikánská kongregace udělila biritualitu, slouží jako kněz ve farnostech pelhřimovského vikariátu.
| Doc. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů Ph.D., dr. h. c. | |
|---|---|
 | |
| Církev | řeckokatolická |
| Diecéze | Apoštolský exarchát v ČR |
| Zasvěcený život | |
| Institut | od roku 1984 premonstrátský sekulární institut |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 31. října 2015 světitel Ladislav Hučko |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 14. května 1950 (74 let) |
| Místo narození | Žirovnice |
| Potomci | Bernadetta a Terezie |
| Povolání | psychiatr a pedagog |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Známý díky | nejvyššímu počtu vysokoškolských titulů v Česku (2012) esperantista |
| Významné dílo | duchovní literatura |
| Řády a ocenění | čestný člen |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Jaroslav Maxmilián Kašparů | |
|---|---|
| Zastupitel Kraje Vysočina | |
| Ve funkci: 13. října 2012 – 23. června 2015[1] | |
| Člen Rady České televize | |
| Ve funkci: 30. května 2015 – 17. března 2021 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KDU-ČSL (do 2009) TOP 09 (2009–2014) |
| Nestraník | |
| v kraji | za KDU-ČSL (2014–2015) |
| Narození | 14. května 1950 (74 let) Žirovnice |
| Alma mater | Univerzita Karlova Univerzita Komenského Jihočeská univerzita Univerzita Pavla Jozefa Šafárika Prešovská univerzita |
| Profese | esperantista, lékař, spisovatel, psychiatr a kněz |
| Náboženství | Řeckokatolická církev v Česku |
| Ocenění | čestný člen |
| Commons | Jaroslav Maxmilián Kašparů |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na kněze řeckokatolické církve byl vysvěcen v byzantském ritu 31. října 2015. Svěcení přijal v Žirovnici od biskupa Ladislava Hučka. Předtím byl římskokatolickým jáhnem.[2]
Osobní život
Vzdělání
Narodil se jako nemanželské dítě. Po gymnáziu měl v úmyslu studovat literaturu nebo Akademii múzických umění. Pod vlivem rodiny se přihlásil k přijímacímu řízení na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Protože se umístil ve druhé třetině uchazečů, mohl studovat obor stomatologie (první třetina byla přijata ke všeobecnému lékařství). V průběhu studia jej zaujala psychiatrie. Stážoval na Psychiatrické klinice pod vedením profesora Petra Zvolského.[3]
Po absolvování zubního lékařství se rozhodl pokračovat ve studiu všeobecného lékařství a následně se specializovat v psychiatrii. Stomatologové mohli, podle jeho vyjádření, dostudovat pouze čtvrtý až šestý ročník oboru všeobecného lékařství v řádném denním studiu. Kašparů ovšem zvolil dálkovou formu studia při zaměstnání. Jedinou lékařskou fakultou, která tuto formu umožnila, byla Lékařská fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě. Na ní musel opět složit všechny zkoušky ze šesti ročníků včetně státních závěrečných zkoušek. V důsledku rozhodnutí pokračovat ve studiu a nenastoupit dráhu stomatologa s ním ukončila vztah spolužačka krátce před plánovanou svatbou.[3]
Vystudoval také obory teologie a pedagogika na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve studiu teologie dále pokračoval a získal doktorát (Ph.D.). Habilitoval se na univerzitě v Košicích v oboru pastorální teologie prací (docent), která vyšla v upravené podobě knižně pod názvem Hypnóza – Pastorální kauza. V roce 2011 mu vědecká rada Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislavě udělila titul dr. h. c.[4] Doktorát z pedagogiky získal na Řeckokatolické teologické fakultě Prešovské univerzity v roce 2012.
