francouzský hudební skladatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Georges Bizet (25. října 1838 Paříž – 3. června 1875 Bougival) byl francouzský hudební skladatel období romantismu. Za svého nepříliš dlouhého života nesklidil mnoho úspěchů. V současnosti je znám především svým operním dílem. Jeho Carmen se stala jednou z nejznámějších a nejhranějších oper vůbec.
| Georges Bizet | |
|---|---|
 portrétní foto od Étienne Carjata, 1875 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Alexandre Cesar Leopold Bizet |
| Narození | 25. října 1838 Rue Louise-Émilie-de-La-Tour-d'Auvergne |
| Úmrtí | 3. června 1875 (ve věku 36 let) Bougival |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Vallstena Church (do 1876) Hřbitov Père-Lachaise (od 1876; 48°51′44″ s. š., 2°23′30″ v. d.) Grave of Bizet |
| Žánry | opera, symfonie, Francouzská opera a hudební romantismus |
| Povolání | skladatel klasické hudby, dirigent, klavírista a hudební skladatel |
| Významná díla | Carmen Lovci perel |
| Ocenění | Římská cena (1857) rytíř Řádu čestné legie |
| Manžel(ka) | Geneviève Halévy (od 1869) |
| Děti | Jacques Bizet |
| Rodiče | Adolphe Armand Bizet a Aimée Léopoldine Joséphine Delsarte |
| Sídlo | Hôtel Halévy |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandre-César-Léopold Bizet se narodil v Paříži, pokřtěn byl pod jménem Georges 16. března 1840 v kostele Notre-Dame-de-Lorette.[1][2] Rodiče ho již od dětství vedli k hudbě. Otec byl původně kadeřník a vlásenkář, ale stal se učitelem zpěvu a matka hrála na klavír. Uznávaným učitelem zpěvu byl také jeho strýc François Delsarte, matčin bratr. [3][4]V deseti letech (1848) byl Georges Bizet přijat na hudební konzervatoř v Paříži do klavírní třídy. Byl vynikajícím klavíristou, ale chtěl se raději stát hudebním skladatelem. V roce 1853 začal studovat kompozici u Fromentala Halévyho, autora mnoha oper. [2] Na podzim roku 1855 složil během jednoho měsíce svou první symfonii C dur.
,_compositeur_-_P2501_-_Musée_Carnavalet.jpg)
Během deseti let studií získal řadu ocenění a vyznamenání. V roce 1857 uspěl na soutěži vypsané J. Offenbachem a obdržel ocenění za operetu Doktor Miracle. V tomtéž roce mu byla udělena za kantátu Clovis a Clotilde Římská cena, která mu umožnila strávit dva roky v Itálii. V této době napsal operu Don Procopio, která byla objevena až po třiceti letech. Z téže doby pochází i dvě symfonie a koncertní předehra.[2] V Římě také napsal své jediné duchovní dílo Te Deum, které bylo určeno k soutěži Prix Rodrigues, ale Bizet v soutěži neuspěl a dílo zůstalo nepublikováno až do roku 1971.[4]
Po návratu z Itálie žil v Paříži a živil se jako učitel hudby, operní skladatel a příležitostně jako autor scénické hudby. V roce 1863 přijal zakázku ředitele Lyrické opery (Theatre-Lyrique) Léona Carvalha na operu Lovci perel. Dílo na libreto Eugèna Cormona a Michela Carrého s exotickým příběhem, odehrávající se na ostrově Cejlon, bylo přijato vlažně, ale dočkalo se osmnácti provedení. V roce 1869 se oženil s Geneviève Halévyovou, dcerou svého bývalého učitele.[2] V roce 1872 se jim narodil syn Jacques.
Po prusko–francouzské válce v letech 1870–1871, během níž Bizet sloužil v Národní gardě, měl jen malý úspěch se svou jednoaktovou operou Džamilé. Většímu zájmu se těšila scénická hudba k dramatu Arlésanka Alphonse Daudeta.
V roce 1875 se přestěhoval do malé vesnice Bougival, aby dokončil práci na nové opeře Carmen, která měla být uvedena v Komické opeře. Opera měla premiéru 3. března 1875, shodou okolností byl tentýž den Bizet jmenován rytířem Čestné legie. Opera, od které si mnoho sliboval, však byla přijata velmi chladně kritikou i veřejností. Zklamaný Bizet se uchýlil do svého domu v Bougivalu. V květnu ho postihl akutní záchvat revmatoidní artritidy poté, co se koupal v ledové vodě řeky Seiny.
Dne 3. června 1875, tři měsíce po uvedení Carmen, Georges Bizet ve věku necelých 37 let zemřel na infarkt, který byl důsledkem zánětlivého onemocnění a celkového vyčerpání organismu. Jeho smrt je často spojována s nezdarem díla, na kterém si velmi zakládal a v jehož úspěch věřil.[2][4] Je pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
Bizet zanechal asi 120 hudebních děl. Zpočátku psal, písně a skladby pro klavír, v nichž se projevuje jeho nadání pro melodii a rytmus. Většina Bizetových písní byla napsána v letech 1866–68. Bizetovou první orchestrální skladbou byla předehra napsaná v roce 1855, po které následovala symfonie C dur. Jeho díla z tohoto období zůstala většinou nedokončená, v rukopisech a byla vydána až po Bizetově smrti. Symfonie C dur tak byla uvedena až v roce 1935 v Basileji.[5][3] Práci mu také ztěžovala přílišná sebekritičnost a nedůvěra ve vlastní schopnosti. K jeho nejúspěšnějším orchestrálním dílům patří suity, zejména
Za svůj život napsal více než dvacet oper, do dnešní doby se jich však na repertoáru udrželo pouze několik (Lovci perel, Kráska z Perthu, Džamilé a především Carmen). V jeho rané tvorbě je patrný vliv Donizettiho, Rossiniho a Gounoda. Často se potýkal s kvalitou libret, ať už to byli Lovci perel nebo Kráska z Perthu. Mnohé jeho operní tituly zůstaly neúplné nebo neprovedené, například Doktorův dům, Kněžka, Don Procopio, Ivan IV, Pohár krále z Tuly.[6]
Bizet do operního světa vnesl nový hudební styl charakterizovaný vynikající kompozicí, solidním kontrapunktem a nápaditou harmonií.[5] Volil neobvyklá témata a exotické prostředí svých oper, kterým vtiskl působivý lokální kolorit při zachování francouzského charakteru své hudby.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
