Remove ads
Gastroenteritida je onemocnění charakterizované zánětem („-itida“) trávicí soustavy postihujícím jak žaludek („gaster, ventriculus“-), tak tenké střevo („intestinum tenue“-) a způsobujícím v konečném důsledku kombinaci průjmu, zvracení, křečí a bolestí břicha.[1] Pro gastroenteritidu se rovněž používá název žaludeční viróza. Ačkoli toto onemocnění nemá žádnou spojitost s chřipkou, bývá označováno také jako žaludeční chřipka a střevní chřipka.
| Gastroenteritida | |
|---|---|
 Viry způsobující gastroenteritidu: A = rotavirus, B = adenovirus, C = norovirus a D = astrovirus. Částice virů jsou zobrazeny při stejném optickém zvětšení, aby bylo možno porovnat jejich velikost. | |
| Základní údaje |
V celosvětovém měřítku je většina případů onemocnění dětí způsobena rotavirem.[2] U dospělých bývá běžnější příčinou norovirus[3] a bakterie rodu Campylobacter[4]. Méně obvyklými příčinami jsou infekce vyvolané jinými bakteriemi (či jejich toxiny) a parazity. K přenosu může dojít i v důsledku konzumace nesprávně připraveného jídla či kontaminované vody nebo prostřednictvím blízkého kontaktu s nakaženými osobami.
Základem léčby je adekvátní hydratace. U mírných až středně těžkých případů onemocnění toho lze obvykle dosáhnout prostřednictvím podávání orálního rehydratačního roztoku. U závažnějších případů může být zapotřebí aplikace nitrožilního roztoku. Gastroenteritida postihuje především děti a osoby žijící v rozvojových zemích.
Remove ads
Výraz „gastroenteritida“ byl poprvé použit v roce 1825.[5] Předtím bylo onemocnění přesněji označováno mimo jiné jako tyfová horečka nebo „cholera morbus“ či obecněji jako „svírání vnitřností“, „přesycení“, „kolika“ nebo „střevní potíže“ – a našli bychom celou řadu dalších zastaralých označení akutního průjmu.[6] Gastroenteritida je spojována i s mnoha hovorovými názvy, mimo jiné „Montezumova pomsta“, „dillíské potíže“ (Delhi belly), „la turista“ nebo „úprk k zadním dveřím“ (česky také běhavka).[7]
Remove ads
Gastroenteritidu většinou doprovází jak průjem, tak zvracení,[8] méně často pak jen jedno či druhé.[1] Mohou se rovněž objevit křeče v břišní oblasti.[1] Příznaky a symptomy se obvykle projevují do 12–72 hodin po přenosu původců infekce.[9] Je-li onemocnění způsobeno virem, obvykle odezní do jednoho týdne.[8] Někteří viroví původci onemocnění mohou být také příčinou horečky, únavy, bolestí hlavy a bolestí svalů.[8] Pokud je stolice krvavá, virový původ [8] je mnohem méně pravděpodobný než bakteriální.[10] Některé bakteriální infekce mohou být provázeny prudkou bolestí břicha a mohou trvat až několik týdnů.[10]
Děti nakažené rotavirem se z nemoci zcela zotaví obvykle do tří až osmi dnů.[11] V chudých zemích je však léčba závažných infekcí často nedostupná a přetrvávající průjem je tak obvyklým jevem.[12] Běžnou komplikací doprovázející průjem je dehydratace.[13] U dítěte trpícího závažným stupněm dehydratace může dojít k prodloužení času kapilárního návratu, snížení pružnosti pokožky a abnormálnímu dýchání.[14] Pro oblasti se špatnou hygienou a podvýživou jsou typické opakované infekce,[9] které v konečném důsledku mohou vést k zakrnělému vzrůstu a dlouhodobému zpoždění kognitivního vývoje.[7]
U 1 % osob, které prodělaly infekci zapříčiněnou bakteriemi rodu Campylobacter, se posléze projeví reaktivní artritida, u 0,1 % nakažených pak Guillainův–Barrého syndrom.[10] V důsledku nákazy bakteriemi Escherichia coli nebo bakteriemi rodu Shigella, produkujícími Shiga toxin, se může objevit hemolyticko-uremický syndrom (HUS) a v konečném důsledku vést až ke sníženému počtu krevních destiček, špatné funkci ledvin a sníženému počtu červených krvinek (v důsledku jejich rozpadu).[15] U dětí se HUS rozvine mnohem častěji než u dospělých.[7] Některé virové infekce mohou způsobit benigní dětské záchvaty.[1]
