francouzský generál a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
František de Guise nebo František II. Lotrinský, princ de Joinville, vévoda de Guise a Aumale (17. únor 1519, Bar-le-Duc – 24. únor 1563, Orléans), byl francouzský voják a politik. Patřil k čelným představitelům katolické strany během hugenotských válek.
| František de Guise | |
|---|---|
| Vévoda de Guise vévoda z Aumale princ de Joinville | |
 František de Guise | |
| Narození | 17. února 1519 Bar-le-Duc |
| Úmrtí | 24. února 1563 Orléans |
| Předchůdce | Claude Lotrinský |
| Nástupce | Claude z Aumale Jindřich I. de Guise |
| Manželka | Anna d'Este |
| Potomci | Jindřich I. de Guise Kateřina de Guise Karel II. Lotrinský Ludvík de Guise Antonín de Guise František de Guise Maxmilián de Guise |
| Dynastie | de Guise |
| Otec | Klaudius de Guise |
| Matka | Antoinette Bourbonská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v Bar-le-Duc (Lotrinsko), jako syn Clauda Lotrinského, vévody de Guise, a jeho manželky Antoinette Bourbonské.[1] Jeho sestra, Marie de Guise, byla manželkou Jakuba V. Skotského a matkou Marie Stuartovny.[1] Mladší bratr Karel byl lotrinským kardinálem.[1] Jeho bratrancem byl také francouzský král Jindřich II., se kterým vyrůstal. Rodem patřil k přední evropské aristokracii. Ve Francii mu byl často zdůrazňován jeho cizí původ (tzv. zahraniční kníže), jelikož Lotrinsko v té době k Francii nepatřilo a tvořilo samostatné Lotrinské vévodství.
V roce 1545, byl vážně zraněn při druhém obléhání Boulogne, ale zotavil se.[2] Byl zasažen kopím přes hledí své helmy. Ocelový hrot mu propíchl obě tváře, a kopí se prudkostí úderu zlomilo. Seděl dál však pevně v sedle, a odjel zpět do svého stanu. Jeho lékař měl strach, že zemře bolestí při odstraňování kopí, nicméně dle tehdejších záznamů snášel bolest "lehce, jako by mu škubali vlasy z hlavy". Františkovi po této ráně zbyla jizva, která se stala jeho poznávacím znakem, a získal tak i přídomek Le Balafré (Zjizvený).[2]
V roce 1548 se oženil s Annou d'Este[3], dcerou Hercula II. d'Este, vévody z Ferrary, a francouzské princezny, Renaty, dcery Ludvíka XII.[4]
V roce 1552 úspěšně ubránil město Mety proti silám císaře Karla V. a znovu císařská vojska porazil v roce 1554 v bitvě u Renty, ale příměří z Vaucelles dočasně omezilo jeho vojenskou činnost.
V roce 1557 vedl armádu do Itálie na podporu papeže Pavla IV., ale musel se vrátit do Francie. Po porážce konetábla Anne de Montmorency v bitvě u Saint Quentinu, byl jmenován generálporučíkem Francie,[1] tj. šlo o druhý nejvýznamnější vojenský post v zemi. Dne 7. ledna 1558 dobyl Calais z rukou Angličanů[1], pak Thionville, v létě Arlon a připravoval se k postupu do Lucemburska, když byl podepsán mír v Cateau-Cambresis. Po celou dobu panování Jindřicha II. byl přední vojenskou osobou Francie, zdvořilým, vlídným, upřímným a všeobecně populárním, "velkým vévodou de Guise", jak ho nazýval jeho současník Brantôme.[4]
Nástup Františkovy neteře Marie Stuartovny, a jejího manžela Františka II. na francouzský trůn, byl nicméně triumf pro rodinu de Guise. Konetábl Francie Anne de Montmorency byl nucen opustit královský dvůr. Vévoda de Guise a jeho bratr, lotrinský kardinál Karel se tak stali nejdůležitějšími osobami v královské radě. Stávalo se, že podepsal veřejné listiny za krále, jen svým křestním jménem.
V reakci na moc katolických Guisů u dvora připravil Jean du Barry, pán de La Renaudie, protestantský kavalír z Périgordu, snad na vzdálený popud prince Ludvíka I. de Condé, amatérské spiknutí, známé jako spiknutí v Amboise, s cílem zmocnit se vévody de Guise a jeho bratra Karla, lotrinského kardinála. Spiknutí bylo odhaleno a násilně potlačeno. Zahájilo však sérii vražd a atentátů ve stále více vypjatém ovzduší. Bezprostředně poté byl prince de Condé nucen prchnout od dvora a moc Guisů tak nabyla vrcholu. Řeč, kterou Gaspard de Coligny, vůdce hugenotů, pronesl proti Guisům na Shromáždění notáblů ve Fontainebleau, nijak neovlivnila krále Františka II., naopak vedla k uvěznění Ludvíka de Condé na Karlův příkaz.
