Glagolská mše (Mša glagolskaja) je kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany, kterou složil Leoš Janáček v pokročilém věku 72 let, v období od 5. srpna do 15. října 1926 v Luhačovicích a Brně. Staroslověnský text upravil přední český jazykovědec a slavista Miloš Weingart.
Postludium napsal Janáček už o řadu let dříve jako samostatné intermezzo ve stylu passacaglie a nadepsal jej „Varhany sólo“. Projevuje se zde autorův originální a vysoce expresivní skladatelský styl. Až posléze jej použil jako sedmou část Glagolské mše.[1]
V září 1927 Janáček dokončil druhý opis kantáty jako přípravu k jejímu prvnímu uvedení. V březnu 1928 pak byla partitura s dílčími úpravami připravena k tisku a vyšla až po Janáčkově smrti v Universal Edition ve Vídni. Tato druhá verze pak byla až do 90. let nejčastěji hrána.[2][3] Původní podoba („verze 1927“), rekonstruovaná Paulem Wingfieldem, byla poprvé provedena roku 1993 na University of Manchester.[4]
Ačkoli se jedná o zhudebnění liturgického textu, nemá skladba konfesionální charakter. Když Ludvík Kundera o jejím autorovi hovořil jako o „pevně věřícím starci“, Janáček se ohradil: „Žaden stařec, žaden věřici, mladiku.“[5][6] Původ Glagolské mše je spíše možné hledat ve skladatelově panteismu – v časopise Literární svět se vyjádřil, že Glagolskou mši skládal „pro víru ve věčný život, ne však na konfesijním základě, nýbrž na morálně neporušitelném, jenž si bere Boha za svědka“[7] – a v jeho panslavismu. Jako u většiny jeho pozdních děl i u Glagolské mše hraje velkou úlohu milostná inspirace; jak psal Kamile Stösslové v dopise z 24/25. prosince 1926, měla to být jejich pomyslná svatební mše.[8]
Glagolská mše patří k nejhranějším autorovým dílům; např. v repertoáru České filharmonie je z Janáčkovy tvorby na třetím místě za Tarasem Bulbou a Sinfoniettou.[9] Hned v prvních pěti ročnících festivalu Pražské jaro byla Českou filharmonií uvedena třikrát – v letech 1947 a 1948 pod taktovkou Rafaela Kubelíka a v roce 1950 s Karlem Ančerlem.[10] 18. července 2011 při zahajovacím koncertu 20. ročníku festivalu Janáček a Luhačovice byla poprvé uvedena také v Luhačovicích, v kostele sv. Rodiny.[11][12]
Mša glagolskaja (Glagolská mše) pro sóla, sbor, orchestr a varhany na staroslověnský text
- Úvod
- Gospodi pomiluj
- Slava
- Věruju
- Svet
- Agneče Božij
- Postludium (varhany sólo)
- Intrada
Glagolská mše je napsána pro sólový soprán, alt, tenor a bas, dvojitý smíšený sbor (SATB) a orchestr o složení: 4 flétny (flétny 2–4 dublují pikoly), 2 hoboje, anglický roh, 3 klarinety (klarinet 3 dubluje basklarinet), 3 fagoty (fagot 3 dubluje kontrafagot), 4 lesní rohy, 4 trubky, 3 pozouny, tuba, tympány, zvonkohra, triangl, vířivý buben, činely, gong, zvony, 2 harfy, celesta, varhany a smyčce (první a druhé housle, violy, violoncella a kontrabasy).
