československý automobilový závodník From Wikipedia, the free encyclopedia
František Sutnar (28. ledna 1913, Plzeň[1] - 1. července 1990, Curych) byl československý automobilový závodník, označovaný jako král sedmsetpadesátek. František Sutnar se zapsal nesmazatelně do historie jako vítěz třídy do 750 cm³ nejslavnějšího vytrvalostního automobilového závodu světa – 24 hodin v Le Mans v roce 1949.[2]
| František Sutnar | |
|---|---|
 František Sutnar, automobilový závodník | |
| Narození | 28. ledna 1913 Plzeň,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. července 1990 (ve věku 77 let) Curych,  Švýcarsko |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | obchodní akademie Plzeň |
| Povolání | automobilový závodník |
| Znám jako | automobilový závodník |
| Choť | Dagmar Sutnarová, roz. Slobodová, 20.11.1915 v Plzni |
| Děti | František (nar. 17.8.1946 v Domažlicích) |
| Rodiče | František Sutnar st. Růžena roz. Makariusová |
| Příbuzní | Ladislav Sutnar (strýc) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sutnarova závodní kariéra byla směsí talentu, houževnatosti, podnikání, schopností i zmaru. Ale také marné snahy odolávat cizí zvůli, byrokracii, závisti i trestům až k opuštění rodné země.[3]
František se narodil 28. ledna 1913 v Plzni, v Andělské ul. č. 3 obchodníku Františku Sutnarovi (nar. 9. června 1883 v Hradišti u Blovic) a Růženě roz. Makariusové (nar. 10.12.1885 v Kutné Hoře). Jeho strýcem byl designer, grafik, typograf a výtvarník Ladislav Sutnar. Příběh plzeňského rodáka začal v tamní Smetanově ulici, kde mladý František poprvé viděl, jak pracuje motor a v opravářské dílně ho očaroval svět součástek, koleček, ojnic, svíček, a tak svůdného odéru oleje a benzinu. Vystudoval Obchodní akademii. Doma sice byla prosperující živnost s textilem a umělými květinami, ovšem první automobilové zážitky na služebních cestách probudily něco, co udělalo Sutnara daleko známějším než jako prodavače. Jeho zájem o motorismus byl na světě a otec to cítil jasně, když mu po získání čerstvého řidičského průkazu zakoupil první motocykl BSA 500 cm³. Stal se brzy známým a úspěšným automobilovým závodníkem.
Jeho závodní kariéra skončila kvůli nejslavnějšímu závodu, které ho se zúčastnil – 24h v Le Mans v roce 1949. Plzeňáci Sutnar/Krattner dostali za vítězství ve třídě půl milionu franků (dnešních asi 400 tisíc korun). Při cestě zpět do Československa je uložili ve švýcarských bankách a za to krutě zaplatili. Režim se je nejdřív snažil získat ke spolupráci s STB a když odmítli, obvinil je a odsoudil k mnohaletým trestům. Půldruhého roku po Le Mans obvinil komunistický režim Sutnara a Krattnera z velezrady.[4] Na konci roku 1950 byli zatčeni a odsouzeni. Sutnar k patnácti letům vězení, Krattner k jedenácti. Pochopitelně přišel o prodejnu ve Smetanově ulici a Krattner o opravnu v Klatovské ul. Sutnar postupně absolvoval pobyt na Pankráci, Ruzyni, Jáchymově a v Leopoldově. V Leopoldově si přivodil zvýšení trest o 2,5 roku za účast na vzpouře. Při ročním pobytu ve stohlavé cele se seznámil i řadovým vězněm Gustávem Husákem. Po Husákově propuštění po něm zdědil deky. Po kladném vyřízení stížnosti na práci Nejvyššího soudu, který jej v roce 1960 neoprávněně vyřadil z prezidentské amnestie, si neodseděl celý trest, byl nakonec podmíněně propuštěn o něco dříve, 30. listopadu 1963 (podmínka měla skončit až v roce 1972). Jako absolvent obchodní akademie se nemohl na trhu práce uplatnit a režim mu povolil vykonávat jen pomocné dělnické profese. Pracoval jako opravář motorů, později jako řidič ve Stavebních strojích a nakonec jako řidič pojízdného rentgenu v Ústavu národního zdraví.[5]
