popularizátor vědy From Wikipedia, the free encyclopedia
František Koukolík (* 22. listopadu 1941 Praha) je český neuropatolog, spisovatel a publicista věnující se zejména popularizaci svého oboru, se značným přesahem do společenských otázek a propagace kritického myšlení a vědeckého přístupu.
| MUDr. František Koukolík, DrSc. | |
|---|---|
_II.jpg) František Koukolík (2024) | |
| Narození | 22. listopadu 1941 (83 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Národnost | česká |
| Alma mater | 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy (do 1965) |
| Povolání | spisovatel, lékař, pedagog, neuropatolog, novinář, patolog a publicista |
| Zaměstnavatelé | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Fakultní Thomayerova nemocnice |
| Ocenění | Rytíř českého lékařského stavu (2018) Cena předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace (2021) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v Praze do rodiny systémového inženýra zaměstnaného v Českých loděnicích a matky, která byla nejdříve v domácnosti, poté pracovala jako sekretářka. Na gymnáziu maturoval roku 1958, doporučení ke studiu na vysokou školu však neobdržel pro údajný buržoazní původ. Začal proto pracovat v libeňských Českých loděnicích jako pomocný dělník.[1]
„Samozřejmě, že jsem se cítil hrozně ublížený a ponížený. Teprve později jsem pochopil, že to byla ta nejužitečnější zkušenost na začátku života.“František Koukolík[1]
Během studia, když byl ve čtvrtém ročníku lékařské fakulty, se oženil se spolustudentkou Hanou Čábelovou, která se posléze stala neuroložkou. V roce 1967 adoptovali manželé tehdy jedenáctiměsíčního syna Jana. Roku 1971 se jim narodil syn Tomáš.[1]
František Koukolík se soustavně zajímal o společenské vědy. O tom svědčí jeho následující citát:
František Koukolík[1]
V roce 1959 dostal souhlas ke studiu na vysoké škole a nastoupil na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Promoval na jaře 1965. Po absolutoriu začal pracovat na I. Anatomicko-patologickém ústavu FVL UK v Praze, kde vykonal atestaci z patologie. Od roku 1969 působil na oddělení chirurgie českokrumlovské nemocnice. V roce 1971 přešel do nemocnice v Českých Budějovicích, kde se atestoval v oboru chirurgie a od roku 1973 pracoval jako primář patologie v nemocnici v Jindřichově Hradci. Neuropatologií se začal hlouběji zabývat poté, co v roce 1974 zemřela pacientka s diagnostikovanou ztrátou paměti, u níž byl pitvou prokázán mozkový nádor. V roce 1986 získal titul kandidát věd (CSc.), když obhájil práci týkající se epidemiologie Alzheimerovy choroby. Roku 1991 pak obhájil doktorskou dizertační práci zabývající se vztahem mozku a stárnutí a získal titul doktor věd (DrSc.).[1]
Od roku 1983 pracuje na pozici primáře patologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Na žádost ministerstva zdravotnictví začal v roce 2001 budovat Národní referenční laboratoř pro transmisivní spongiformní encefalopatii a Creuzfeldtovu–Jakobovu nemoc, jejímž se stal vedoucím. V roce 2003 byla Světovou zdravotnickou organizací (WHO) certifikována a patří do sítě evropských laboratoří vykonávajících dohled nad prionovými chorobami. Dokončena byla ke konci roku 2006 a nese název Laboratoř lidských prionových chorob. K roku 2008 byla tato laboratoř jediným takovým zařízením na světě, které kontinuálně testovalo mozky dárců poskytujících rohovky.[1]
Koukolík je členem České lékařské akademie.[2] Přednášel na 3. lékařské fakultě UK v Praze, kde v letech 1997 až 2010 zároveň působil ve vědecké radě.[3][4] Mimořádně měl přednášky také na Filozofické fakultě UK a Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU).[zdroj?]
Věnuje se vědecké esejistice. Vydal okolo padesáti časopiseckých vědeckých publikací a řadu monografií o vztahu poškození mozku a duševních funkcí, z toho často o psychopatii a sociopatii. Na daná témata také přednáší.[5] Kromě přednášek přispívá do vysílání v rozhlase (Meteor, Leonardo) a do televize (např. seriál Mozek a jeho duše, Vysílá Britannica, Hádala se duše s tělem, Jádro) i do časopisů či novin. V České republice zpopularizoval pojmy deprivant, mem a jiné.
Ve svých knihách používá velké množství odkazů na internetové zdroje včetně odkazů na anglickou verzi Wikipedie.
Získal cenu ČSAV za popularizaci vědy (1992), cenu nakladatelství Vyšehrad (1994) a cenu rozhlasového pořadu Meteor za knihu Mozek a jeho duše (1995), cenu firmy Janssen za knihu Lidský mozek. Funkční systémy. Norma a poruchy (2001), cenu Vojty Náprstka České Akademie věd za popularizaci věd o mozku (2006). Vondráčkovu cenu České psychiatrické společnosti (2004) obdržela kniha napsaná společně s R. Jirákem Demence (Neurobiologie, klinický obraz a terapie). Další Vondráčkovu cenu obdržela kniha napsaná společně s L. Motlovou Citový mozek (2006).
Jméno po neuropatologovi obdržela planetka (10213) Koukolík, kterou objevili Miloš Tichý a Zdeněk Moravec 10. září 1997 na Kleti.
15. března 2018 byl pasován na v pořadí 24. rytíře českého lékařského stavu.[6]
15. září 2021 obdržel Cenu předsedy RVVI za popularizaci výzkumu.[7]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
