Ivan Hribar

Ivan Hribar (19. září 1851 Trzin – 18. dubna 1941 Lublaň^[1]) byl rakouský politik slovinské národnosti, na počátku 20. století poslanec Říšské rady; dlouholetý starosta Lublaně.

Ivan Hribar
Ivan Hribar
poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1907 – 1911
poslanec Kraňského zemského sněmu
Ve funkci: 1889 – 1906
starosta Lublaně
Ve funkci: 1896 – 1910
Předchůdce	Peter Grasselli
Nástupce	Ivan Tavčar
Stranická příslušnost
Členství	Národní pokroková str.
Narození	19. září 1851 Trzin Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. dubna 1941 (ve věku 89 let) Lublaň Italské království Italské království
Příčina úmrtí	utonutí
Děti	Zlatica Hribar
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	diplomat, spisovatel, advokát a politik
Commons	Ivan Hribar
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vychodil nižší gymnázium v Lublani. Od roku 1870 pracoval pro českou banku Slavia (od roku 1876 vedl její pobočku v Lublani). V roce 1884 byl zakladatelem a vydavatelem politického týdeníku Slovan. Od roku 1868 byl spolupracovníkem listu Slovenski narod. Zapojil se i do veřejného a politického života. V období let 1882–1910 zasedal v obecním zastupitelstvu v Lublani a v letech 1896–1910 byl starostou Lublaně. Za jeho úřadování prodělalo město značný rozvoj. Došlo k výstavbě elektrárny, plynárny, vodovodu a pouliční dráhy. Roku 1890 mu Lublaň udělila čestné občanství. Počátkem 20. století podporoval novoslovanství.^[1][2]

V roce 1889 kandidoval do Kraňského zemského sněmu za kurii venkovských obcí, ale porazil ho Fran Povše. Do zemského sněmu následně nastoupil za kurii obchodních a živnostenských komor a zastupoval zde Lublaň až do roku 1906. Byl trvale členem finančního výboru sněmu a po jistou dobu i jeho předsedou. Zasadil se o založení zemské hypoteční banky a výstavbu několika železničních tratí. Prosazoval zřízení slovinské univerzity v Lublani.^[1]

Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva, získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Kraňsko 1.^[3] Profesně se k roku 1907 uvádí jako starosta.^[4] Byl členem poslaneckého klubu Svaz Jihoslovanů.^[5] Politicky patřil k Národní pokrokové straně.

Po světové válce byl místopředsedou národní rady v Lublani. V letech 1919–1921 působil jako velvyslanec Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Československu. Od roku 1921 žil v Lublani. V roce 1925 se pro nesouhlas s politickou situací stáhl z veřejného života. V dubnu 1941 po italské okupaci Lublaně spáchal sebevraždu.^[2][1]