Gastão Elias

Gastão José Ministro Elias (* 24. listopadu 1990 Lourinhã^{[p. 1]}) je portugalský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.^[2]

Gastão Elias
Gastão Elias na French Open 2022
Přezdívka	PePe[1]
Stát	Portugalsko Portugalsko
Datum narození	24. listopadu 1990 (34 let)[1]
Místo narození	Lourinhã, Portugalsko[p. 1][1]
Bydliště	Lourinhã, Portugalsko[1]
Výška	180 cm[1]
Hmotnost	76 kg[1]
Profesionál od	2008
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 353 959 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	30–53
Tituly	0 ATP, 10 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění	57. místo (24. října 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2017)
French Open	1. kolo (2014, 2015, 2017)
Wimbledon	1. kolo (2013, 2016, 2018)
US Open	1. kolo (2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	15–29
Tituly	0 ATP, 2 challengery, 0 Futures
Nejvyšší umístění	151. místo (15. srpna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
US Open	1. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	2. kolo (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220610a10. června 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2016 na 57. místě a ve čtyřhře v srpnu téhož roku na 151. místě. Trénují ho Jamie Oncins a Fabian Blengino. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše na 6. příčce v lednu 2008.^[1]

V portugalském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 základním blokem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Gruzii, v němž prohrál v páru s Fredericem Gilem čtyřhru a zvítězil v závěrečné dvouhře nad Chrikadzem. Gruzie vyhrála 3:2 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 7–11 ve dvouhře a 9–12 ve čtyřhře.^[3]

Portugalsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře na úvod vyřadil Thanasise Kokkinakise. Vypadl ve druhém kole, když nestačil na dvanáctého nasazeného Američana Steva Johnsona. Do mužské čtyřhry nastoupili s João Sousou v roli náhradníků. Soutěž opustili po prohře ve druhém kole od kanadských turnajových sedmiček Daniela Nestora a Vaska Pospisila.

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v říjnu 2006, když na turnaji ve španělském El Ejidu prošel kvalifikačním sítem. Start na nižším okruhu ITF tak učinil pět měsíců poté, co již zasáhl do kvalitativně vyšší úrovně tenisu ATP Tour. V úvodním kole španělské události podlehl Francouzi Laurentu Rochetteovi.^[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl z Ria de Janeira, kde v říjnu 2012 ve finále přehrál srbského hráče Borise Pašanskiho po dvousetovém průběhu. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 25. dubna 2016 po titulu na turínském challengeru, když mu na žebříčku ATP patřila 94. příčka.^{[1] [2]}

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval v 15 letech na květnovém Estoril Open 2006 v Oeiras. Z pozice šťastného poraženého, postoupivšího z kvalifikace, vypadl v úvodním kole dvouhry s Rusem Dmitrijem Tursunovem.^[1] Premiérový vyhraný zápas v této úrovni zaznamenal na Portugal Open 2013 po vyřazení Argentince Horacia Zeballose. Ve druhé fázi turnaje, jenž odehrál na divokou kartu, zdolal Uzbeka Denise Istomina, aby jej ve čtvrtfinále zastavil pozdější vítěz Stanislas Wawrinka. V rámci série ATP Masters do roku 2017 neodehrál žádné utkání hlavní soutěže, když jeho bilance v kvalifikacích činila 1–9. Jediné vítězství si připsal v prvním kole kvalifikace Cincinnati Masters 2016, kde přehrál Luka Savilleho. Následně mu stopku vystavil Gruzínec Nikoloz Basilašvili.^[1][2]

Do prvního semifinále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Swedish Open 2016 v Bastadu, do něhož prošel po zdolání druhého nasazeného krajana Joãa Sousy. Před branami finále uhrál pouze čtyři gamy na Španěla Fernanda Verdasca. Podruhé si semifinálovou fázi zahrál o týden později na Croatia Open Umag 2016 po zdolání Pabla Carreña Busty. Mezi poslední čtveřicí jej však vyřadila italská turnajová čtyřka Fabio Fognini.^[1][2]

Největší výhrou kariéry k roku 2017^[1] bylo vyřazení světové sedmičky Gaëla Monfilse ve druhém kole podzimního If Stockholm Open 2016. Ve čtvrtfinále však skončil na raketě Američana Jacka Socka. Po turnaji se posunul na kariérní žebříčkové maximum, když mu v závěru října 2016 patřilo 57. místo.^[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2013. V úvodním kole však nenašel recept na dvacátého šestého nasazeného Ukrajince Alexandra Dolgopolova.^[1][2]

Finále na challengerech ATP

Legenda
Challengery (10–11 D; 3–4 Č)

Dvouhra: 21 (10–11)

