norský jazykovědec a básník From Wikipedia, the free encyclopedia
Ivar Andreas Aasen (čti ósen) 5. srpna 1813 Ørsta – 23. září 1896 Christiania, nyní Oslo), byl norský jazykovědec, filolog, spisovatel, básník, dramatik, lexikograf, překladatel a botanik, představitel norského národního obrození. Známý je především tím, že na základě různých norských nářečí sestavil jednu ze dvou oficiálních psaných verzí norského jazyka, tzv. landsmål, tj. zemský jazyk (nyní nynorsk, tj. nová norština). [1][2][3] Jeho umělecké dílo vykazuje znaky osvícenství a romantismu.[4]
| Ivar Aasen | |
|---|---|
 Ivar Aasen na fotografii Carla Christiana Wischmanna z roku 1871 | |
| Narození | 5. srpna 1813 Ørsta, Sunnmøre, Møre a Romsdal  Království Dánska a Norskaf |
| Úmrtí | 23. září 1896 (ve věku 83 let) Christiania (nyní Oslo) .svg){kind=small} Spojená království Švédska a Norska |
| Místo pohřbení | hřbitov Vår Frelsers (od 1896) |
| Povolání | jazykovědec, filolog, spisovatel, básník, dramatik, lexikograf, překladatel, botanik |
| Národnost | norská |
| Literární hnutí | osvícenství, romantismus |
| Ocenění | člen Královské norské vědecké společnosti, Rytířský kříž Řádu svatého Olafa |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v okrese Sunnmøre v kraji Møre a Romsdal v rodině drobnějšího rolníka. O matku přišel, když mu byly tři roky, a o otce, když mu bylo třináct. Byl vychováván k práci v zemědělství, ale veškerý svůj volný čas věnoval čtení knih a z počátku se zajímal především o botaniku. Po smrti svého otce vykonával v letech 1826-1831 práci rolníka, V osmnácti letech se stal v rodné farnosti učitelem základní školy. V letech 1833-35 jej kněz a probošt v Herøy Hans Conrad Thoresen vzdělával v latině, dějepisu, zeměpisu a rétorice. V roce 1835 se stal vychovatelem na zemědělské usedlosti Solnør ve Skodje, kde zůstal sedm let. Jako samouk si díky nekonečné trpělivosti a soustředění postupně osvojil několik jazyků, studoval jejich strukturu a začal se zajímat o diskuzi týkající se norské jazykové politiky. Došel k názoru, že místo dánštiny, která se v Norsku používala, je potřeba mít vlastní norský spisovný jazyk, který je ze sociálních i národnostních důvodů pro nezávislý národ důležitý.[5][6]
Aasen si dal za cíl vytvořit vědecký základ pro vlastní norský spisovný jazyk postavený na současných norských dialektech. Rozhodl se proto své botanické cesty za sbíráním rostlin spojit se studiem různých norských nářečí. V létě 1841 se v Bergenu setkal s biskupem Jacobem Neumannem, který mu zprostředkoval kontakt na prezidenta Královské norské vědecké společnosti (Det Kongelige Norske Videnskabers Selskab) v Trondheimu Frederika Moltkeho Buggeho. Bugge pak přesvědčil Vědeckou společnost, aby dala Aasenovi grant na jazykový průzkum norských venkovských oblastí. V letech 1842 až 1846 pak Aasen nepřetržitě cestoval po celé zemi, především po západním Norsku a také po horských vesnicích na východě a na severu. Na své cestě se nezabýval jen dialekty, ale také sbíral pohádky, přísloví a další druhy materiálu ústní lidové tradice.[5] Od roku 1850 byl příjemcem státního platu, několikráte zvýšeného.[6]
Výsledkem jeho vědecké práce byly spisy Det norske folkesprogs grammatik (1848, Mluvnice norského lidového jazyka) a Ordbog over det nor ke folkesprog (1850, Slovník lidové norštiny). Na základě těchto popisných děl začal vytvářet pomocí metody, známe jako srovnávací lingvistika, jazykovou normu pro společný spisovný jazyk, který nazval landsmål (zemský jazyk). Protože byl mezi dialekty velký rozdíl, musel vybírat mezi různými slovy a tvary a opíral se přitom i o staroseverštinu. Svůj návrh předložil roku 1853 ve spise Prøver af Landsmaalet i Norge (Příklady landsmålu v Norsku).
Aasen svou navrhovanou gramatiku a slovník neustále rozšiřoval a zdokonaloval a sám psal v jím navrženém jazyce básně, divadelní hry a další knihy a také do něho překládal díla z jiných literatur. V roce 1864 vydal svou definitivní mluvnici Norsk Grammatik (Norská mluvnice) a roku 1873 definitivní slovník s názvem Norsk Ordbog med dansk Forklaring (Norský slovník s dánským vysvětlením).[1][5]
Původně bylo hnutí k nahrazení dánského spisovného jazyka landsmålem vřele uvítáno, například od Andrease Muncha, ale později toto nadšení nejen u Muncha poněkud ochablo. Z velkých norských autorů v něm nějaký čas tvořil i mladý Bjørnstjerne Bjørnson, ale i ten se nakonec přidal ke straně mírných reformátorů, kteří jen doplňovali spisovnou dánskou norštinu vhodnými lidovými výrazy, jako byl například Henrik Wergeland.[6] Příznivci landsmålu roku 1868 založili společnost Norske Samlaget, která dodnes vydává knihy v novém jazyce a v jejíž redakční radě byl nějaký čas i Aasen.[1][7] Jazyková otázka se především koncem 19. století stala v Norsku součástí politického boje a landsmål byl odmítán především ve městech. Existovali rovněž silné obavy z toho, že přijetím nového jazyka by se dostala do zapomnění dopusud vytvořená norská literatura v dánské norštině. Po různých úpravách a odstranění různých Aasenových archaismů byl ale nakonec roku 1885 landsmål uznán norským parlamentem vedle dánsko-norského riksmålu jako druhý oficiální norský spisovný jazyk. Ten dnes používá téměř dvacet procent Norů včetně mnoha učenců a spisovatelů.[8]
Přes kontroverze, které zavádění landsmålu provázelo, se Aasen dočkal ocenění. Stal se členem Královské norské vědecké společnosti v Trondheimu a roku 1873 obdržel od krále Karla XV. Rytířský kříž Řádu svatého Olafa „za literární zásluhy“. Profesuru na Královské Fredrikově univerzitě ale odmítl.[9] Zemřel v Christianii roku 1896 a byl pohřben s veřejnými poctami na Hřbitově našeho spasitele (Vår Frelsers gravlund) v Christianii.[5]
Roku 2000 bylo v Aasenově rodném městě Ørstě otevřeno Centrum Ivara Aasena (Ivar Aasen-tunet), což je instituce věnující se nynorskému jazyku. Její webová stránka obsahuje většinu Aasenových textů, řadu dalších příkladů nynorské literatury a články o jazykové historii v Norsku.[10]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
