Fustel de Coulanges

Numa Denis Fustel de Coulanges [fystel d'kulaⁿž] (18. března 1830 Paříž – 12. září 1889 Massy) byl francouzský historik starověku a středověku, který se proslavil zejména knihou „Antická obec“ (1864).

Fustel de Coulanges
Fotografický portrét Eugène Pirou.
Narození	18. března 1830 Paříž
Úmrtí	12. září 1889 (ve věku 59 let) Massy
Místo pohřbení	Massy
Alma mater	École normale supérieure (1850–1853) Fakulta umění Pařížské univerzity (do 1858) Lyceum Karla Velikého
Povolání	historik, spisovatel a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Lyceum svatého Ludvíka (1858–1860) Štrasburská univerzita (1860–1869) École normale supérieure (1870–1877) Fakulta umění Pařížské univerzity (1878–1889) École française d'Athènes
Ocenění	Montyonova cena (1865) Prix Thérouanne (1875) důstojník Řádu čestné legie
Funkce	ředitel (École normale supérieure; 1880–1883)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině, pocházející z Bretaně; jeho otec, námořní důstojník, brzy zemřel. Fustel studoval na pařížském lyceu a potom na prestižní vysoké škole École Normale Supérieure. Roku 1853 byl vyslán na francouzskou školu v Athénách a vedl vykopávky na ostrově Chios. Roku 1858 promoval prací o řeckém historiku Polybiovi a latinskou prací o významu kultu bohyně Vesty ve starém Římě. V letech 1860–1870 působil jako profesor historie na univerzitě ve Štrasburku, kde také vznikla „Antická obec“, která ho okamžitě proslavila a vyšla v mnoha vydáních i překladech. Po německé anexi Štrasburku (1871) se vrátil do Paříže a od roku 1875 byl profesorem na Sorbonně, kde se začal zabývat dějinami středověkých institucí a zejména germánskými vpády do Římské říše. Ukázal, že „dobytí“ Gallie Germány byl ve skutečnosti dlouhý proces, který nebyl tak krvavý, jak se dříve soudilo, a nenarušil příliš kontinuitu právních a kulturních institucí v zemi. Kniha vyvolala vlnu kritiky a další Fustelovy publikace precizně obhajují jeho stanovisko. Roku 1875 byl zvolen členem Akademie morálních a politických věd a roku 1883 se stal ředitelem École normale supérieure. Roku 1889 zemřel a další spisy vydávali jeho žáci.

Myšlenky

Fustel byl neobyčejně svědomitý historik s vynikajícími znalostmi klasických jazyků a s jedinečnou znalostí starověké literatury i středověkých historických dokumentů. Svými názory byl často v ostrém sporu s většinou současníků. Tak v „Antické obci“ hájil dvě hlavní teze:

1. že starověký stát nemůže být příkladem pro současnost zejména proto, že antika neznala pojem občanské svobody;
2. že starověké politické instituce jsou podstatně ovlivněny rodovým náboženstvím, „kultem předků“, a že stopy tohoto původu výrazně ovlivnily i pozdější dějiny.

Tak například institut soukromého vlastnictví vznikl na základě rodového náboženství, které lze doložit nejen v Evropě a které se teprve později proměnilo na vlastnictví soukromé. Náboženský původ mají i pravidla dědictví a uspořádání starověké obce navazuje na uspořádání starověkého hospodářství či „domu“ (oikos). Mnozí z jeho německých i francouzských současníků byli přesvědčeni, že feudální uspořádání středověké společnosti odporovalo původním germánským institucím společného majetku (marky). Fustel ukázal, že kolektivní vlastnictví půdy není v zemědělských společnostech nikde doloženo, že i Germáni měli svá panství s otroky a nevolníky a že každé dobyté území co nejrychleji dělili na rodové a později i soukromé majetky.

Význam a vliv

"Antická obec" se okamžitě stala bestsellerem – jednak proto, že je krásně napsaná, jednak pro autorovy odvážné a přitom srozumitelné a pečlivě doložené teze. Byla přeložena do mnoha jazyků a ve Francii vyšla v téměř 60 vydáních. Mezi jejími obdivovateli byl sociolog Émile Durkheim, který Fustelovi věnoval svou disertaci, a mnoho dalších. Teze o zásadní odlišnosti antických společností, které neznaly myšlenku individuálních svobod, je zde odvozena od rodového náboženství, „kultu předků“, který Fustel doložil i pro mimoevropské zemědělské společnosti a přesvědčivě vyložil. Ukázal také vliv náboženských představ na instituce antických obcí a na řadu zásadních institucí pozdějších dob, zejména na pojetí rodiny, obce a majetku.

Kritika však později zpochybnila jeho výklad římských politických dějin, založených hlavně na díle Tacitově. Od osmdesátých let 20. století však kniha znovu vychází v původním jazyce i v řadě překladů. Oceňuje se Fustelův důraz na každodenní život starověké rodiny a na hospodářské instituce i snaha porozumět tehdejším lidem v jejich odlišnosti.

Dílo

• Antická obec (La cité antique), 1864 a dále; česky 1998
• Dějiny starých francouzských institucí (Histoire des anciennes institutions francaises) I.-VI. 1874–1914; 1922
• Francká monarchie (La monarchie Franque), 1888
• Alodium a venkovské panství za Merovejců (L´Alleu et le domaine rural pendant la période mérovignienne), 1889
• Vybrané studie o historii, 1881–1883.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fustel de Coulanges na francouzské Wikipedii a Fustel de Coulanges na německé Wikipedii.

Literatura

• LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.
• Fustel de Coulanges, Antická obec. Praha: Sofis 1998 ISBN 80-902439-7-5

Související články

• Dějiny Říma
• Kult předků
• Římská říše
• Starověké Řecko

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fustel de Coulanges na Wikimedia Commons
• Osoba Fustel de Coulanges ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Fustel de Coulanges

Francouzsky

• Fustel de Coulanges, La cité antique (plný text, fr)
• Heslo v L'Encyclopédie de l'Agora (Québec)
• La cité antique

Anglicky

• Fustel Index Archivováno 14. 5. 2011 na Wayback Machine. – včetně anglických překladů některých Fustelových textů