Hummus

Možná hledáte: humus.

Hummus je studený pokrm levantského původu (oblast Libanonu a okolních států), kaše či dip z rozmačkané uvařené cizrny smíchané s tahinou (sezamovou pastou), olivovým olejem, citronovou šťávou, solí a česnekem.^[1] Je oblíbený zejména v oblasti Středního východu, v kuchyních původem z této oblasti se používá celosvětově.

Hummus
Základní informace
Místo původu	Blízký východ
Složení
cizrna a olivový olej
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hummus

Etymologie

Název hummus pochází z tureckého slova humus, které zase pochází z arabského حمّص ḥummuṣ, odvozeného z ḥimmaṣ – cizrna.^[2] Celý název pokrmu zní v arabštině حمّص بطحينة ḥummuṣ bi ṭaḥīna – cizrna s tahini. V hebrejštině se pokrm nazývá חומוס (chumus).

Historie

Základní složky hummusu – cizrna, sezam, citróny a česnek – jsou v oblasti původu hummusu konzumovány již po tisíciletí.^[3] Rozmačkaná studená cizrna se však na zdejším jídelníčku nevyskytovala až do doby vlády dynastie Abbásovců.^[4]

Nejstarší recept na pokrm podobný současnému hummusu (ovšem bez tahini a česneku) pochází ze 13. století z Egypta z knihy Kitāb al-Wusla ilā l-habīb fī wasf al-tayyibāt wa-l-tīb.^[4] Nejstarší záznam o hummusu v současné podobě pochází z pozdního 19. století, v té době však zřejmě hummus nebyl znám nikde mimo Damašek.^[1]

Výživová hodnota

Hummus má velký obsah železa, vitamínu C, kyseliny listové a vitamínu B6.^[5] Díky cizrně má vysoký obsah proteinů a vlákniny, což je zároveň dobře doplněno methioninem obsaženým v sezamu v tahini. Hummus má své uplatnění ve vegetariánské a veganské kuchyni, kde při konzumaci (typicky s pečivem) může sloužit jako celkový zdroj proteinů.