- Břetislav Bakala a Symfonický orchestr brněnského rozhlasu, soprán: Libuše Domanínská, alt: Marie Juřenová, tenor: Josef Válka, bas: Jaroslav Hromádka, varhany: František Michálek, Vachův sbor moravských učitelek, sbormistr: Josef Veselka (nahráno 1951, Supraphon)[13]
- Leonard Bernstein a New York Philharmonic, soprán: Helga Pilarczyk, alt: Janis Martin, tenor: Nicolai Gedda, bas: George Gaynes, varhany: Bruce Price-Joseph, Westminster Choir (nahráno 1963, Sony Classical)[14]
- Karel Ančerl a Česká filharmonie, soprán: Libuše Domanínská, alt: Věra Soukupová, tenor: Beno Blachut, bas: Eduard Haken, varhany: Jaroslav Vodrážka, Český pěvecký sbor, sbormistr: Josef Veselka (nahráno 1963, Supraphon)[15]
- Rafael Kubelík a Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks (Symfonický orchestr bavorského rozhlasu), soprán: Evelyn Lear, alt: Hilde Rössel Majdan, tenor: Ernst Haefliger, bas: Franz Crass, varhany: Bedřich Janáček, Chor des Bayerischen Rundfunks (Sbor bavorského rozhlasu), sbormistr: Wolfgang Schubert (nahráno 1964, Deutsche Gramophon)[16]
- Rudolf Kempe a Royal Philharmonic Orchestra, soprán: Teresa Kubiak, alt: Anne Collins, tenor: Robert Tear, bas: Wolfgang Schöne, varhany: John Birch, Brighton Festival Chorus (nahráno 1973/1974, Decca)[17]
- Václav Neumann a Česká filharmonie, soprán: Gabriela Beňačková, alt: Věra Soukupová, tenor: František Livora, bas: Karel Průša, varhany: Jan Hora, Pražský filharmonický sbor, sbormistr Josef Veselka (nahráno 1978, Panton)[18]
- Ladislav Slovák a Slovenská filharmonie, soprán: Magdaléna Hajóssyová, alt: Viktória Stracenská, tenor: Vilém Přibyl, bas: Richard Novák, varhany: Ivan Sokol, Slovenský filharmonický sbor (nahráno 1978, Opus)[19][20]
- František Jílek a Státní filharmonie Brno, soprán: Gabriela Beňačková, alt: Eva Randová, tenor: Vilém Přibyl, bas: Sergej Kopčák, varhany: Jan Hora, Pražský filharmonický sbor, sbormistr: Josef Veselka (nahráno 1979, Supraphon)[21]
- Simon Rattle a City of Birmingham Symphony Orchestra, soprán: Felicity Palmer, mezzosoprán: Ameral Gunson, tenor: John Mitchinson, bas: Malcom King, varhany: Jane Parker-Smith, City of Birmingham Symphony Orchestra Chorus, sbormistr: Nicholas Cleobury (nahráno 1981, EMI Classics)[22][23]
- Charles Mackerras a Česká filharmonie, soprán: Elisabeth Söderströmová, alt: Drahomíra Drobková, tenor: František Livora, bas: Richard Novák, varhany: Jan Hora, Pražský filharmonický sbor, sbormistr: Lubomír Mátl (nahráno 1984, Supraphon)[24]
- Klaus Tennstedt a London Philharmonic Orchestra, soprán: Ameril Gunson, kontraalt: Sheila Armstrong, tenor: Robert Tear, bas: William Shimell, London Philharmonic Choir (nahráno 1985, BBC Music)[25][26]
- Michael Gielen a SWF-Sinfonieorchester Baden-Baden, soprán: Ellen Shade, alt: Marta Szirmay, tenor: Thomas Moser, baryton: Günter Reich, varhany: Imrich Szabo, Slovenský filharmonický sbor, sbormistr: Pavol Prochazka (nahráno 1988, Intercord)[27]
- Robert Shaw a Atlanta Symphony Orchestra, soprán: Christine Brewer, mezzosoprán: Marietta Simpson, tenor: Karl Dent, bas: Roger Roloff, varhany: Norman Mackenzie, Atlanta Symphony Chorus (nahráno 1990, Telarc)[28][29]
- Michael Tilson Thomas a London Symphony Orchestra, soprán: Gabriela Beňačková, mezzosoprán: Felicity Palmer, tenor: Gary Lakes, bas: Anatoly Kotcherga, varhany: John Scott, London Symphony Chorus (nahráno 1990, Sony Classical)[30]
- Václav Neumann a Česká filharmonie, soprán: Gabriela Beňačková, kontraalt: Drahomíra Drobková, tenor: Jozef Kundlak, bas: Sergej Kopčák, varhany: Jan Hora, Český filharmonický sbor (video DVD, nahráno 1990, BMG Classics, Arthaus Musik)[31][32]
