pohyb části těla, zejména ruky, vyjadřující určité sdělení From Wikipedia, the free encyclopedia
Gesto, posunek (z lat.gerere, jednat, konat) představuje pohyb určité části těla mluvčího, zejména rukou nebo hlavy, jímž dotyčný něco vyjadřuje.[1] Gestika patří pod kineziku, která zahrnuje veškerý výrazový potenciál pohybů těla v sociální interakci. Gesta jsou spolu s výrazovým potenciálem obličeje, mimikou, hlavními prostředky neverbální komunikace u živočichů i člověka. U člověka gesta často doprovázejí promluvu a tvoří gestikulaci, profesně relevantní zejména u herců, řečníků a politiků. Pevně stanovená gesta jsou součástí náboženských obřadů a liturgie.
Panamské děvče
Gesta jsou starší formou komunikace než řeč[2] a přes obrovský pokrok v možnostech verbální komunikace stále mají vysokou relevanci.
Gesto většinou obrazně naznačuje to, co by šlo vyjádřit slovy, ale přece jen je srozumitelnější, když se ukáže. Mimo to, že gesta dokreslují sdělenou informaci, mohou někdy vyjadřovat i pravý opak. Tuto ambivalenci je pak nesnadné správně interpretovat. Příklad: Po drobné opravě automobilu jsme se na dotaz o ceně dozvěděli, že to „nic “nestojí, ale ruka obrácená dlaní nahoru zároveň říkala „dej“.[3]
Pro správné pochopení toho, co nám gesta sdělují, je třeba vzít v úvahu kulturní kontext. Italové například živě gestikulují, i když naslouchají, a tyto pohyby nemusejí znamenat snahu o vstup do hovoru, je to z jejich strany forma ujištění o stejném náhledu na věc atp. Arabové často gestikulují celým tělem, zatímco Angličané při hovoru vykazují jen drobnou gestikulaci rukama.[4]
Zejména společensky žijící živočichové dávají gesty najevo své vnitřní rozpoložení (strach, radost, útočnost a podobně). Gesta jsou druhově specifická a jsou předmětem studia etologie. Také u člověka známe řadu mimovolných gest, jako je například zdvižené obočí, svraštěné čelo, pohyby rukou v reakci na nějakou událost. Rozpřažené ruce vyjadřují přátelské přijetí, založené ruce ostych a odstup. Některá lidská gesta se patrně vyvinula z gest primátů – například úsměv, polibek nebo gesta imponování („ramena“). Zvláštním druhem gesta je pozdrav – u člověka, úklona, pokynutí rukou, zdvořilý úsměv a podobně. Totalitní režimy 20. století zaváděly specifické pozdravy rukou – napřažená pravice, zdvižená pěst.
Za gesta bývají považovány zpravidla pohyby částí těla, nejčastěji rukou nebo hlavy (kývnutí, potřásání, kroucení hlavou).
Američtí psychologové Paul Ekman a Wallace V. Friesen vydali v roce 1969 studii s názvem The repertoire of nonverbal behavior: Categories, Origins, Usage, and Coding. V této práci rozlišují a popisují pět kategorií neverbálního chování.[5] Tato obecná klasifikace bývá též aplikována na gesta:
Emblémy (emblems) - ty neverbální akty, které mají přímý slovní překlad nebo verbální definici, která je pro všechny členy skupiny pochopitelná
Ilustrátory (illustrators) - pohyby, které přímo souvisejí s řečí a slouží k ilustraci toho, co je řečeno ústně
Projevy afektu (affect displays) - některé pohyby těla jsou afektivním projevem, například reakce leknutí
Regulátory (regulators) - chování, které udržuje a reguluje způsob mluvení a naslouchání mezi několika lidmi
Adaptéry (adaptors) - pohyby, které jsou naučené jako součást adaptačního procesu (např. pro zvládání emocí)
Ilustrátory - doprovázejí a ilustrují slovní sdělení; používají se k naznačení tvaru, charakteru nebo velikosti předmětu, o kterém je řeč.
Afektivní projevy - vyjadřují emoce; jsou to například mimické projevy (úsměv, zamračení), určité formy gestikulace či pohyby celého těla
Regulátory - signály, které regulují řeč nebo jednání; například přikývnutí jako signál, že druhý může pokračovat v řeči
Adaptéry - slouží k uspokojení nějaké potřeby; například poškrábání, odhrnutí vlasů, cvakání propiskou
Ilustrátor - znázornění velikost
Regulátor - Tiše!
Adaptér - poškrábání
Barack Obama - nabídka
Nixon - přijetí a Brežněv - naléhavé upozornění
Lula - nabídka, dar
Řada gest s pevně stanovenými významy (emblémy dle Ekmana a Friesena či symbolická gesta[7]) je rozšířená mezinárodně, některé gestické formy ale mají v různých kulturách odlišný význam, výjimečně i protichůdný. Při vyjadřování gest je potřeba dát si pozor na to, v jaké kultuře se člověk nachází. Je potřeba si uvědomit některé rozdíly.
Příklad:
Většina národů má kývnutí hlavou vpřed za souhlas, a zavrtění (otáčení) hlavy za nesouhlas, kdežto Bulhaři naopak.
pozdravy
mávání rukou, případně s předmětem do strany obecný pozdrav,
mávání rukou směrem k adresátovi - vřelé rozloučení
zdvižení ruky s roztaženou dlaní - lehký pozdrav
salutování: napřímenou rukou ke spánku - pracovní pocta
FULKA, J.: Když ruce mluví. Gesto a znakový jazyk v dějinách západního myšlení. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2017, ISBN978-80-7308-747-0
KŘIVOHLAVÝ, Jaro: Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda, 1988. 240 str., číslo 25-095-88
MORRIS, D.: Lidský živočich: osobní pohled na lidský druh. Praha: Knižní klub, 1997 - 223 s. ISBN80-7176-529-5
SOKOL, Jan: Filosofická antropologie: člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002 - 222 s. ISBN80-7178-627-6
DeVITO, J. A.: Základy mezilidské komunikace.Praha: Grada Publishing 1999 ISBN0-205-49146-4
ČERNÝ, Vojtěch: Řeč těla: neverbální komunikace pro obchodníky i běžný život. Brno Computer Press 2007; ISBN 978-80-251-1658-6
ZÁRUBOVÁ-PFEFFERMANNOVÁ, Noemi: Gesta a mimika, učební texty pro studenty nonverbálního a komediálního divadla. Hudební fakulta AMU, Praha 2008, ISBN 978-80-7331-128-5
