Hodolany

Hodolany (německy Hodolein^[3]) jsou bývalé město, nyní městská čtvrť a katastrální území na východě statutárního města Olomouce s cca 9 tisíci obyvateli. Rozděleny jsou železniční tratí fakticky na dvě části, působí zde proto také dvě komise městských částí, jedna pro Nové Hodolany na západě a druhá pro Staré Hodolany a Bělidla na východě.

Hodolany
Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jiráskově ulici
Lokalita
Charakter	městská čtvrť
Obec	Olomouc
Okres	Olomouc
Kraj	Olomoucký kraj
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°35′29″ s. š., 17°17′12″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	8 444 (2021)[1]
Katastrální území	Hodolany (4,24 km²)
PSČ	779 00
Počet domů	1 009 (2011)[2]
Hodolany
Další údaje
Kód části obce	110876
Kód k. ú.	710873
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Nejstarší doklady mají podobu Hodena (1258), Hodina (1275, 1276, 1305), Hodnian (1398). Původní název zřejmě zněl Hodoníňané a šlo vlastně o pojmenování obyvatel vsi („lidé z Hodonína“). Z toho (přes mezistupeň Hodoníňany) zkrácením vzniklo Hodňany, na které ukazuje (možná do němčiny převzatá) nejstarší doložená podoba Hodena. První doklad se souhláskou -l je z roku 1446 (Hodolany). Za jeho vznikem stojí asi disimilace (rozrůznění) souhlásek ň – n (Hodňany > Hodlany) a dále přiklonění k nářečnímu hódoli – "údolí".^[4]

Historie

Znak města Hodolany

První písemná zmínka o vesnici Hodolany, známa byla i pod názvy Hodena nebo Hodinany, pochází z roku 1228. Až do vzniku obecní samosprávy roku 1850 byla církevním majetkem, od roku 1275 je doloženo vlastnictví olomoucké kapituly. Hodolany spadaly pod duchovní správu v Holici, kam až do roku 1808, kdy byla postavena hodolanská škola, docházely i děti do školy. Při stavbě tereziánské pevnosti roku 1746 došlo ke zboření její západní části, z původní zástavby tak zůstala jen její východní část zvaná Stará Víska.^[5]

Nejvýznamnější událostí v dějinách obce bylo přivedení Severní dráhy, díky níž došlo k mohutnému rozvoji průmyslu a nárůstu počtu obyvatel v do té doby malé vesnici. Roku 1862 zde vznikl lihovar Spolku moravských cukrovarů (dnes Seliko), 1876 Langrova sladovna, 1896 cementárna Hrůza a Rosenberg, 1907 železárny Kosmos (po znárodnění Sigma), 1908 továrna Frieda a Knöpfelmachera (Union) a z Olomouce sem byla přeložena továrna na cukrovinky Zora, 1909 továrna na telefony a telegrafy Roberta von Lieben. Vznikly zde i další závody a živnosti. Z Bělidel sem bylo v letech 1871–1876 také přeneseno hlavní nádraží. Železniční koleje ovšem obec rozdělily na dva relativně samostatné celky, za tratí se směrem k Olomouci rozvíjely Nové Hodolany, na východě zůstaly Staré Hodolany.^[6]

Vesnice byla vždy národnostně českou. Už v roce 1850 byla postavena nová česká škola, v roce 1874 druhá a v roce 1904 i česká měšťanka. Existoval zde čtenářsko-pěvecký spolek Pokrok, od 10. března 1901 Sokol (první tělocvičnou byl sál hostince U Mačáků na dnešní Hodolanské ulici a prvním starostou se stal br. Tomáš Mačák^[7]) a po roce 1904 Národní jednota. Vzhledem k průmyslovému charakteru obce tady po roce 1896 začala působit sociální demokracie, přičemž na rozvoji dělnického hnutí měl největší zásluhu Felix Časný, pozdější poslanec a senátor. Nejvýznamnějším starostou byl Antonín Mačák. V roce 1906 byla zavedena kanalizace a vodovod, o rok později pošta a roku 1912 byla postavena obecní elektrárna. Téhož roku došlo k založení fotbalového klubu FK Hodolany.^[8] V roce 1913 císař František Josef I. povýšil Hodolany na město, což bylo chápáno jako protiváha dlouholetému soupeři na západní straně Olomouce, německé Nové Ulici. Prvním a rovněž i posledním starostou města Hodolany byl Tomáš Mačák. Městem však Hodolany nezůstaly dlouho, už v roce 1919 došlo k vyhlášení tzv. Velké Olomouce, do které byly začleněny.^[9]