Dne 4. dubna 2012 byl zapsán do České knihy rekordů jako držitel největšího počtu vysokoškolských titulů.[5][6][7][8]
Soukromý život
.JPG)
Žije v Rynárci.[6] Ordinaci měl dříve na netradičním místě, v kostele Panny Marie Sedmibolestné.[9] Provází také duchovní cvičení.[10]
Při pražských vysokoškolských studiích se seznámil s Tomášem Halíkem, bydleli dokonce ve stejném domě.[11] Tomáš Halík mu šel na svatbě za svědka, jeho vůbec prvním křtem po jeho tajném kněžském svěcení byly křtiny dcery Maxe Kašparů Bernadetty. Má také dceru Terezii.[3] Jméno Maxmilián mu v roce 1984 při tajném vstupu do sekulárního řádu želivských premonstrátů udělil opat Želivského kláštera Bohumil Vít Tajovský.[3] Získal je po polském světci sv. Maxmiliánovi Kolbem. V roce 2015 se stal členem Apoštolského exarchátu řeckokatolické církve v Praze a 31. října téhož roku byl vysvěcen na kněze řeckokatolického ritu.[12]
Stal se externím spolupracovníkem Českého rozhlasu, kde pravidelně vystupoval v pořadu Jak to vidí[13], příležitostně i v jiných.[14]
Ocenění
V roce 2020 mu Psychiatrická společnost při ČLS JEP udělila při příležitosti životního jubilea 70 let Heverochovu medaili.[15]
Politická kariéra
V říjnu 2012 byl preferenčními hlasy zvolen do krajského zastupitelstva kraje Vysočina jako člen TOP 09.[6]
Jako člen KDU-ČSL přestoupil do TOP 09, z níž vystoupil v létě 2014, když nesdílel názor vedení strany na interrupce. Jako nestraník se následně stal členem lidoveckého klubu krajského zastupitelstva na Vysočině.[16] Na mandát rezignoval 23. června 2015, na jeho místo nastoupil náhradník Ladislav Bárta.[1] V krajských volbách v roce 2016 post krajského zastupitele již neobhajoval.[17]
Členství
Je členem výboru sekce pro hypnózu České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
Věnuje se studiu jazyka esperanto. Je členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů[18] a čestným členem České esperantské mládeže.[19] Jako psychiatr je také členem UMEA (Mezinárodní sdružení lékařů-esperantistů).
V květnu 2015 byl zvolen členem Rady České televize, hlas mu dalo 101 ze 152 přítomných zákonodárců[20], funkce se ujal 30. května 2015.[21] V březnu 2021 však na mandát ze zdravotních důvodů rezignoval.[22] V roce 2015 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České – monarchistické straně Čech, Moravy a Slezska.[23] V roce 2019 byl přijat do Obce spisovatelů. V lednu 2021 byl jmenován členem Akademické rady FAMO.[ujasnit][zdroj?]
Byl členem Českého klubu skeptiků Sisyfos, v roce 2021 byl však ze sdružení vyloučen.[24]
Dílo
Vydal více než tři desítky publikací v češtině a slovenštině, z nichž některé byly přeloženy do polštiny, italštiny, francouzštiny, slovenštiny a esperanta. Do češtiny naopak přeložil učebnici esperanta.