František Sutnar byl veden od 6. února 1958 v Evidenci zájmových osob StB (EZO) pod spisovou značkou V-7835. Ze samotného záznamu v EZO nelze ve většině případů dohledat konkrétní důvod, proč dotyčnou osobu StB evidovala. Ve stejném dokumentu byla StB vedena od 15. září 1971 i jeho manželka Dagmar a od 1. ledna 1955 také jejich syn František.[6] Koncem 60. let Sutnar s manželkou i se synem s rodinou a dcerou s rodinou emigrovali přes různé sousední státy do Švýcarska. František Sutnar zemřel 1. července 1990 v Curychu.[3]
Nejdelší (avšak jen v letech 1947-1950) a nejúspěšnější byla jeho kariéra automobilová. Začal však s BSA 500 jako motocyklista v Klubu plzeňských závodníků. Táhla ho nejdříve plochá dráha, která se v Plzni těšila mimořádné popularitě, ovšem brzy poznal, že jeho leč výkonná pětistovka BSA není zrovna tím pravým nářadím pro takový sport. Poté se dal s „besárnou“ na motocyklové soutěže. Jen na nějaký čas, neboť volant přece jenom táhl jeho srdce daleko silnější.
Když získal postarší anglický automobil Singer 9 (roadster, řadový čtyřválec o zdvihovém objemu 1074 cm³ a výkonu 27 kW/36 k při 5000 ot/min) z roku 1939, který vyráběla automobilka Singer Motors Ltd. z Coventry[7] už nic nebránilo tomu, aby stál na startu svého prvního závodu. A hned v pražském Motole na druhé Velké ceně hlavního města Prahy v roce 1947 bylo z toho první vítězství! V únoru 1948 startovala posádka Fr. Sutnar/Dagmar Sutnarová v 5. ročníku Zimní automobilové soutěže a dojeli v třídě do 1500 cm³ na zlatou medaili.[8]
,_závod_Dvěma_směry_1948.jpg)
Na pražském závodu, II. ročníku Dvěma směry 11. dubna 1948 ve Vysočanech na Singeru obsadil 3. místo ve sportovních vozech do 1500 cm³.[9] V neděli 2. května 1948 na Singeru 9 v III. Velké ceně hl. města Prahy, která se jela na nově upraveném okruhu přes Klíčov, Kbely a Letňany, v automobilech do 1100 cm³ zvítězil. Druhý rovněž na Singeru skončil "jakýsi" Krattner.[10] Úspěšně se s manželkou v květnu zúčastnili i II. Ročníku rallye 300 mil zemí Českou. Na Singeru dosáhl průměrné rychlosti 67 km/h a obsadil v automobilech bez trestných bodů a bez rozdílu zdvihového objemu 3. místo.[11] V červenci 1948 se na tomto voze v třídě do 1200 cm³ zúčastnili soutěže Rajd Polski. Ve zkoušce zrychlení a v gymkháně dosáhl nejlepšího času ve třídě. Za ním skončili Bobek, Wolf a Netušil na Škoda 1101, ale v celkovém pořadí této soutěže obsadil až 4. místo s 21. tr. body právě za Bobkem, Netušilem a Cemperem (všichni Škoda 1101).[12] Absolvoval s manželkou mimo soutěže 300 mil zemí Českou, Rajdu Polského i Napříč Šumavou a další, ale fascinovaly ho ale závody na okruzích.[3] Ještě v lednu 1949 "odolal" a absolvoval s Aero Minorem první poválečnou, 19. Rallye Monte Carlo ve dvojici s Ottou Krattnerem. Ve třídě do 750 cm³ obsadili slušné 5. místo. Ostatní české posádky na Minorech obsadily v této třídě 2. (Lancman – Štípek), 6. (Hodáč – Machač) a 9. místo ve třídě (Poch/F – Klouda).[13]