5. prosince 1560 zemřel František II. – pro Guisy tak začal rok, kdy jak ve Skotku, tak ve Francii začala jejich moc upadat. Po nástupu Karla IX. na trůn žil vévoda de Guise v ústraní na svých statcích. Regentka, Kateřina Medicejská, byla nejprve nakloněna protestantům. Vévoda de Guise se spojil s konetáblem de Montmorency a s maršálem de Saint-André a vytvořili tak tzv. triumvirát v čele Katolické ligy, určené k obraně katolické věci ve Francii. Tím se postavili proti politice Kateřiny Medicejské, která se snažila zamezit eskalaci nebezpečné situace dohodou s protestanty.[4]
Plánem triumviátu bylo vyjednávat s habsburským Španělskem a Svatým stolcem a přesvědčit německá protestantská knížata, aby upustila od myšlenky pomoci francouzským protestantům. V červenci 1561 napsal vévoda de Guise v tomto smyslu Kryštofovi I., vévodovi Würtemberskému. Následující disputace v Poissy mezi teology obou vyznání byl marný, a smírčí politika Kateřiny Medicejské tak byla poražena. Mezi 15. a 18. únorem 1562 navštívil vévoda de Guise Würtemberského vévodu v Savernu a přesvědčil ho, že disputace v Poissy selhala kvůli protestantům.
Při svém návratu do Paříže prošel vévoda de Guise obcí Wassy-sur-Blaise, kde se ve stejný okamžik stal i známý masakr protestantů.[5] Přesná míra odpovědnosti a účasti vévody de Guise na masakru ve Wassy není známa, ale došlo tak k roznícení období občanské války, které nazýváme hugenotské války. Následovala obléhání Bourges v září, obléhání Rouenu, který vévoda de Guise dobyl po měsíčním oblehání a dostal je pod kontrolu katolíků[5]. Bitva u Dreux byla významná zejména proto, že při ní padl do rukou protestantů Anne de Montmorency, ale také byl zabit maršál Saint-André.[5] Tím byl rozbit Triumvirát, nicméně to nestačilo protestantům na vítězství a vévoda de Guise dokázal bitvu vyhrát ve prospěch katolíků. Hugenoti navíc pocítili silnou ztrátu, když byl během bitvy zajat princ de Condé, vůdce hugenotů.[5]
V další bitvě se vévoda de Guise snažil porazit hugenoty při obléhání Orléansu, když byl náhle 18. února 1563 zraněn hugenotským atentátníkem, Jeanem de Poltrot de Mére, a o šest dní později zemřel na následky zranění, když v zámku Corney vykrvácel i přes lékařskou péči.[4]
Guise se 29. dubna 1548 v Saint-Germain-en-Laye oženil s Annou d´Este.[3] Měli spolu několik dětí:
| Antonín z Vaudémontu | ||||||||||||
| Fridrich II. z Vaudémontu | ||||||||||||
| Marie z Harcourtu | ||||||||||||
| René II. Lotrinský | ||||||||||||
| René I. z Anjou | ||||||||||||
| Jolanda Lotrinská | ||||||||||||
| Izabela Lotrinská | ||||||||||||
| Klaudius de Guise | ||||||||||||
| Arnold z Guelders | ||||||||||||
| Adolf z Guelders | ||||||||||||
| Kateřina Klevská | ||||||||||||
| Filipa z Guelders | ||||||||||||
| Karel I. Bourbonský | ||||||||||||
| Kateřina Bourbonská | ||||||||||||
| Anežka Burgundská | ||||||||||||
| František de Guise | ||||||||||||
| Ludvík z Vendôme | ||||||||||||
| Jan VIII. z Vendôme | ||||||||||||
| Jana z Lavalu | ||||||||||||
| František z Vendôme | ||||||||||||
| Ludvík z Beauvau | ||||||||||||
| Isabela de Beauvau | ||||||||||||
| Markéta ze Chambley | ||||||||||||
| Antoinette Bourbonská | ||||||||||||
| Ludvík Lucemburský ze Saint-Pol | ||||||||||||
| Petr II. Lucemburský | ||||||||||||
| Johana z Marle | ||||||||||||
| Marie Lucemburská | ||||||||||||
| Ludvík Savojský | ||||||||||||
| Markéta Savojská | ||||||||||||
| Anna Kyperská | ||||||||||||
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
