Jan Blahoslav Čapek

Jan Blahoslav Čapek (6. listopadu 1903 Třebechovice pod Orebem – 10. září 1982 Praha) byl český spisovatel, komeniolog, myslitel, překladatel, literární historik a kritik.

Jan Blahoslav Čapek
Narození	6. listopadu 1903 Třebechovice pod Orebem Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. září 1982 (ve věku 78 let) Praha Československo Československo
Povolání	překladatel, pedagog, spisovatel, knihovník, učitel, básník, literární kritik, literární historik, redaktor a vysokoškolský učitel
Alma mater	Gymnázium Františka Martina Pelcla Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	literární historie a česká literatura
Manžel(ka)	Vlasta Čapková (1930–1956) Dagmar Čapková
Rodiče	Josef Čapek[1]
Příbuzní	Vladimír Čapek[1] a Milič Čapek[1] (sourozenci)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

V letech 1931–1936 odpovědným redaktorem týdeníku Kostnické jiskry. Od 1945 byl profesorem české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Z univerzity musel v 50. letech 20. století odejít a byly mu omezeny jak možnosti pedagogické a vědecké, tak i zahraničních odborných kontaktů a publikační činnosti. Od 1959 byl zaměstnán v Památníku národního písemnictví, později v Ústavu pro dějiny Univerzity Karlovy. Na Filozofickou fakultu se vrátil 1968 a působil zde do 1971, kdy odešel do důchodu. Jeho manželkou byla komenioložka Dagmar Čapková.

Dílo

Hojně se zabýval starší českou reformační literaturou. Překládal z angličtiny, bengálštiny a latiny. V závěru života publikoval v samizdatu.

• Za jazyk přibitý, 1970, alegorie na posrpnovou nesvobodu. Děj se odehrává v pobělohorské době.
• Studie Zápas o nové lidství a program nového českoslovenství, pod pseudonymem Roald Jasen, 1980