papež From Wikipedia, the free encyclopedia
Pavel IV. (28. června 1476 Capriglio – 18. srpna 1559 Řím), původním jménem Giovanni Pietro Carafa, byl od 23. května 1555 až do své smrti římským papežem. Byl autorem seznamu Index Librorum Prohibitorum, který, neustále doplňován, platil po několik dalších staletí.
| Jeho Svatost Pavel IV. | |
|---|---|
| 223. papež | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Uveden do úřadu | 26. května 1555 (intronizace) |
| Pontifikát začal | 23. května 1555 |
| Pontifikát skončil | 18. srpna 1559 |
| Předchůdce | Marcel II. |
| Nástupce | Pius IV. |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Biskupské svěcení | 18. září 1505 |
| Kardinálská kreace | 22. prosince 1536 |
| Titul | kardinál-kněz |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Zúčastnil se |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Giovanni Pietro Carafa |
| Datum narození | 28. června 1476 |
| Místo narození | Capriglio,  Neapolské království |
| Datum úmrtí | 18. srpna 1559 (ve věku 83 let) |
| Místo úmrtí | Řím, .svg){kind=small} Papežský stát |
| Místo pohřbení | Santa Maria sopra Minerva |
Seznam papežů nosících jméno Pavel multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel z Neapolského království a již ve 14 letech vstoupil do dominikánského řádu. Na nátlak otce sice brzy z řádu vystoupil, ale začal se věnovat studiu teologie a v 18 letech byl vysvěcen na kněze. Později se dostal do Říma a do služeb Julia II., který ho vyslal na diplomatickou misi k aragonskému králi Ferdinandovi. Další diplomatické cesty brzy následovaly – španělské Nizozemí, kde se poprvé setkal s budoucím císařem Karlem V., do Anglie a dalších zemí. V Římě později založil řád Theatinů, italskou obdobu jezuitů. Roku 1538 získal kardinálský klobouk a roku 1542 stál u znovuobnovení římské inkvizice. Stal se také nejvyšším inkvizitorem a tím zůstal i po svém zvolení papežem. Je pohřben v kostele Santa Maria sopra Minerva.
Částečně i díky vlivu inkvizice byl Giovanni Carafa roku 1555 zvolen papežem. Následně přijal jméno Pavel IV. Na Petrův stolec nastoupil jako jeden z nejstarších papežů v dějinách. Ve své zahraniční politice byl rozhodným odpůrcem Španělska a Habsburků vůbec, a tak v určitých momentech byl ochoten podpořit i Francii, ačkoli spojenectví nikdy nenabylo důvěrného charakteru. Pavlova politika vyprovokovala španělského krále, Karla V., aby společně se svým synem a následníkem trůnu Filipem přitáhl k Římu. Pavel IV. odpověděl zahájením církevního procesu, ve kterém byli oba muži obviněni z hereze a usilování o život papeže. Avšak po smrti svého otce nový král Filip II. dohodl v září 1557 mír v Cave.
Papež následně dále posiloval pozici inkvizice. Roku 1558 jmenoval doživotně nejvyšším inkvizitorem kardinála Micheleho Ghislieriho, budoucího papeže Pia V., a dal mu na starost reformu církve.
Právě do doby roztržky mezi papežem a Španělskem spadá i obvinění kardinála Moroneho z podpory kacířství a s ním započatý inkviziční proces. Kardinál měl být i upálen, ale papežova smrt 2 roky po Moroneho zatčení inkvizici na čas ochromila a Morone byl osvobozen. Ještě před smrtí však Pavel IV. stihl vydat bulu Cum ex apostulatus officio, podle níž každý, kdo byl podezřelý z hereze, i když byl později očištěn, nesměl být zvolen papežem.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel IV. na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pavel v Ottově slovníku naučném ve WikizdrojíchPapež | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Marcel II. |
1555–1559 Pavel IV. |
Nástupce: Pius IV. |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
