Franz Klein (ministr)

Franz Klein (24. dubna 1854 Vídeň – 6. dubna 1926 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský právní teoretik, vysokoškolský pedagog a politik, v letech 1905–1908 a znovu roku 1916 ministr spravedlnosti Předlitavska.

Franz Klein
Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci: 1. ledna 1905 – 15. listopadu 1908
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Paul Gautsch, Konrad Hohenlohe, Max Wladimir von Beck
Předchůdce	Ernest von Koerber
Nástupce	Robert von Holzknecht
Ve funkci: 31. října 1916 – 20. prosince 1916
Panovník	František Josef I., Karel I.
Předseda vlády	Ernest von Koerber
Předchůdce	Viktor von Hochenburger
Nástupce	Josef von Schenk
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 16. srpna 1905 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Stranická příslušnost
Členství	Bürgerliche Demokraten
Narození	24. dubna 1854 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	6. dubna 1926 (ve věku 71 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik, pedagog a profesor
Ocenění	velká čestná dekorace ve zlatě Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku
Commons	Franz Klein (Minister)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, kde v roce 1878 získal titul doktora práv. V roce 1873 složil soudcovské zkoušky, roku 1883 advokátské zkoušky. V období let 1878–1885 působil jako advokátní koncipient. Od roku 1885 vyučoval civilní procesní právo na Vídeňské univerzitě, kde později dosáhl titulu profesora. V roce 1891 přešel na ministerstvo spravedlnosti jako ministerský tajemník. Patřil zde k hlavním osobám při přípravě zákonů. V roce 1893 se podílel na předložení novel několika zákoníků předložených vládou do parlamentu.^[1]

Zapojil se i do politiky. V roce 1905 se stal členem Panské sněmovny.^[1] Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za druhé vlády Paula Gautsche stal ministrem spravedlnosti. Post si udržel i v následující vládě Konrada Hohenloheho a vládě Maxe Becka. Funkci zastával v období 1. ledna 1905 – 15. listopadu 1908.^[2] Podílel se na přijetí zásadních právních norem.^[1]

Do předlitavské vlády se ještě krátce vrátil v roce 1916 ve druhé vládě Ernesta von Koerbera, opět jako ministr spravedlnosti (funkci držel jen po několik týdnů v období 31. října 1916 – 20. prosince 1916).^[3]

Po zániku Rakouska-Uherska kandidoval v roce 1919 ve volbách do ústavodárného Národního shromáždění Německého Rakouska za stranu Bürgerliche Demokraten. O pouhých 60 hlasů mu ale zisk mandátu unikl. Roku 1919 byl rovněž členem rakouské delegace na jednání o Saint-Germainské mírové smlouvě.^[1]