Remove ads
Hlavními příčinami gastroenteritidy jsou především viry (zejména rotavirus), bakterie Escherichia coli a bakterie rodu Campylobacter.[9][16] Existuje však i mnoho jiných činitelů infekčního rázu, které mohou toto onemocnění způsobit.[7] S neinfekčními příčinami se sice příležitostně setkáváme, jsou ale méně pravděpodobné než příčiny virového či bakteriálního původu.[1] Riziko nákazy je vyšší u dětí, a to z důvodu nedostatečné imunity a relativně špatné hygieny.[1]
Virový původ
K virům, o kterých je známo, že gastroenteritidu způsobují, patří rotavirus, norovirus, adenovirus a astrovirus.[8][17] Rotavirus je nejběžnější příčinou gastroenteritidy u dětí[16] a frekvence jeho výskytu je přibližně stejná v rozvinutých i rozvojových zemích.[11] Viry stojí za přibližně 70 % dětských infekčních průjmů.[18] Díky získané imunitě je rotavirus u dospělých méně běžnou příčinou nemoci.[19]
V Americe je norovirus hlavní příčinou gastroenteritidy u dospělých, kde způsobuje více než 90 % případů nemoci.[8] Tyto lokální epidemie se typicky objevují u skupin lidí, kteří tráví čas ve vzájemné těsné fyzické blízkosti, například na výletních plavbách zámořských lodí,[8] v nemocnicích či v restauracích.[1] Lidé mohou zůstat nositeli infekce i po odeznění průjmu.[8] U dětí je norovirus původcem přibližně 10 % onemocnění.[1]
Bakteriální původ
V rozvojových zemích je hlavní příčinou bakteriální gastroenteritidy bakterie Campylobacter jejuni, přičemž polovina těchto případů je vyvolána kontaktem s drůbeží.[10] U dětí jsou bakterie příčinou nemoci v asi 15 % případů; mezi nejběžnější původce patří bakterie Escherichia coli a bakterie rodu Salmonella, Shigella a Campylobacter.[18] Pokud jsou potraviny kontaminovány bakteriemi a pak po několik hodin uchovávány při pokojové teplotě, bakterie se rozmnoží a zvýší se tak riziko nákazy těch, kteří kontaminované potraviny zkonzumují.[7] K potravinám běžně spojovaným s onemocněním patří mimo jiné syrové nebo nedovařené maso, kuřecí maso, plody moře a vejce, syrové klíčky a výhonky, nepasterované mléko, měkké sýry a ovocné a zeleninové šťávy.[20] V rozvojových zemích, zvláště v subsaharské Africe a v Asii, je běžnou příčinou gastroenteritidy cholera. Tato infekce se obvykle přenáší kontaminovanou vodou či potravinami.[21]
Velmi častou příčinou průjmů, vyskytující se zejména u starších osob, je toxigenní bakterie Clostridioides difficile.[7] Děti mohou tyto bakterie přenášet, aniž by se u nich rozvinuly symptomy onemocnění.[7] Jde o obvyklou příčinu průjmu u hospitalizovaných osob, jež je často dávána do souvislosti s užíváním antibiotik.[22] Infekční průjem u osob užívajících antibiotika může být způsoben i bakterií Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok).[23] Takzvaný „cestovatelský průjem“ je obvykle jedním z typů bakteriální gastroenteritidy. Zdá se, že léky potlačující tvorbu žaludečních kyselin významným způsobem zvyšují riziko infekce po styku s mnoha typy organismů, včetně bakterie Clostridioides difficile a bakterií rodu Salmonella a Campylobacter.[24] Riziko je vyšší u osob, kterým jsou podávány inhibitory protonové pumpy, než u těch, kteří užívají léky zvané antagonisté H2 receptorů.[24]
Parazitický původ