To už bylo na světě přátelství s Otto Krattnerem, s nímž se krátce po válce angažovali v plzeňské odbočce AKRČs, finančně podporovali i závod na Lochotíně a když se v té době narodila automobilová třída sedmsetpadesátek, jejíž závodní pole tvořily povětšinou nové vozy Aero Minor Sport, otevřela se bez nadsázky hvězdná kapitola Sutnarova sportovního života. Odjel na soukromém voze v letech 1949-1950 prakticky všechny závody v Československu a kráčel od vítězství k vítězství, ale vše to začalo před tím na okruhu u francouzského města Le Mans. František Sutnar se zapsal nesmazatelně do historie nejslavnějšího vytrvalostního automobilového závodu světa – 24 hodin v Le Mans.[14]
Československý závodní vůz Aero Minor Sport vznikl na odlehčeném a zkráceném podvozku modelu Aero Minor (o 20 cm) v roce 1949. V Motorletu se vyrobily dva prototypy přímo určené pro legendární závod v Le Mans, kterého se oba speciály ve třídě do 750 cm³ fenomenálně zúčastnily. Doutníkový, otevřený roadster z hliníkové slitiny (dural) měl dvoudobý dvouválcový motor osazený dvouplovákovým karburátorem Amal, při objemu 744 cm³ (vrtání 77x zdvih 80 mm) se při kompresním poměru 7,5:1 pyšnil výkonem 22 kW/30k při 4500 otáčkách (v úpravě pro krátké závody 29,5-33,0 kW/40-45 k při 5000 ot/min), který umožňoval dosáhnout maximální rychlosti 130 km/h.[14] Motor byl osazen svíčkami PAL a vůz pneumatikami Barum. Pohon předních kol.[15] Přední kola byla zavěšena na příčných lichoběžníkových polonápravách tvořených nahoře příčným poloeliptickým listovým pérem, dole dvojicí kovaných kyvných ramen. Zadní kola byla zavěšena na podélných klikách a odpružena byla listovým pérem s konci uloženými v polokoulích jako u sériového vozu. Kola byla kryta blatníky z motocyklu. Brzděn byl vpředu i vzadu bubnovými brzdami. S deseti litry paliva měl vůz pohotovostní hmotnost 440 kilogramů, nádrž na 50 litrů byla umístěna za sedadlem řidiče. Doprava paliva elektrickým čerpadlem, chlazení termosifonové s náplní chladiče 10 l vody. Vůz měl jednokotoučovou suchou spojku a čtyřstupňovou nesynchronizovanou, sériovou převodovku v bloku s rozvodovkou. Ta dostala rychlejší stálý převod.[16] Dva závodní speciály byly postaveny v pražském Motorletu (přejmenovaná A.S. Walter) na přelomu let 1948 a 1949, karoserie a kompletace vozu byla provedena v tehdejším Rudém Letovu v pražských Letňanech. Dřevěné kostry karoserií dodával závod Jawy v Kvasinách (nyní Škoda Auto).[17]
V továrně byl vůz dokončen na poslední chvíli a i samotná cesta do Francie byla pro závodníky Františka Sutnara a Ottu Krattnera dost strastiplná. Spojenci, kteří spravovali německé území po válce, nedovolili dodávce Aero 150 s naloženým Minorem Sport projet, a tak s ní museli zemi objet spodem přes Rakousko a Švýcarsko. Cesta přes Vídeň a průsmyk Arlberg (kde se prý báli, aby jim ve stoupání Minor nesjel z korby) se tak namísto původních 1100 protáhla o 800 kilometrů. Ve Švýcarsku platil v neděli zákaz jízdy nákladních aut, a tak dál nabírali zdržení. Aby auto alespoň trochu vyzkoušeli a stáhli zdržení, z Pochova pařížského autoservisu (Jaques Poch, prodejní a