Jarobeám I.

Jarobeám I. byl prvním králem Severního izraelského království, které vzniklo po smrti krále Šalomouna a rozpadu jeho království. Jméno Jarobeám (hebrejsky: יָרָבְעָם‎ Jarov'am), v českých překladech Bible přepisováno též jako Jeroboám či Jeroboam, se vykládá různě, a to od „Ať se Příbuzný ukáže velkým“ až po „Svár lidu“.^[1] Dle názoru moderních historiků a archeologů král Jarobeám I. vládl asi v letech 931 až 909 př. n. l.^[2] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 2964–2985 od stvoření světa neboli do rozmezí let 798–776 před naším letopočtem,^[3] což odpovídá 22 letům vlády, jak je uvedeno v První knize králů.^[4]

Jarobeám ירבעם‎
Král Izraelského království
Detail Jarobeáma obětujícího se modlám od Fragonarda, 1752
Doba vlády	cca 931 – 910 př. n. l.
Narození	neznámé Izraelské království
Úmrtí	cca 910 př. n. l. Tirzá, Izraelské království
Nástupce	Nádab, jeho syn
Manželka	Ano (jmenována pouze v Septuagintě)
Rod	Nový rod, kmen Efrajima
Otec	Nebat
Matka	Zeruá
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jarobeám I. rodově příslušel ke kmeni Efrajim. Jeho otec se jmenoval Nebat a matka Serúa.^[5] Předtím, než se Jarobeám stal králem, působil u Šalomounova dvora jako správce řemeslníků. Podle židovské tradice patřil k žákům proroka Achijáše. Když Jarobeám viděl, jak Šalomoun nechal zazdít část jeruzalémských hradeb, kudy vcházeli poutníci k Chrámu, a to jen proto, že chtěl postavit výstavní sídlo pro svou manželku, egyptskou princeznu, odvážil se krále veřejně kritizovat.^[6] Za tuto kritiku Jarobeám získal skrze proroka Achijáše od Hospodina příslib královské koruny a vlády nad deseti izraelskými kmeny, kdežto král Šalomoun tuto kritiku vnímal jako vzpouru a usiloval o jeho smrt. Proto Jarobeám uprchl do Egypta a bezpečný azyl našel u faraóna Šíšaka, u něhož setrval až do Šalomounovy smrti.^[7]

Po smrti Šalomouna se Jarobeám vrátil na území Izraele a stává se mluvčím obyvatel izraelského království, kteří žádají Rechabeáma, nástupce krále Šalomouna, o úlevy v nucených pracích.^[8] Jenže Rechabeám nechtěl o žádných úlevách ani slyšet. Na radu mladíků, kteří s ním vyrostli a byli v jeho službách, dokonce rozhodl o tom, že lidu nařídí ještě těžší službu. Když se o tom obyvatelstvo deseti kmenů doslechlo, vzbouřilo se a ustanovili nad sebou za krále Jarobeáma. Ten si zvolil za své sídlo nejprve Šekem,^[9] poté jím zřejmě byla Tirsa.^[10][11] Aby upevnil svou moc a omezil možný vliv Judského království, nechal zhotovit dva zlaté býčky, které prohlásil za bohy Izraele. Jednoho býčka umístil v Bét-elu a druhého v Danu. Tak zavedl ve svém království modloslužbu jako alternativu k chrámové bohoslužbě v Jeruzalémě, čímž se dopustil „hříchu, jímž svedl k hříchu Izraele“.^[12] Tím podle Talmudu ztratil podíl na budoucím světě.^[13]

Ke konci své vlády Jarobeám svedl bitvu s judským králem Abijámem neboli Abijášem, v níž byl poražen, což způsobilo značné oslabení jeho moci.^[14] Jarobeám měl syna Abijáše, který zemřel v mladém věku ještě za jeho života, a Nádaba, který se stal jeho nástupcem v královském úřadu.