Gastroenteritidu může způsobit i řada prvoků; nejčastěji jde o parazitického prvoka Giardia lamblia (lamblie střevní), příčinou však mohou být i představitelé druhu Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) a rodu Cryptosporidium.[18] Jako skupina stojí tito původci za přibližně 10 % případů onemocnění u dětí.[15] Přestože se prvoci rodu Giardia běžněji vyskytují v rozvojových zemích, způsobují tento typ onemocnění do určité míry prakticky po celém světě.[25] Choroba se často vyskytuje u osob, které podnikly cestu do oblastí s vysokou mírou výskytu, u dětí navštěvujících mateřské školy, u mužů praktikujících pohlavní styk s jinými muži a v období po přírodních katastrofách.[25]
Přenos
K přenosu onemocnění může docházet prostřednictvím konzumace kontaminované vody nebo v případě, kdy lidé sdílejí předměty osobní potřeby.[9] V oblastech, kde se střídají období sucha a dešťů, se kvalita vody během období dešťů obvykle zhoršuje, což koresponduje s obdobími vypuknutí epidemie nemoci.[9] V oblastech se střídajícími se obdobími jsou infekce běžnější v zimním období.[7] V celosvětovém měřítku je významnou příčinou nemoci rovněž krmení dětí kojeneckým mlékem z nesprávně dezinfikovaných lahví.[9] Míra úspěšnosti přenosu rovněž souvisí se špatnou hygienou, a to zvláště u dětí,[8] v početných domácnostech[26] a u osob s předcházející nevhodnou skladbou výživy.[7] Po vypěstování tolerance mohou dospělí přenášet určité organismy, aniž by se u nich projevily příznaky či symptomy nemoci, a tudíž se stát jakýmisi přirozenými zdroji nákazy.[7] Zatímco někteří činitelé (například Shigella) ohrožují pouze primáty, jiní způsobují onemocnění u široké škály zvířat (například Giardia).[7]
Neinfekční příčiny
Existuje rovněž několik neinfekčních příčin zánětu trávicí soustavy.[1] Mezi ty běžnější patří podávání léků (např. NSAID) nebo určitých potravin, jako například laktózy (těm, kteří jsou na laktózu intolerantní) a lepku (osobám trpícím celiakií). Další neinfekční příčinou (často vážné) gastroenteritidy je Crohnova choroba.[1] Gastroenteritida může být vyvolána i na základě působení toxinů. K chorobám souvisejícím s konzumací jídla a doprovázeným nevolností, zvracením a průjmem mimo jiné patří otrava ciguatera vyvolaná konzumací kontaminovaného masa dravých ryb, scombroid syndrom související s konzumací určitých typů zkaženého rybího masa, otrava tetrodotoxinem v důsledku konzumace masa čtverzubce nebo botulismus, vzniklý typicky v důsledku konzumace nesprávně konzervovaných potravin.[27]
Remove ads
Gastroenteritida je definována jako zvracení či průjem v důsledku infekce postihující tenké či tlusté střevo.[7] Změny probíhající v tenkém střevě jsou typicky nezánětlivé, zatímco změny v tlustém střevě mají zánětlivý charakter.[7] Počet patogenů potřebných k propuknutí infekce se liší od jednoho (u parazitů rodu Cryptosporidium) až k 108 (u bakterií Vibrio cholerae).[7]
Gastroenteritida je obvykle diagnostikována klinicky na základě příznaků a symptomů, které se u nemocného projevují.[8] Určení přesné příčiny obvykle není nutné, jelikož nemá vliv na způsob léčby,[9] nicméně u osob, v jejichž stolici byla zjištěna krev, u těch, kde mohlo dojít k otravě jídlem, a u pacientů, kteří nedávno cestovali do rozvojových zemí, se doporučuje provést rozbor stolice.[18] Pro kontrolu lze rovněž provést diagnostické testy.[8] Jelikož se přibližně u 10 % nemluvňat a malých dětí dostavuje hypoglykémie, doporučuje se u této věkové skupiny stanovení koncentrace glukózy v séru.[14] V případě obav z vážné dehydratace by měla být zkontrolována také hladina elektrolytů v těle a funkce ledvin.[18]
Dehydratace
Ověření skutečnosti, zda dotyčná osoba trpí dehydratací či nikoliv, je důležitou součástí posouzení jejího stavu. Dehydratace se dále typicky dělí na mírnou (3–5 %), středně těžkou (6–9 %) a těžkou (≥10 %).[1] U dětí jsou nepřesnějšími příznaky středně těžké či těžké dehydratace delší čas kapilárního návratu, snížená pružnost pokožky a abnormální dýchání.[14][28] K dalším symptomům napomáhajícím rozpoznat dehydrataci (při kombinaci příznaků) patří zapadlé oči, snížená aktivita, nedostatečná tvorba slz a sucho v ústech.[1] O dostatečné hydrataci naopak svědčí normální produkce moči a orální příjem tekutin.[14] Laboratorní testy mají při určování stupně dehydratace v klinické praxi jen malý užitek.[1]
Diferenciální diagnostika
Ostatní potenciální příčiny příznaků a symptomů podobných těm, jež se objevují u gastroenteritidy a které je třeba vyloučit, zahrnují zánět slepého střeva, volvulus, zánětlivé onemocnění střev, infekci močových cest a cukrovku.[18] Uvážena by měla být rovněž pankreatická nedostatečnost, syndrom krátkého střeva, Whippleova choroba, celiakie a nadužívání laxativ.[29] Diferenciální diagnostika může být poněkud obtížná, pokud dotyčná osoba pouze zvrací nebo má průjem (vyskytuje se jen jeden z obou symptomů).[1]
Zánět slepého střeva může až v 33 % případů doprovázet zvracení, bolesti břicha a mírný průjem.[1] To je v rozporu se silným průjmem typickým pro gastroenteritidu.[1] Zvracení či průjem mohou u dětí způsobit rovněž infekce plic nebo močových cest.[1] Při klasické diabetické ketoacidóze (DKA) se objevují bolesti břicha, nevolnost a zvracení, nikoliv však průjem.[1] Jedna ze studií prokázala, že u 17 % dětí s DKA byla původně diagnostikována gastroenteritida.[1]
Remove ads
Životní styl
Pro snížení počtu infekcí klinicky významné gastroenteritidy jsou důležité dodávky snadno dostupné nekontaminované vody a dodržování správných hygienických návyků.[7] Bylo prokázáno, že opatření na osobní úrovni (například mytí rukou) dokázala v rozvinutých i rozvojových zemích snížit počet případů a rozšíření gastroenteritidy až o 30 %.[14] Účinné může být i používání gelů na bázi alkoholu.[14] Kojení, stejně jako všeobecné zlepšení hygienických podmínek, je důležité zejména v místech se špatnou hygienou.[9] Mateřské mléko snižuje četnost infekcí i dobu jejich trvání.[1] Účinné by mělo být rovněž zamezení kontaktu s kontaminovanými potravinami a nápoji.[30]
Vakcinace
V roce 2009 doporučila Světová zdravotnická organizace podávání rotavirové vakcíny dětem na celém světě, a to na základě její účinnosti a bezpečnosti.[16][31] V současné době existují dvě komerční rotavirové vakcíny a několik dalších je ve fázi vývoje.[31] V Africe a Asii tyto vakcíny snížily výskyt závažné formy onemocnění u nemluvňat[31] a v zemích, které zavedly národní imunizační programy, došlo ke snížení výskytu onemocnění i jeho závažnosti.[32][33] Tato vakcína může rovněž zabránit propuknutí nemoci u nevakcinovaných dětí v důsledku snížení počtu kolujících infekcí.[34] Od roku 2000 došlo díky realizaci programu rotavirové vakcinace ve Spojených státech k významnému snížení počtu případů průjmu až o 80 procent.[35][36][37] První dávka vakcíny by měla být podána novorozeňatům mezi 6. a 15. týdnem života.[16] Orálně podávaná vakcína proti choleře vykázala v průběhu 2 let účinnost 50–60 %.[38]
Remove ads