Vlastní díla
- Hovory o sobě (nakladatelství Cesta, Brno, 1990)
- Věroměr Maxe Kašparů (1999)
- Malý kompas víry: Pro hledající, bloudící a nevěřící mladé lidi (Matice cyrilometodějská 1995, 1998, 2001)
- O radostech lidské duše s Maxem Kašparů (2001)
- Homiletické trivium (Matice cyrilometodějská, 2001)
- 2 dni s Maxom Kašparů (Katechetické centrum Banská Bystrica, Prešov 2001, (slovensky))
- Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky (nakladatelství Cesta, Brno, 2002)
- Do výšky volím pád (Karmelitánské nakladatelství, 2003)
- Sedmero zastavení u klíčové dírky (nakladatelství Cesta, Brno, 2003)
- Niekoľko pohľadov na problémové deti a ich výchovu (Katechetické centrum Rožňava, 2003, (slovensky))
- Vánoční paradoxy (2004)
- Vánoční proč-kdy-jak-kde (2004)
- Jinými slovy. Na minutu s Maxem Kašparů (2005)
- Šum z pěn (nakladatelství Cesta, Brno, 2005)
- Hypnóza, pastorální kauza – upravená disertační práce (Trinitas, 2006)
- Z pláště a dalmatiky (nakladatelství Cesta, Brno, 2006)
- Třicet případů... aneb Malé, bílé, kulaté (nakladatelství Cesta, Brno, 2007)
- Zápisník potulného kazatele (nakladatelství Cesta, Brno, 2008)
- Ve zpětném zrcátku Jindřicha Štreita (nakladatelství Cesta, Brno, 2009)
- O bludných kruzích a bludných kamenech (nakladatelství Cesta, Brno, 2011)
- Stručný esperantsko-český psychiatrický slovník (s Miroslavec Malovcem, nakladatelství Norbertinum, Pelhřimov, 2012)
- Po provaze ke Kristu (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2013)
- Naslouchat je víc než poslouchat (nakladatelství Cesta, Brno, 2013)
- O zemi beze studu (nakladatelství Cesta, Brno, 2015)
- Nebudem hrať divadlo pred Božou tvárou (v rozhovore s Martinom Ližičiarom, nakladatelství BeneMedia, Bratislava, 2017)
- Nahoru a našišato (nakladatelství Cesta, Brno, 2017)
- O mozcích a bezmozcích (nakladatelství Cesta, Brno, 2018)
- Rozhovory pod věží (nakladatelství Cesta, Brno, 2019)
- Deset kroků k radosti (nakladatelství Cesta, Brno, 2020)
- Jak přežít krizi v rodině ( společně s Dr. D. Kovářovou) v nakladatelství Euromedia Group a.s., ISBN 978-80-242-7066-1, 2020
- Po pražcích slepých kolejišť ( nakladatelství Cesta Brno, 2021, ISBN 978-80-7295-276-2 )
- Opice Boží aneb vůl zajíce nedohoní. (nakladatelství Cesta Brno, 2022, ISBN 978-80-7295-293-9)
- Člověk má věřit celým tělem. (KatMedia 2023, ISBN 978-80-7566-427-3)
- Blázinec je před branou (Karmelitánské nakladatelství), Kostelní Vydří 2023,EAN 9788075665126
- Spánkový manuál ( Nakladatelství Cesta Brno, 2024) ISBN 978-80-7295-327-1
Vyšlé překlady
- Dimmi come credi… (Città Nuova, Řím) (italsky)
- Przewodnik po radości (Wydawnictwo WAM, Krakov) (polsky)
- Le gioie dell´anima (Città Nuova, Řím) (italsky)
- Kristnaskaj demandoj kaj paradoksoj (KAVA-PECH, Dobřichovice, 2010, přeložil Marek Blahuš)[25] (v esperantu)
- Wiaromierz (Wydawnictwo WAM, Krakov) (polsky)
- Konciza psikiatria vortaro (s Miroslavem Malovcem, Norbertinum, Pelhřimov) (v esperantu)
- Po lane ku Kristovi (Karmelitánske nakladatelstvo, Bratislava, 2013) (slovensky)
- Dek paŝoj al ĝojo. Eldonis IKUE, Katolika sekcio de ČEA, 2020, ISBN 978-80-7295-263-2 (v esperantu)
- 10 krokov k radosti (nakladatelství Benemedia, SK,2020, ISBN 978-80-99907-55-4)
- Za hrsť zdravého rozumu ( nakladatelství BeneMedia, SK, ISBN 978-80-99907-77-6, Sk, 2021)
- Dešimt žingsniu džiaugsmo link ( Užs. Nr. 937. 2021-08-04, Išleido ir spausdino UAB, Beržu g. 52, LT-36147) (litevsky)
- Diagnózy neprispôsobivého psychiatra (nakladatelství BeneMedia, SK, 2022 ISBN 978-80-99907-94-3) (slovensky)
- Ako (nevy)horieť (nakladatelství BeneMedia, SK, 2022, ISBN 978-80-8281-007-6) (slovensky)
Překlady cizích děl
- Esperanto přímou metodou (Stano Marček, KAVA-PECH, Dobřichovice, 2010, přeložil Max Kašparů, ISBN 978-80-87169-18-6)[26]
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