- Kurt Masur a Gewandhausorchester Leipzig, soprán: Věnceslava Hrubá, kontraalt: Rosemarie Lang, tenor: John Mitchinson, bas: Theo Adam, Sbor československého rozhlasu (nahráno 1991, Philips Classics)[33]
- Charles Dutoit a Orchestre symphonique de Montreal, soprán: Natalia Troitskaya, mezzosoprán: Eva Randová, tenor: Kaludi Kaludov, bas: Sergei Leiferkus, varhany: Thomas Trotter, Choeur de l'Orchestre symphonique de Montréal (nahráno 1991, Decca)[34]
- Charles Mackerras a Danish National Radio Symphony Orchestra, soprán: Tina Kiberg, alt: Randi Stene, tenor: Peter Svensson, bas: Ulrik Cold, varhany: Per Salo, Danish National Radio Choir (nahráno 1993, Chandos)[35]
- Elijahu Inbal a Deutsches-Symphonie Orchester Berlin, soprán: Julia Varady, mezzosoprán: Stella Doufexis, tenor: Valentin Prolat, bas: Peter Rose, varhany: Arvid Gast, Rundfunkchor Berlin, sbormistr: Gerd Müller-Lorenz (nahráno 1995, Denon)[36]
- Riccardo Chailly a Wiener Philharmoniker, soprán: Eva Urbanová, mezzosoprán: Marta Beňačková, tenor: Vladimir Bogachov, bas: Richard Novák, varhany: Thomas Trotter, Slovenský filharmonický sbor (nahráno 1997, Decca)[37][38]
- Charles Mackerras a Česká filharmonie, soprán: Eva Urbanová, alt: Bernarda Fink, tenor: Leo Marian Vodička, bas: Peter Mikuláš, varhany: Jan Hora, Pražský filharmonický sbor, sbormistr: Pavel Kühn (video DVD, Supraphon)[39]
- Leoš Svárovský a Státní filharmonie Brno, soprán: Eva Dřízgová-Jirušová, alt: Hana Štolfová-Bandová, tenor: Vladimír Doležal, bas: Jiří Sulženko, varhany: Martin Jakubíček, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala (Arco Diva/Ultraphon, vydáno 1999)[40][41]
- Charles Mackerras a Státní filharmonie Brno, soprán: Helena Kaupová, Helena Garajová, tenor: Peter Straka, bas: Richard Novák, varhany: Aleš Bárta, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala (živá nahrávka, Státní filharmonie Brno, vydáno 2004)[42][43]
- Petr Vronský a Janáčkova filharmonie Ostrava, soprán: Eva Dřízgová, alt: Erika Šporerová, tenor: Vladimír Doležal, bas: Martin Gurbal, varhany: Petr Čech, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala (živá nahrávka, Stylton, vydáno 2004)[44]
- Kurt Masur a London Philharmonic Orchestra, soprán: Zdena Kloubová, mezzosoprán: Karen Cargill, tenor: Pavol Breslik, bas: Gustáv Beláček, varhany: David Goode, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala (BBC recording, vydáno 2007)[45]
VYSLOUŽIL, Jiří. Janáček: Mša glagolskaja (booklet). Praha: Supraphon, 1987. 8 s. S. 2.
PETÁKOVÁ, Lenka. Dramaturgie České filharmonie se zaměřením na dílo Leoše Janáčka. Brno: FF MU, 2010. Dostupné online. S. 18.
PETÁKOVÁ, Lenka. Dramaturgie České filharmonie se zaměřením na dílo Leoše Janáčka. Brno: FF MU, 2010. Dostupné online. S. 30.
Program 20. ročníku Festivalu Janáček a Luhačovice. lazneluhacovice.cz [online]. [cit. 2011-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-31.
- PELLANT, Jan. Leoš Janáček - Glagolská mše. Praha: HF AMU, 2009. Dostupné online.
- VYSLOUŽIL, Jiří. K původu a vzniku, formě a ideji Janáčkovy Glagolské mše. Hudební věda. 1991, roč. xxviii, s. 91–100.
- WINGFIELD, Paul. Janáček: Glagolitic Mass. Cambrudge: [s.n.], 1992. (anglicky)
- JIRÁNEK, Jindřich. Leoš Janáček: Glagolitische Messe. In: HELMS, S; SCHNEIDER, R. Werkanalyse in Beispielen: Grosse Chorwerke. Regensburg: [s.n.], 1994. S. 139–164. (německy)
- Glagolská mše – koncert Filharmonie Brno, Českého filharmonického sboru a sólistů pod vedením Bernharda Klee z Wannieck Gallery, září 2009.
- Glagolská mše na stránkách SOČR.