Remove ads
Isabela Jeruzalémská (1172 – po květnu 1206)[5] byla královnou jeruzalémskou. Jako dědička království byla velmi žádanou partií.
| Isabela I. Jeruzalémská | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1172 Nábulus |
| Úmrtí | 5. dubna 1205 (ve věku 32–33 let) Akko |
| Místo pohřbení | Palestina |
| Povolání | královská choť |
| Nábož. vyznání | křesťanství |
| Choť | Homfroi IV. z Toronu (1183–1190)[1] Konrád z Montferratu (od 1190)[2][1] Jindřich II. ze Champagne (od 1192)[1] Amaury II. z Lusignanu (od 1198)[1][3] |
| Děti | Marie z Montferratu[2] Marie z Champagne Alice ze Champagne[4] Filipa ze Champagne Sibyla z Lusignanu Amalric de Lusignan … více na Wikidatech |
| Rodiče | Amaury I. Jeruzalémský[3] a Marie Komnenovna |
| Rod | Château-Landonové |
| Příbuzní | Helvis z Ibelinu, Sibyla Jeruzalémská, Filip z Ibelinu, Balduin IV. Jeruzalémský, Jan I. z Ibelinu a Markéta z Ibelinu (sourozenci) Jolanda Jeruzalémská[2] (vnučka) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Isabela se narodila z druhého manželství jeruzalémského krále Amauryho a Marie, dcery Jana Komnéna. Roku 1183[5] se na hradě Keraku provdala za hraběte Homroie z Toronu, příslušníka jedné z nejstarších rodin v království a vyženěného syna[6] Renauda ze Châtillonu. Svatba, od níž si leprou postižený král Balduin[7] i zřejmě i Renaud slibovali sblížení starousedlé a nově příchozí křižácké šlechty,[8] byla plná aristokracie z Byzance i zámoří a doprovázena mnoha dny oslav bez ohledu na ostřelování obléhatelů pod velením samotného Saladina. Homfroiova matka Štěpánka nechala dokonce poslat do Saladinova ležení mísy ze svatebního stolu a na oplátku Saladin vydal zákaz ostřelovat část hradu, v níž bydleli novomanželé. Obležení zakončil na počátku prosince příchod krále, který donutil muslimy k ústupu.[9] Homfroi byl vzdělaný, pohledný mladík a na svou dětskou manželku byl hodný. Isabela jej měla skutečně ráda.[10]
Po smrti dětského krále Balduina V. v srpnu 1186 došlo ke sporu. Jeruzalémský patriarcha korunoval Sibylu, Isabelinu starší sestru, a v Nábulusu byl, barony a Isabelinou matkou Mariií s chotěm Balianem z Ibelinu, jeruzalémským králem jmenován Homfroi. Dědic Zajordánska, vzdělaný[10] milovník pokojného života a uměleckých děl,[8] však před držením koruny couvl a raději složil lenní hold Sibyle a Guyovi z Lusignanu.[11] O rok později se Homfroi po katastrofálním neúspěchu křesťanů u Hattínských rohů dostal do Saladinova zajetí[12] a byl propuštěn v červenci 1188.[13]
| „ | Sultán poslal do Damašku franského krále a jeho bratra, dále Honfroie a pána Džubajlu..., aby je tam uvěznili a zastavili po tolika činech... | “ |
| — Imád-ad-Dín[14] | ||
Dědička Jeruzalémského království
Královna Sibyla i s oběma dcerami zemřela roku 1190 a nárok na trůn tak připadl Isabele, což se stalo pro její bezdětné manželství s Homfroiem osudným. Konrád z Montferratu[pozn. 1] se společně s Marií Komnénovnou zasadil o zinscenování Isabelina rozvodu s Homfroiem z Toronu. Jako záminka posloužilo tvrzení, že Isabela byla donucena k uzavření sňatku nátlakem a že zženštilý Homfroi sňatek nikdy nezavršil tělesným spojením.[16] [pozn. 2] S dědičkou království se Konrád vzápětí sám oženil.[17][pozn. 3] Po dobytí Akkonu se za zprostředkování evropských panovníků ujednalo příměří mezi oběma uchazeči o jeruzalémský trůn. Guy z Lusignanu, vdovec po královně Sibyle a zkrachovalý válečník od Hattínských rohů, zůstal u moci a po jeho skonu měl na trůn nastoupit Konrád.[18] Na jaře 1192 se situace v Levantě změnila. Guy neměl již žádnou podporu místních baronů a tehdy Richard Lví srdce udělil Jeruzalém Konrádovi a Guy dostal jako odškodnění Kypr.[19]
28. dubna 1192 byl Konrád z Montferratu krátce po své korunovaci zavražděn dvěma vrahy ze sekty asasínů a bylo nutné najít rychle nového vládce Jeruzaléma a manžela vdově Isabele. Volba obyvatel Tyru padla na Jindřicha ze Champagne,[20] který byl zřejmě nejméně kontroverzním kandidátem.[21][pozn. 4] 5. května 1192, již týden po Konrádově smrti, byla Isabela provdána za mladého hraběte.
| „ | Když byl Markýz mrtev a jeho duše mířila do pekla, anglický král převzal vládu v Tyru a věnoval ji hraběti Jindřichovi, s nímž vyřešil všechny problémy. Tento poslední se již téže noci spojil s královnou, Markýzovou ženou, neboť tvrdil, že má největší právo spojit se s ženou zemřelého. | “ |
| — Imád-ad-Dín[23] | ||
V křesťanském táboře vyvolala urychlená svatba rozpaky a muslimové byli ohromeni informací, že ke konzumaci manželství došlo i přes Isabelino pokročilé[21] těhotenství.[24] Zdá se, že manželství bylo šťastné, Jindřich se do Isabely zamiloval.[25] Nebyl nikdy korunován, vydobyl si však přízvisko král pobřeží[26] a svými arabskými současníky byl považován za moudrého muže[27] Období jeho vlády bylo úspěšné i díky skonu dvou největších protivníků – Saladina a Guye z Lusignanu. Po Guyově skonu se ujal kyperské koruny jeho bratr Amaury z Lusignanu a uzavřel s Jindřichem smír a smlouvu o budoucím sňatku svých dětí.
Shodou okolností se právě Amaury stal čtvrtým Isabeliným chotěm, poté, co Jindřich vypadl z okna galerie. Nový panovník po krachu německé křížové výpravy uzavřel mír s Ajjúbovci.[28] Korunovace proběhla v lednu 1198 v Akkonu[5] a v království dočasně nastalo období klidu a míru.[29] Měli dvě dcery, Sibylu (* 1198) a Melisendu (* 1200), a jednoho syna, Amauryho (* 1201). Král Amaury zemřel 1. dubna 1205 na úplavici a Isabela se na krátký rok ujala vlády. Zemřela zřejmě v době po květnu 1206.
Dědičkou Jeruzalémského království se stala Isabelina nejstarší dcera Marie z Montferratu. Amauryho syn Hugo si vzal Isabelinu dceru Alici a založil novou dynastii.[30]
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads