Ignaz Petschek

Ignaz Petschek (14. června 1857, Kolín^[1] – 15. února 1934, Ústí nad Labem^[2]) byl obchodník, průmyslník, uhlobaron a mecenáš ze židovské rodiny Petschků.^[3] Patřil mezi nejbohatší osobnosti prvorepublikového Československa.^[4] V době své největší slávy kontroloval společně se svým bratrem Juliem Petschkem polovinu hnědouhelného průmyslu v Evropě.^[4]

Ignaz Petschek
Ignaz Petschek
Narození	14. června 1857 Kolín Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	15. února 1934 (ve věku 76 let) Ústí nad Labem Československo Československo
Povolání	podnikatel, bankéř, průmyslník, obchodník a mecenáš
Děti	Frank C. Petschek Ernest Frederick Petschek William Petschek
Rod	Petschkové
Příbuzní	Julius Petschek a Isidor Petschek (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vila Ignaze Petschka v Ústí nad Labem

Narodil se v Kolíně do rodiny židovského obchodníka Mojžíše Petschka.

Vystudoval pouze šest tříd humanitního gymnasia v Praze a v roce 1874 nastoupil jako učedník do Pražské banky. Petschkova práce pro banku byla natolik kvalitní, že jej poslala jako výpomoc do Ústí nad Labem k židovskému podnikateli Jakobu Weinmannovi, který spravoval velkoobchod s uhlím ve vlastnictví banky. Weinmann se v roce 1876 osamostatnil a Petschka zaměstnal jako obchodního cestujícího.

Petschek však po čtyřech letech zaměstnání u Weinmanna založil 1. ledna 1880 svou vlastní obchodní společnost s hnědým uhlím, která se jmenovala Petschek-Ústí (německy Petschek-Aussig). Nová firma se poměrně záhy stala konkurentem Weinmannově uhelné firmě. Petschek zavedl nový druh obchodu s uhlím a od těžařů bral uhlí do komisního prodeje. V roce 1882 se kapitálově spojil s Anglobankou. Nedlouho na to se jeho firma kapitálově podílela na mnoha těžebních společnostech v Čechách i Německu.

V době uhelné krize, která český uhelný průmysl postihla v roce 1900, přišel s nápadem z méně kvalitního uhlí lisovat brikety.^[3][4] Po určitou dobu byli s bratrem Juliem v uhelném průmyslu konkurenti, ale ve 20. letech 20. století se spojili a vytvořili syndikát, jenž kontroloval až polovinu hnědouhelného průmyslu v Evropě.^[4]

Díky velkým finančním prostředkům, které jako úspěšný uhlobaron nahromadil, se stal jedním z největších mecenášů města Ústí nad Labem. V této činnosti se s oblibou předháněl s velkopodnikatelem Weinmannem, u kterého byl dříve zaměstnán. Díky Petschkově štědré podpoře byl v ústecké nemocnici vybudován dětský pavilon, dále pavilon v dělnické ozdravovně v Ryjicích, chlapecký výchovný domov na Kabátě, ozdravovna pro nemocné tuberkulózou a také mateřská školka.^[3][4]

Manželství a rodina

Ústecká část rodiny Petschkových, fotografie z doby kolem roku 1927

Oznámení úmrtí Ignaze Petschka

V roce 1884 se Ignaz Petschek oženil s Helenou Blochovou (1862–1952) původem z Brna. Manželé měli sedm dětí:

• Friedrich Petschek (1884 – zemřel ve 2 týdnech věku)
• Felix Petschek (1885 – zemřel ve 2 týdnech věku)
• Ernst (1887–1956), od roku 1938 též jako Ernest Frederick
• Elise (1889– ?)
• Karl (1890–1960), od roku 1938 též jako Charles
• Franz (1894–1963), od roku 1940 též jako Frank Conrad
• Wilhelm (1896–1980), od roku 1938 též jako William^[5][6][7][8]

Prostřednictvím sester své manželky byl Ignaz Petschek sňatkem spřízněn s majiteli banky Jacquier & Securius, Alfredem Maxem Panofskym (1899-1973) a Maxem Landesmannem (1884-1972).^[9] Tato privátní banka se nejpozději po roce 1913 stala hlavní finanční institucí ústeckých Petschků.^[10]