Gastroenteritida je obvykle akutní a spontánně odeznívající onemocnění, které nevyžaduje léčbu léky.[13] Upřednostňovaným způsobem léčby osob trpících mírnou až středně těžkou dehydratací je orální rehydratační terapie (ORT).[15] U některých dětí však může být vhodné podání metoklopramidu a/nebo ondansetronu,[39] při léčbě bolestí břicha pak může být užitečný butylskopolamin.[40]
Rehydratace
Primárním způsobem léčby gastroenteritidy u dětí i dospělých je doplnění tekutin - rehydratace. Té se nejlépe dosáhne prostřednictvím pití, ačkoli v případě poruchy vědomí nebo těžké dehydratace se zvracením může být nezbytné přistoupit k nitrožilnímu podání tekutin .[41][42] Orálně podávané prostředky rehydratace obsahující komplexní cukry (tj. cukry vyráběné z pšenice či rýže) mohou být účinnější než produkty založené na cukrech jednoduchých.[43] Nápoje s obzvlášť vysokým obsahem jednoduchých cukrů, jako například limonády a ovocné džusy, nejsou doporučovány dětem mladším 5 let, jelikož mohou zvýšit riziko průjmu.[13] Pokud specifické a účinné rehydratační přípravky nejsou dostupné nebo pacientovi nechutnají, lze použít čistou vodu.[13] Ve zdůvodněných případech lze pro podání tekutin malým dětem použít nasogastrickou sondu.[18]
Dieta
Doporučuje se, aby bezprostředně po skončení orální rehydratace (ORT) byly kojené děti nadále krmeny obvyklým způsobem a kojencům krmeným umělou výživou aby bylo opět podáváno kojenecké mléko.[44] Obvykle není nutné podávat bezlaktózové kojenecké mléko nebo mléko se sníženým obsahem laktózy.[44] Během záchvatů průjmu by děti měly dostávat obvyklou stravu s výjimkou potravin obsahujících vysoký podíl jednoduchých cukrů.[44] Takzvaná dieta BRAT, spočívající v konzumaci banánů, rýže, jablečného protlaku, toastů a čaje, se již nedoporučuje, neboť neobsahuje dostatek živin a ve srovnání s normální stravou nepřináší žádné výhody.[44] U některých probiotik bylo prokázáno, že pomáhají ke zkrácení doby nemoci a snížení frekvence stolice.[45] Mohou být rovněž prospěšná při prevenci a léčbě průjmu po užití antibiotik.[46] Zakysané mléčné výrobky (jako například jogurt) mají podobné účinky.[47] Rovněž zinek jako doplněk stravy se zdá být při léčbě i prevenci průjmu u dětí v rozvojovém světě účinný.[48]
Antiemetika
Antiemetika mohou být účinná při léčbě zvracení u dětí. Jistá pozitiva vykazuje ondansetron, jehož jediná dávka může snížit nutnost podání nitrožilního roztoku, počet hospitalizací a frekvenci zvracení.[49][50][51] Pomoci může i metoklopramid.[51] Užívání ondansetronu by však mohlo být příčinou častějších návratů do nemocnice u dětí.[52] Ondansetron připravený pro nitrožilní aplikaci lze podat i orálně, existují-li k tomu klinicky opodstatněné důvody.[53] Dimenhydrinát nevykazuje významnější klinické účinky, i když omezuje zvracení.[1]
Antibiotika
Antibiotika nejsou k léčbě gastroenteritidy zpravidla předepisována, i když se jejich užití občas doporučuje v případě zvláště závažných symptomů[54] nebo v případě, že existuje podezření na snadno léčitelnou bakteriální infekci či pokud byla tato infekce prokázána.[55] Pokud je nutné nasadit antibiotika, obvykle jsou předepsány makrolidy (jako například azitromycin), jimž je v důsledku nižší míry rezistence dávána přednost před fluorochinolonem.[10] Pseudomembranózní kolitidu, obvykle způsobenou užíváním antibiotik, lze zmírnit ukončením užívání léčivého prostředku, jenž ji způsobil, a léčit buď pomocí metronidazolu nebo vankomycinu.[56] K bakteriím a prvokům, jež lze snadno léčit, řadíme bakterie rodu Shigella[57] Salmonella typhi[58] a Giardia.[25] Pacientům napadeným bakteriemi rodu Giardia nebo parazitickým prvokem Entamoeba histolytica je doporučována léčba tinidazolem, jenž přináší lepší výsledky než metronidazol.[25][59]Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje předepisování antibiotik malým dětem trpícím současně krvavým průjmem i horečkou.[1]
