sovětský transportní letoun From Wikipedia, the free encyclopedia
Iljušin Il-76 (kód NATO „Candid“) je víceúčelový čtyřmotorový strategický transportní letoun navržený sovětskou konstrukční kanceláří Iljušin. Poprvé byl plánovaný v roce 1967 jako komerční nákladní letoun a náhrada za turbovrtulové Antonovy An-12. Byl navržen tak, aby dokázal dopravit těžké stroje do odlehlých, špatně obsluhovaných oblastí. První prototyp stroje vzlétl 25. března 1971 a ještě téhož roku byl předveden na aerosalonu v Paříži. Sovětské letectvo obdrželo první sériové kusy v roce 1974. O dva roky později byla zalétána civilní verze pro Aeroflot, postupně vznikaly různé obměny.
| Il-76 | |
|---|---|
.jpg) Il-76MD ruského letectva | |
| Určení | víceúčelový transportní letoun |
| Původ | Sovětský svaz/Rusko |
| Výrobce | TAPO (dříve) Aviastar-SP |
| Konstruktérská skupina | Iljušin |
| Šéfkonstruktér | G. V. Novožilov |
| První let | 25. března 1971[1] |
| Zařazeno | červen 1974 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Ruské letectvo Ukrajinské letectvo Indické letectvo |
| Výroba | 1971–dosud |
| Vyrobeno kusů | 960 |
| Varianty | Iljušin Il-78 Berijev A-50 KJ-2000 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojenské verze Il-76 byly široce používány v Evropě, Asii a Africe. Vznikly i verze pro tankování paliva za letu nebo velitelské centrum. Výroba modernizovaného letounu pokračuje i v současnosti, v roce 2012 poprvé vzlétla hluboce modernizovaná verze Il-76MD-90A (Il-476).
Il-76 zažil rozsáhlou službu jako komerční nákladní letoun s rampou, zejména pro nadměrné nebo těžké předměty, které nelze jinak přepravovat. Byl také použit jako záchranný transportní prostředek pro civilní evakuace, jakož i pro humanitární pomoc a pomoc při katastrofách po celém světě. Díky své schopnosti operovat z nezpevněných ranvejí byl užitečný v nezastavěných oblastech. Specializované modely byly také vyráběny pro letecké hašení a výcvik stavu beztíže.
Základní požadavky na nový transportní letoun pro vojenské letectvo SSSR byly jeho velitelstvím navrženy a schváleny 28. června 1966. OKB S. V. Iljušina dostala 27. listopadu 1967 nařízení na vývoj a výrobu armádou koncipovaného stroje, který bude schopen nést užitečné zatížení 40 tun (88 000 lb) na vzdálenost 5 000 km (2700 NMI; 3 100 mil) v době kratší než šest hodin, který je schopen pracovat z krátké a neupravené dráhy a bude schopen vyrovnat se s nejhoršími povětrnostními podmínkami (např. na Sibiři a v arktické oblasti Sovětského svazu). Ve výzbroji měl nahradit upravené dopravní typy Iljušin Il-12D, Iljušin Il-14T i turbovrtulové An-12 a Antonov An-22.
Na podzim 1969 byla maketa Il-76 v měřítku 1:1 předvedena maketní komisi. V prosinci téhož roku byl typový návrh odsouhlasen s následnou realizací stavby prvního prototypu. V roce 1970 byl vedením projektu pověřen Iljušinův zástupce, šéfkonstruktér Genrich Vasiljevič Novožilov.
Slavnostní roll-out se konal v březnu 1971 a ihned poté byla zahájena první etapa pozemních testů. K záletu prvního prototypu (imatrikulace SSSR-86712, výr. č. 01-01) došlo 25. března 1971 se zkušební osádkou velitele E. I. Kuzněcova z továrního letiště Chodynka.[2] Po úspěšném dokončení zkušebního programu byl podroben únavovým testům konstrukce a kompletně rozlámán.
Druhý létající prototyp (SSSR-86711, 01-03) z tovární haly vyroloval v dubnu 1973. Po další návštěvě aerosalonu v Paříži byl v závěru zkoušek při pojíždění poškozen a následně zrušen.
Sériová produkce Il-76 byla zahájena v roce 1973 a probíhala ve výrobním závodě č.84 v Taškentu v Uzbekistánu. K úvodnímu vzletu prvního sériového stroje (SSSR-76500, 033401016) došlo 8. května 1973 se zkušební osádkou A. M. Ťurjumina. Po ukončení všech zkoušek byl stroj odstaven na základně v Žukovském a sešrotován.
Druhý sériový letoun (SSSR-76501, 033401019) vzlétl v říjnu 1973 s již instalovanou kabinou střelce s dvojicí kanónů GŠ-23 ráže 23 mm a na zádi umístěným naváděcím radarem pod SOP. V prosinci 1976 byly do provozu uvedeny další dva sériové exempláře (SSSR-76502, 063407206 a SSSR-76503, 063408209), které sloužily ke školení prvních osádek. Pravidelné lety na linkách Aeroflotu byly zahájeny 26. září 1977.
V roce 1990 byly vyvinuty modernizované varianty MF, TF, ale kvůli finančním problémům hlavního odběratele – sovětského a po roce 1991 ruského letectva – nebyly vyrobeny ve velkém. Prototyp delší varianty Il-76MF s větší kapacitou poprvé vzlétl 1. srpna 1995. Produkce byla zastavena kolem roku 1997. Některá obchodní letadla byla, počínaje rokem 2004, modernizována na Il-76TD-90VD, s využitím nových motorů PS-90 pro splnění evropských norem hluku. V roce 2005 ČLR v Rusku objednala 34 nových Il-76MD a 4 tankery Il-78, a v továrně v Taškentu v Uzbekistánu bylo dokončeno 16 neúplných strojů. Produkce Il-76 se nachází v nové továrně Aviastar-SP v Uljanovsku v Rusku, ve spolupráci s továrnou ve městě Taškent.
Poslední zásadní modernizace, Il-76MD-90A (Il-476), má zvýšit užitnou hodnotu letounu (úspora paliva, větší vzletová hmotnost 210t, zvýšený dolet). Toho je dosaženo mimo jiné díky novým motorům PS-90A, přepracovanému křídlu, moderní avionice atd. První let se uskutečnil 22. září 2012.
Il-76 si zahrál ve Speciálu ze Středního východu pořadu Top Gear s britskou premiérou 26. prosince 2010. Na začátku pořadu s ním moderátoři i s auty přistávají na irácké letiště v otevřeném nákladovém prostoru. Po dobu cca pěti minut je možné vidět některé detaily z vnitřku letadla.
.jpg)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