Stav	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	20110918a18. září 2011	Belo Horizonte, Brazílie	antuka	Júlio Silva	4–6, 4–6
Finalista	20111113a13. listopadu 2011	Buenos Aires, Argentina	antuka	Carlos Berlocq	1–6, 6–7(3–7)
Finalista	20120108a8. ledna 2012	São Paulo, Brazílie	tvrdý	Thiago Alves	6–7(5–7), 6–7(1–7)
Finalista	20120610a10. června 2012	Caltanissetta, Itálie	antuka	Tommy Robredo	3–6, 2–6
Vítěz	20121021a21. října 2012	Rio de Janeiro, Brazílie	antuka	Boris Pašanski	6–3, 7–5
Finalista	20121028a28. října 2012	Porto Alegre, Brazílie	antuka	Simon Greul	6–2, 6–7(5–7), 5–7
Vítěz	20130421a21. dubna 2013	Santos, Brazílie	antuka	Rogério Dutra da Silva	4–6, 6–2, 6–0
Finalista	20140427a27. dubna 2014	Santos, Brazílie	antuka	Máximo González	5–7, 3–6
Finalista	20140615a15. června 2014	Blois, Francie	antuka	Máximo González	2–6, 3–6
Finalista	20150201a1. února 2015	Bucaramanga, Kolumbie	antuka	Daniel Gimeno-Traver	3–6, 6–1, 5–7
Vítěz	20151101a1. listopadu 2015	Lima, Peru	antuka	Andrej Martin	6–2, 7–6(7–4)
Vítěz	20151108a8. listopadu 2015	Guayaquil, Ekvádor	antuka	Diego Schwartzman	6–0, 6–4
Vítěz	20160424a24. dubna 2016	Turin, Itálie	antuka	Enrique López-Pérez	3–6, 6–4, 6–2
Vítěz	20160522a22. května 2016	Mestre, Itálie	antuka	Horacio Zeballos	7–6(7–0), 6–2
Finalista	duben 2017	Barletta, Itálie	antuka	Aljaž Bedene	6–7(4–7), 3–6
Vítěz	říjen 2017	Campinas, Brazílie	antuka	Renzo Olivo	3–6, 6–3, 6–4
Finalista	listopad 2017	Montevideo, Uruguay	antuka	Pablo Cuevas	4–6, 3–6
Finalista	duben 2021	Oeiras, Portugalsko	antuka	Zdeněk Kolář	4–6, 5–7
Vítěz	květen 2021	Oeiras, Portugalsko	antuka	Holger Rune	5–7, 6–4, 6–4
Vítěz	březen 2022	Oeiras, Portugalsko	antuka	Nino Serdarušić	6-3, 6-4
Vítěz	duben 2022	Oeiras, Portugalsko	antuka	Alessandro Giannessi	7–6(7–4), 6–1

Čtyřhra: 6 (2–4)

Stav	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	20111105a5. listopadu 2011	São Leopoldo, Brazílie	antuka	Frederico Gil	Franco Ferreiro Rubén Ramírez Hidalgo	7–6(7–4), 3–6, [9–11]
Finalista	20130420a20. dubna 2013	Santos, Brazílie	antuka	Guilherme Clezar	Pavol Červenák Matteo Viola	2–6, 6–4, [6–10]
Vítěz	20151004a4. října 2015	Porto Alegre, Brazílie	antuka	Frederico Ferreira Silva	Cristian Garín Juan Carlos Sáez	6–2, 6–4
Finalista	20151108a8. listopadu 2015	Guayaquil, Ekvádor	antuka	Fabricio Neis	Guillermo Durán Andrés Molteni	3–6, 4–6
Finalista	20151121a21. listopadu 2015	Montevideo, Uruguay	antuka	Marcelo Demoliner	Andrej Martin Hans Podlipnik	4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz	20160124a24. ledna 2016	Rio de Janeiro, Brazílie	antuka	André Ghem	Jonathan Eysseric Miguel Ángel Reyes-Varela	6–4, 7–6(7–2)

Finále na okruhu Futures

Legenda
Futures (6–6 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 12 (6–6)

Stav	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	20070305a5. března 2007	Cartagena, Španělsko	antuka	Adrián Menéndez-Maceiras	6–3, 2–6, 4–6
Vítěz	20071029a29. října 2007	Ciudad Obregón, Mexiko	tvrdý	Pablo Martin-Adalia	6–2, 6–3
Vítěz	20080121a21. ledna 2008	Boca Raton, USA	tvrdý	Alberto Francis	7–5, 6–4
Finalista	20101114a14. listopadu 2010	Barueri, Brazílie	tvrdý	Daniel Dutra da Silva	7–6(7–0), 6–7(3–7), 6–7(5–7)
Vítěz	20110101a1. ledna 2011	São Paulo, Brazílie	tvrdý	André Ghem	6–3, 6–4
Vítěz	20110212a12. února 2011	Cartagena, Kolumbie	tvrdý	Malek Džazírí	6–3, 6–3
Finalista	20110313a13. března 2011	McAllen, USA	tvrdý	Wayne Odesnik	7–6(7–5), 4–6, 1–6
Finalista	říjen 2011	São Paulo, Brazílie	antuka	Julio Silva	5–7, 5–7
Finalista	září 2020	Sintra, Portugalsko	tvrdý	Nuno Borges	2–6, 2–6
Vítěz	říjen 2020	Porto, Portugalsko	tvrdý	Nuno Borges	6–3, 6–3
Vítěz	únor 2021	Villena, Španělsko	tvrdý	Holger Rune	3–6, 6–2, 6–1
Finalista	únor 2021	Vale do Lobo, Portugalsko	tvrdý	Evan Furness	2–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	20061106a6. listopadu 2006	Ponta Delgada, Portugalsko	tvrdý	Pedro Sousa	Tuomas Ketola Juho Paukku	7–6(7–4), 3–6, 4–6