Hodolany se tak dále rozvíjely už jen v rámci Olomouce. Po skončení druhé světové války zde byl až do roku 1946 provozován internační tábor, kde byli vězněni, mučeni a popravováni Němci.^[10] V roce 1948 veřejná knihovna hlavního města Olomouce otevřela pobočku Hodolany.

Vývoj Hodolan podle sčítání lidu^[11][12]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930
Obyvatel	1069	2070	3129	4920	6418	6625	8237[p 1]
Domů	102	127	181	270	339	415	673
Rok	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatel	8290	10 748	12 689	10 963	8860	8838	8634
Domů	881	?	964	945	926	937	1009

1. Z toho 7171 osob národnosti československé, 721 německé a 345 ostatních.^[13]

Rolsberk

Roku 1785 byl rozparcelován zdejší kapitulní dvůr a vzniklé pozemky byly přiděleny 28 familiantským rodinám, čímž podél cesty k Holici vznikla malá osada Rolsberk (Rollsberg). Nazvána byla podle probošta kapituly Jana Matěje Butze z Rolsbergu. Osadníci byli vesměs Němci, během tří generací se ale počeštili. Po získání obecní samosprávy v roce 1850 se celá obec oficiálně nazývala Hodolany-Rolsberk, která měla společnou obecní radu, ale finanční záležitosti se projednávaly odděleně a také katastry Hodolan a Rolsberku byly až do roku 1935 evidovány samostatně. Dnes po osadě zůstal pouze název Rolsberská ulice.^[14]

Pamětihodnosti

• Sbor Církve československé husitské z roku 1927
• Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jiráskově ulici z roku 1907
• Kamenná boží muka stojící v Tovární ulici u čokoládovny Zora (připomínají tragickou událost z roku 1527^[15])
• Olomouc hlavní nádraží

Fotogalerie

• 
  Krajský úřad
• 
  Regionální centrum
• 
  Hlavní nádraží
• 
  Husův sbor
• 
  Kaplička v ulici Elišky Krásnohorské
• 
  Boží muka v Tovární ulici

Odkazy

Reference

1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
3. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren [online]. Hartau.de [cit. 2018-02-10]. Dostupné online.
4. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 267, 268.
5. TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 36, 37. Dále jen „Tichák (2000)“.
6. Tichák (2000), str. 38–40.
7. Historie jednoty [online]. T.J. Sokol Olomouc-Hodolany [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
8. FIŠARA, Jiří. Do Hodolan se vrátil fotbal. Klub ožil, má stadion i legendu v týmu. Olomoucký deník. 2015-08-01. Dostupné online [cit. 2020-01-27].
9. Tichák (2000), str. 39–43.
10. POLÁČEK, Michal. Pseudopartyzáni Němce před odsunem zabíjeli v „hodolanském pekle“. iDNES.cz [online]. 2015-07-13. Dostupné online.
11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659. Archivováno 16. 7. 2021 na Wayback Machine.
12. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505. Archivováno 18. 5. 2019 na Wayback Machine.
13. Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 85.
14. Tichák (2000), str. 37, 38.
15. TICHÁK, Milan. Olomouc z nadhledu. Olomouc: Burian a Tichák, 2011. ISBN 978-80-87274-09-5. S. 19.

Literatura

• VIDLIČKA, Jiří. Dějiny zapomenutého města Hodolan. Osudy největší české obce před branami Olomouce. Olomouc: Votobia, 2005. 205 s. ISBN 80-7220-250-2.

Související články

• Římskokatolická farnost Olomouc – Hodolany

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hodolany na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Hodolany v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Komise městské části č. 14 Nové Hodolany Archivováno 10. 2. 2018 na Wayback Machine.
• Komise městské části č. 24 Staré Hodolany – Bělidla Archivováno 10. 2. 2018 na Wayback Machine.
• Hodolany v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

Portály: Olomouc | Morava