servisní oficiální importér motocyklů Jawa a vozů Škoda, Tatra, Aero Minor ve Francii) jel Minor po vlastní ose s nákladním vozem v závěsu. Bohužel se několikrát porouchal a musel za ohromného vypětí závodníků opravovat doslova na koleni. Nechybělo mnoho a skvělý výsledek nemusel vůbec být. K registraci na 24h Le Mans dorazili pár minut po uzavření (v 17 h) a přísní organizátoři je už nechtěli zapsat. Udělali to až poté, co se jich zastali ostatní závodníci a přítomní fanoušci, kteří potvrdili, že byli před autoklubem v Le Mans před 5. hodinou odpolední, avšak přejímka se konala na jiném místě, a proto tam dorazili "pozdě".[18] Tehdy ve Francii padaly teplotní rekordy a závod se musel jet v nesnesitelném téměř čtyřicetistupňovém vedru. Aby to Minor zvládl, závodníci udělali do kapoty díry kvůli chlazení a jeli takříkajíc „podle teploměru“, aby se auta neuvařila. Před závodem (25.-26. června 1949) Sutnar proto běhal po obchodech a sháněl průbojníky, aby mohli „proděravět“ kapotu vozu.[19] Minory startující v Le Mans musely vyhovět přísným předpisům. Dostaly síť před světlomety, startovní číslo na boku bylo osvětleno a vozy musely být nastříkány v národních barvách prvního jezdce. „Československý“ bílý minor, který řídili František Sutnar a Otta Krattner, proto dostal navíc na kapotu příčný modrý pruh a spodní část byla v červené barvě. Vůz posádky Jacques Poch a Ivan Hodač byl až ve Francii nastříkán francouzskou modří.[17]
Na start 24h Le Mans se 25. června 1949 přesně ve čtyři odpoledne seřadilo 49 vozů, jejichž výkony sledovalo 180 tisíc, jiné prameny uvádějí až čtvrt milionu diváků. V 17., prvním poválečném ročníku Le Mans tehdy mezi vozy slavných značek jako Renault, Talbot, Simca, Delage, Aston Martin, Ferrari, Bentley a další stály i dva československé vozy Aero Minor Sport. S číslem 58 v národní barvě bílo-modro-červené vůz posádky Sutnar/Krattner a s číslem 59 v modré francouzské barvě vůz posádky Jacques Poch (F)/Ivan Hodáč.[20] Mimořádný výsledek se začal formovat v osmnácté hodině závodu. To byli naši sedmí, ve dvacáté hodině už pátí, o hodinu později čtvrtí… Nakonec ujeli úctyhodných 2391,932 km v průměrné rychlosti 99,664 km/h, vytvořili nový rekord kategorie (rekord z roku 1938 překonali o 350 km)[21] a jako vítězný vůz třídy 501-750 cm³ skončili druzí v klasifikaci podle indexu výkonnosti za dvanáctiválcovým vozem Ferrari 166 MM (1955 cm³, 110 kW/150 k, 220 km/h) posádky Luigi Chinetti (vítěz Le Mans z let 1932 a 1934)-Peter Mitchell-Thomson, Lord Selsdon. Pro Ferrari to byla první účast a hned první vítězství i celkové klasifikaci.[22] Tým Aero Minor tehdy dosáhl vítězství ve své třídě a v celkovém pořadí obsadili 15. místo. Z tehdy startujících 49 aut jich závod dokončilo jen devatenáct. Hodáčův a Pochův Minor dojel také, a to na 3. místě ve třídě, podle koeficientu výkonnosti 13. a v celkovém pořadí na 19. příčce (2031,438 km/84,643 km/h). Úspěch bylo ale už to, že obě auta jedné značky závod vůbec dojela.[23] Výsledek z Le Mans 1949 byl obrovským triumfem československého automobilového průmyslu a toto umístění čs. vozu a čs. jezdců nebylo v Le Mans doposavad překonáno.[24]
V červenci 1949 oba úspěšní závodníci navštívili Rudý Letov a byli slavnostně uvítáni správou závodu a zástupci zaměstnanectva. Po převzetí krásných upomínkových cen informovali oba jezdci hostitele o podrobnostech závodu.[25]
_na_Pražské_noblese_2018.jpg)
Ještě krátký čas po návratu z Francie František Sutnar s Ottou Krattnerem dál na Minorech závodili, ovšem už nikdy spolu, Le Mans to byl jejich jediný společný úspěch. Politické poměry se ale začaly zhoršovat a vycestovat na další závod do Le Mans v roce 1950 už úspěšným závodníkům povoleno nebylo.[18]
_na_Zbraslav_Jíloviště_2020.jpg)
Po Le Mans ve zbývající části sezóny 1949 vyhrál Sutnar v třídě do 750 cm³ (před Krattnerem) závod v Plzni VIII. (Lochotínský okruh 28.8.),[26] Cenu města Brna na Masarykově okruhu, opět před Krattnerem (25.9.)[27] a o celé kolo třídu do 1000 cm³ na I. Gottwaldovském okruhu ve Zlíně (9.10.).[28]
Potom v roce 1950 vyhrál 10 závodů[29] v Poděbradech III. Poděbradský okruh (23.4.),[30] v Praze Dvěma směry (opět před Krattnerem) (30.4.),[31] v Novém Boru Borský okruh před Hodačem a Krattnerem (6.-7.5.),[32] v Hradci Králové (14.5.), v Mladé Boleslavi (21.5.),[33] v Lidicích (28.5.), v Liberci (25.6.), v Ostravě I. Ostravský automobilový závod (17.9.)[34] a na dvou závodech v Brně – Cena města Brna (24.9.) a dvanáctihodinový závod (8.10.).[27] Zde v klasifikaci podle ujeté vzdálenosti v třídě do 750 cm³ zvítězil na Minoru Sport Sutnar (1086,2 km) před Machačem (1066,4 km) a Hodáčem (1056,4 km).[35]
Na konci roku 1950 byli Sutnar a Krattner zatčeni, souzeni a odsouzeni.
Koncem roku 1949 Sutnar obdržel Zlatý odznak Sportovní komise AKRČs za docílené výsledky v tomto roce. Zlaté odznaky byly F. Sutnarovi a A. Vitvarovi předány na kongresu AKRČs v lednu 1950.[36]
V říjnu 2021 se na mosteckém okruhu konal první ročník Sutnar-Krattner Memorialu jako doprovodný závod světového poháru cestovních vozů WTCR a mistrovství světa vytrvalostních motocyklů EWC.[37] Na startovní listině tohoto memoriálu samozřejmě nechyběl ani vůz Aero Minor Sport, se kterým se Otto Krattner a František Sutnar v roce 1949 zapsali do dějin slavného závodu 24 Le Mans a postarali se tak o jeden z největších úspěchů v historii československého motorsportu.[38]
Renovovaný vůz Aero Minor Sport z roku 1949 se v červenci 2022 po 73 letech zúčastnil závodu na slavném okruhu ve francouzském Le Mans. Posádka českého spolku Le Mans Redux ve složení Zdeněk Kašpar, Michal Froněk, David Karásek a Jaroslav Prášek od 30. 6. do 3. 7. úspěšně absolvovala závod Le Mans Classic pro vozy vyrobené v letech 1949-1956.[15]
Český výrobce mechanických hodinek Robot (Bohematic) z Prahy, český podnikatel Josef Zajíček od roku 2019 v sortimentu ručně vyráběných hodinek nabízí i model Robot Minor jako poctu čs. závodnímu vozu Aero Minor Sport a jezdcům Františku Sutnarovi a Otto Krattnerovi. Závodní design se zrcadlí v detailech. Korunka je ve tvaru ozubení převodovky, čítač chronografu (12 hodin) jako inspirace 24 hodin Le Mans, rotor odkazující na geometrii disku kola. Jde o chronograf s trojicí sčítačů a datumovkou, pouzdro o průměru 44 mm je z titanu. Dílo završují vkusné automobilové detaily: protizávaží centrální sekundové ručky, číselník, korunka, rotor. Prodávají se za ca. 118 000 Kč.[39]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