Přípravky proti průjmu
Léky proti průjmu přinášejí teoretické riziko komplikací, a i když klinické zkušenosti prokázaly, že riziko není příliš vysoké,[29] nejsou tyto prostředky předepisovány nemocným s krvavým průjmem nebo průjmem komplikovaným horečkou.[60] Loperamid, opioidový analog, se pro symptomatickou léčbu průjmu běžně používá.[61] Není však doporučován k léčbě dětí, neboť může překonat nezralou hematoencefalickou bariéru a způsobit otravu. Subsalicylan bismutitý, nerozpustný komplex trojmocného bismutu a salicylátu, lze u mírných až středně těžkých případů použít,[29] teoreticky je však možná otrava salicyláty.[1]
Remove ads
údaje nejsou k dispozici
≤méně než 500
500–1000
1000–1500
1500–2000
2000–2500
2500–3000
3000–3500
3500–4000
4000–4500
4500–5000
5000–6000
≥6000
Odhaduje se, že každým rokem se na světě vyskytne tři až pět miliard případů gastroenteritidy,[15] postihujících zejména děti a obyvatele rozvojových zemí.[9] Na následky nemoci zemřelo v roce 2008 přibližně 1,3 miliónu dětí mladších pěti let,[62] přičemž k většině úmrtí došlo v nejchudších zemích světa.[7] Více než 450 000 těchto úmrtí u dětí mladších 5 let bylo způsobeno v důsledku napadení rotaviry.[63][64]Cholera stojí za přibližně třemi až pěti milióny případů gastroenteritidy a je příčinou úmrtí asi 100 000 lidí ročně.[21] V rozvojových zemích se děti mladší dvou let nezřídka nakazí infekcí, jejímž následkem je klinicky významná gastroenteritida, šestkrát ročně i častěji.[7] U dospělých je onemocnění méně běžné – částečně i díky získané imunitě.[8]
V roce 1980 způsobila gastroenteritida – ze všech ostatních příčin – 4,6 miliónu dětských úmrtí, většinou v rozvojových zemích.[56] Do roku 2000 se počet úmrtí významně snížil (na přibližně 1,5 miliónu úmrtí ročně), a to zejména díky zavedení a širokému využití orální rehydratační terapie.[65] Ve Spojených státech jsou infekce působící gastroenteritidu druhou nejrozšířenější infekcí (po nachlazení) a mají za následek 200 až 375 miliónů případů akutního průjmu[7][8] a kolem deseti tisíc úmrtí ročně,[7] z čehož 150 až 300 jsou děti mladší pěti let.[1]
Gastroenteritida je každoročně hlavním důvodem 3,7 miliónu návštěv u lékaře ve Spojených státech[1] a 3 miliónů návštěv u lékaře ve Francii.[66] Byl vysloven odhad, že ve Spojených státech stojí gastroenteritida jako celek 23 miliard dolarů ročně;[67] náklady na léčbu gastroenteritidy způsobené rotavirem se odhadují na přibližně 1 miliardu dolarů ročně.[1] Nemoc sehrála důležitou roli v mnoha vojenských akcích a existuje domněnka, že dala vzniknout úsloví „bez odvahy není slávy“ („no guts no glory“ – guts je hovorový výraz pro odvahu, ale i označení pro vnitřnosti).[7]
Gastroenteritidu psů a koček způsobuje řada týchž činitelů jako u člověka. Nejběžnějšími původci jsou následující organismy – Campylobacter, Clostridioides difficile, Clostridium perfringens a Salmonella.[68] Symptomy mohou být vyvolány i mnoha jedovatými rostlinami.[69] Někteří původci nemoci napadají jen jisté zvířecí druhy. Koronavirus přenosné gastroenteritidy (TGEV) se objevuje u prasat a způsobuje zvracení, průjem a dehydrataci.[70] Vědci se domnívají, že virus je na prasata přenášen volně žijícími ptáky. Specifická léčba onemocnění neexistuje,[71] choroba však není přenosná na člověka.[72]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads