Henrietta Ritterová z Rittersbergu

Henrietta Ritterová z Rittersbergu,^{[pozn. 1]} též Jindřiška Ritterová z Rittersberka (rytířka z Rittersberka) apod., německy Henrietta Ritter von Rittersberg (1811 nebo 1812 Terezín – 15. srpna 1880 Praha) byla spisovatelka, vychovatelka a překladatelka, autorka prací v češtině a němčině.

Henrietta Ritterová z Rittersbergu
Antonín Machek: Henrietta Ritterová z Rittersbergu (Národní galerie)
Narození	1811 nebo 1812 Terezín Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	15. srpna 1880 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání	spisovatelka, vychovatelka
Rodiče	Jan Ritter z Rittersberka
Příbuzní	Ludvík Ritter (bratr), Jindřiška Slavínská (neteř)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

O jejím mládí nejsou známy podrobné údaje. Narodila se v roce 1811^[1] nebo 1812^[2] v Terezíně^{[pozn. 2]} v rodině c. k. setníka Jana (Johanna) Ritter z Rittersbergu (1780–1841) a jeho manželky, původem Belgičanky, dcery barona z Vogelsangu. (Šlechtický titul z Rittersbergu získal její děd Maxmilian Ritter za obranu Prahy před Prusy v roce 1775.^[3]) Ve výslužbě byl Jan Ritter též editor českých lidových písní a vojenský historik. V jeho salonu se scházely přední osobnosti českého kulturního života jako František Palacký, Václav Hanka a Josef Dobrovský.^[1] Bratr Ludvík Ritter (1811–1880) byl spisovatel a hudební skladatel.

Pobyt v Praze

V Praze žila nejspíš již od 1. poloviny 20. let 19. století.

Přátelila se s významnými vlastenci své doby (manželka Františka Palackého, Bohuslava Rajská, František Ladislav Čelakovský, Josef Václav Frič, Karel Purkyně, Josef Mánes aj.), kteří ji považovali za vzdělanou a duchaplnou. Poté, co její bratr Ludvík Ritter ovdověl, vychovávala jeho dceru Jindřišku, pozdější herečku Národního divadla Jindřišku Slavínskou. (Dopisy, které Josef Mánes adresoval jí a její neteři Jindřišce byly vydány v roce 1912.^[4]) Její byt sloužil jako penzionát, ve kterém vychovávala i dcery z dalších rodin vlastenců, např. dcery Františka Ladislava Čelakovského a Františka Ladislava Riegera.^[5] Obsahem vyučování byly ruční práce a francouzská konverzace.^[6] Francouzsky se u ní učila i dcera Boženy Němcové Dora.^[7]

V 60. letech 19. století přesídlila na kratší dobu do Plzně, kde Jindřiška Slavínská získala divadelní angažmá.

Zemřela bezdětná a neprovdána v Praze 15. srpna 1880.^[8])

Dílo

Henrietta Ritterová z Rittersbergu: Raci (1870)

Svá díla publikovala pod pseudonymy Johanna, Johanna M., Johanna Marie, Johanna Marie z R., Marie Johanna. Vyslovovala své demokratické přesvědčení o možnosti přátelství mezi různými společenskými vrstvami. Překládala též pohádky Boženy Němcové do němčiny.^[1]

Časopisecky

• Růže v údolí – 1855, první práce, zveřejněná almanachu Lada Nióla pod pseudonymem Johanna Marie^{[9][pozn. 3]}
• Rodina pastorova – 1856, časopis Lumír 6. a 13. 3.^[10]
• Konvenience a láska – 1856, časopis Lumír 17. 1, 24. 1. a 7. 2., satira strnulé etikety šlechty^[11]
• Les enfants terribles – 1859, časopis Lumír 27. 10., humoristická próza^[12]
• Černá Pepi – 1861, časopis Lumír, 19. 12. a 26. 12^[13]

Knižně

• Raci, čili, Zachování od smrti ohněm (povídka z dějin moravských, pod pseudonymem Marie Johanna; V Praze, Jaroslav Pospíšil, 1862 a 1870)^{[pozn. 4]}

Zajímavost

V roce 1855 poslala Božena Němcová tehdy čtrnáctiletou dceru Doru do ústavu sester Elisy a Eugenie Clottyových, kde se měla nadále učit francouzsky u rodilých Francouzek. O kvalitě předchozího vyučování francouzštiny u Henrietty Ritterové se v dopise manželovi zmínila takto:^[7]

„

Já myslila, že se Dora u Rit.[pozn. 5] nic nenaučila, řekla jsem to také té paní, ale když Doru zkoušela, dobře četla, hezky i psala, jen že špatně vyslovovala, tedy hned byla mezi větší přijata a půjde to rychleji kupředu.

“