Haakon VII.

Haakon VII.
	král norský
	Haakon VII. Norský
Doba vlády	18. listopad 1905 – 21. září 1957
Korunovace	22. června 1906
Úplné jméno	Haakon, Christian Frederik Carl Georg Valdemar Axel
Tituly	JV Norský král; JKV Carl, princ Dánský
Křest	7. září 1872
Narození	3. srpna 1872; Charlottenlund, Kodaň, Dánsko
Úmrtí	21. září 1957 (ve věku 85 let); Královský palác, Oslo, Norsko
Pohřben	Akershus, Oslo
Předchůdce	Oskar II.
Nástupce	Olaf V.
Manželka	Maud z Walesu
Potomci	Olaf V.
Rod	Oldenburkové
Dynastie	Glücksburkové
Otec	Frederik VIII.
Matka	Luisa Švédská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Haakon VII. neboli Håkon VII. (3. srpna 1872 Charlottenlund, Dánsko – 21. září 1957 Oslo, Norsko) byl první norský král od znovuobnovení nezávislosti Norska v roce 1905 a zároveň také poslední norský král, který byl korunován (v roce 1908 byly korunovace parlamentem zrušeny).

Stručná fakta Doba vlády, Korunovace ...

Zavřít

Původ

Narodil se v rodině jako druhý syn dánského krále Frederika VIII. a jeho ženy královny Luisy Švédské a Norské. Byl pokřtěn jmény Christian Frederik Carl Georg Valdemar Axel. Dánský princ Karel byl zcela zasvěcen námořnictvu (jeho hodnosti plavčík, poručík a fregatní kapitán). V roce 1905, kdy Norsko vyhlásilo samostatnost na Švédsku, se stal vážným kandidátem na norský trůn. Nicméně nechtěl na trůn nastoupit jako nechtěný král, a tak požádal norský lid o projev důvěry referendem. Norové osmdesáti procenty rozhodli o dalším osudu jeho i své země: Karl se stal prvním králem nezávislého Norska od roku 1380 jako Haakon VII.

Manželství

22. července 1896 si vzal princeznu Maud z Walesu, dceru anglického krále Eduarda VII. a princezny Alexandry Dánské.

Z tohoto manželství se narodil princ Alexandr Dánský, který byl ve svých dvou letech překřtěn na Olafa.

Norský král

Korunovace nového krále proběhla 22. června 1906 v katedrále Nidaros v Trondheimu. Ve snaze přiblížit se svým poddaným změnil si Karl jméno na Haakona a svého syna prince Alexandra přejmenoval na Olafa. Haakon se rychle naučil norštině, ale mluvil se silným přízvukem. Mimo své panovnické povinnosti byl také vášnivý sportovec. To dokázal, když vyhrál závod ve skocích na lyžích. Během první světové války vyhlásilo Norsko neutralitu a totéž učinilo i před druhou světovou válkou, bylo však napadeno německou armádou. Král odmítl kapitulovat a dál vládl z exilu v Londýně. 7. června 1945 se vrátil zpět do své země, kde mu lid připravil triumfální přivítání.