Ivan Fjodorov (rusky Иван Фёдоров; 17. století? – 1733 Nižněkamčatsk) byl ruský mořeplavec, navigátor a v roce 1732 velící důstojník expedice k břehům severní Aljašky.[1] Podle jeho lodního deníku byla sestavena mapa Beringova průlivu, na které bylo poprvé vyznačeno americké pobřeží.
| Ivan Fjodorov | |
|---|---|
| Narození | 17. století Ruské carství |
| Úmrtí | 12. února 1733 NižněkamčatskRuské impérium |
| Národnost | Rus |
| Povolání | objevitel a navigátor |
| Nábož. vyznání | pravoslaví |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Po První kamčatské expedici Víta Beringa pokračovaly ruské průzkumné cesty na Dálném východě pod velením poručíka Martina Petroviče Spanberga a později pod velením Ivana Fjodorova. V roce 1732 se Fjodorov spolu s geodetem Michailem Spiridonovičem Gvozděvem plavil na lodí Svatý Gabriel k Děžňovovu mysu. Touto expedicí dokončili objevy v Beringově průlivu, které kdysi zahájil Semjon Ivanovič Děžňov, Fjodot Alexejev Popov a Vitus Bering. Na rozdíl od Beringovy výpravy byl prvním, kdo viděl oba břehy průlivu.[2]
Ivan Fjodorov pocházel z bojarské rodiny. Datum a místo jeho narození není známo. V roce 1707 odešel do zahraničí, kde sbíral námořní zkušenosti. V letech 1710–1713 studoval na moskevské škole matematických a navigačních nauk.[3]
V letech 1728–1730 se zúčastnil expedice vedenou jakutským atamanem Afanasijem Šestakovem, pod jehož velením se plavil na lodi Vostočnyj Gabriel v severní části Ochotského moře. Na podzim roku 1730 na stejné lodi pod velením kormidelníka Jacoba Gense plul z Ochotsku na Kamčatku, ale loď ztroskotala tři míle severně od ústí řeky Utka. Fjodorov s ostatní se zachránili a lodí Svatý Gabriel byli převezeni do Bolšerecku.[3]
Na jaře 1731 se pod Genseovým velením na lodi Svatý Gabriel plavil z Bolšerecku do Nižněkamčatsku. Výprava původně chtěla pokračovat podél pobřeží ještě dál na sever, kde chtěla dosud nepodmaněné domorodce přinutit platit naturální daň (jasak), ale nepříznivé počasí je donutilo k návratu, aniž by dosáhli většího úspěchu. V následujícím období se musel zapojit do potlačení povstání kamčatských domorodých Itelmenů,[4] a tak na další expedici s lodí Svatý Gabriel mohl vyplout až 23. července 1732.[5]
Expedice do Beringova průlivu
Ve vedení expedice nahradil nemocného Jacoba Gense, i když vedení zpočátku odmítal převzít s odůvodněním, že trpí na následky kurdějí, především otékáním nohou a obtížnou chůzi.[6] Na expedici s ním vyplul geodet Michail Gvozděv, navigátor Kondratij Moškov a 39 dalších námořníků. Svatý Gabriel se plavil do dosud neprozkoumaných a nezmapovaných oblastí, které měla expedice proplout a prozkoumat. Ihned na začátku se mezi nemocným Fjodorovem a Gvozděvem objevily neshody, které pramenily z rozdílné mentality obou námořníků. Zatímco Fjodorov byl zkušený námořník a kormidelník, jehož zdravotní stav byl vážný, Michail Gvozděv byl zdravý, ambiciózní s mnoha teoretickými znalostmi, ale prakticky neměl žádné zkušenosti.[4]
Výprava po obeplutí Kamčatky se přiblížila k ústí řeky Anadyr, poté vyplula k novým neznámým ostrovům. Dne 13. srpna proplula kolem východního cípu Asie, který dnes nese název Děžňovův mys, přičemž se pokusili přesvědčit zdejší domorodé obyvatelstvo k platbě jasaku, ti ale odmítli a neprojevili zájem ani o obchod. Od mysu pokračovali dále k ostrovu, který zahlédl již Vitus Bering. Při bližším průzkumu zjistili, že se nejedná o jeden ostrov, ale o dva menší, které pojmenovali Gvozděvovými ostrovy. Z východního ostrova souostroví spatřili americkou pevninu, přičemž se domnívali, že vidí další velký ostrov a tak vypluli k němu.[7] Dne 21. srpna 1732 zakotvili poblíž mysu, který pojmenovali mys Gvozděva, který dnes nese název Mys Prince z Walesu a je nejzápadnější bodem severní Ameriky. Oba mořeplavci tak byli prvními, kteří v Beringově průlivu spatřili a dopluli k oběma břehům amerického i asijského kontinentu.[8] Povětrnostní podmínky jim neumožnili zakotvit a vystoupit na břeh, proto pluli směrem k jihu. Podle účastníka plavby I. Šurikina pluli pět dní jihovýchodním směrem podél zalesněného pobřeží, kde viděli občas jurty domorodců, pak se obrátili na jihozápad a při 168° západní šířky objevili menší ostrov, který dnes nese název Kingův ostrov.[2][9] Nemocný Fjodorov prakticky nevycházel ze své kajuty, námořníci trpěli nedostatkem potravin i vody a po Michailu Gvozděvovi požadovali návrat na Kamčatku, ten pokračoval stále na jih a odvolával se na nemocného Fjodorova, že jen on může dát rozkaz k návratu na Kamčatku. Nakonec ho posádka přesvědčila a 27. září 1732 se Svatý Gabriel vrátil zpět do Nižněkamčatsku.
Gvozděv společně s nemocným Fjodorovem připravovali zápisy ze své expedice a na konci roku 1732 Gvozděv odeslal podrobnou zprávu. V únoru 1733 těžce nemocný Fjodorov zemřel.
Po osmi letech byl nalezen v Nižněkamčatsku Fjodorovův deník z plavby, v němž byla obsažena první kompletní mapa průlivu, který později anglický objevitel James Cook nazval Beringovým jménem. Fjodorov a Gvozděv jsou skutečnými objeviteli Beringova průlivu, protože popsali a zmapovali oba jeho břehy, zatímco Vitus Bering americký břeh vůbec nespatřil.[2][5]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
