Inocenc VIII.
Papež, pontifikát 1484-1492. From Wikipedia, the free encyclopedia
Papež, pontifikát 1484-1492. From Wikipedia, the free encyclopedia
Inocenc VIII. (1432 Janov – 25. července 1492 Řím)[1], vlastním jménem Giovanni Battista Cybo, byl papežem v letech 1484 až 1492.
| Jeho Svatost Inocenc VIII. | |
|---|---|
| 213. papež | |
 Papež Inocenc VIII. | |
| Církev | římskokatolická |
| Zvolení | 29. srpna 1484 |
| Uveden do úřadu | 12. září 1484 (intronizace) |
| Pontifikát skončil | 25. července 1492 |
| Předchůdce | Sixtus IV. |
| Nástupce | Alexandr VI. |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kardinálská kreace | 7. května 1473 |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Giovanni Battista Cybo |
| Datum narození | 1432 |
| Místo narození | Janov,  Janovská republika |
| Datum úmrtí | 25. července 1492 |
| Místo úmrtí | Řím, .svg){kind=small} Papežský stát |
| Místo pohřbení | Bazilika svatého Petra |
| Potomci | Franceschetto Cybo |
| Příbuzní | Lorenzo Cybo de Mari (sourozenec) Innocenzo Cybo, Caterina Cybo, Lorenzo Cybo a Jean-Baptiste Cibo (vnoučata) |
Seznam papežů nosících jméno Inocenc multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Od mládí Inocenc žil v Neapoli, kde jeho otec pracoval jako městský úředník, ale mnohem více se cítil být Janovanem.[2] Roku 1467 byl Giovanni Battista Cybo jmenován biskupem v Savoně, roku 1472 v Molfettě; roku 1473 získal kardinálský klobouk.[1] V dalších letech působil jako legát, kdy navštívil Německo a Uhry v roce 1480 a Sienu v roce 1483.[2] Roku 1484 si zajistil papežskou volbu tím, že noc před vlastní volbou podplatil ostatní kardinály.[zdroj?] Tato volba, ke které došlo 29. srpna 1484, byla obecně považována za simonii. Papežská politika jeho předchůdce Sixta IV. počítala s tím, že se papežem stane Giuliano della Rovere, synovec Sixta IV., který se později stal papežem (Julius II.).
Jako papež byl Inocenc VIII. velmi slabý, nestálý a závislý na mínění druhých. Během svého pontifikátu měl i výrazné finanční problémy; neváhal dát do zástavy ani papežskou mitru a tiáru. Měl marnivý život (známý je jeho výrok: „Když už jsme jednou papežem, tak si to pořádně užijme.“).
Podporoval široce inkvizici a ve své nechvalně proslulé bule Summis desiderantes affectibus (1484) podpořil čarodějné procesy, které pořádali v Německu Heinrich Kramer a Jakob Sprenger, autoři knihy Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Tato bula je prvním církevním dokumentem, v nímž je s čarodějnictvím nakládáno nikoli jako s pověrou, ale se skutečností. Bula měla dalekosáhlý vliv na prudký rozmach čarodějnických procesů, který vrcholil v následujícím století. V roce 1487 jmenoval Tomáse de Torquemadu velkým inkvizitorem Španělska.
Inocenc VIII. měl politické spory s neapolským králem Ferrantem, který mu odpíral lenní závislost. Vojensky byl však neschopný, navíc jej nepodpořil francouzský král Karel VIII. V srpnu 1486 proto musel s Neapolí uzavřít příměří, které ovšem neapolský král brzy porušil. Nově vypuklou válku roku 1492 mohl ukončit dvojím sňatkem – svého syna Francesca Cyba, neschopného hráče a pijana, s Magdalenou Medicejskou jeho vnučky s Ferrantovým strýcem.
Dne 31. prosince 1487 vydal apoštolskou konstituci nazvanou Non debet reprehensibile, jíž byl ustanoven Apoštolský sekretariát. Zpočátku ho tvořilo 24 apoštolských sekretářů, z nichž jednomu, nazvanému "Secretarius domesticus", byla svěřena předsednická funkce.
Inocenc VIII. po sobě zanechal mnoho dětí (populární dobové dvojverší jej nazývá „otcem Říma“), jeho vláda je také charakterizována značným nepotismem:
