chorvatský politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Franjo Tuđman (též psáno Tudjman, vyslovováno [tudžman]; 14. května 1922 Veliko Trgovišće – 10. prosince 1999 Záhřeb) byl chorvatský politik, první prezident nezávislého Chorvatska a prominentní člen (zakladatel) strany HDZ, historik a jugoslávský generál.[1]
| Franjo Tuđman | |
|---|---|
 Franjo Tuđman v roce 1995 | |
| 1. prezident Chorvatska | |
| Ve funkci: 30. května 1990 – 10. prosince 1999 | |
| Předseda vlády | Stjepan Mesić Josip Manolić Franjo Gregurić Hrvoje Šarinić Nikica Valentić Zlatko Mateša |
| Předchůdce | Ivo Latin (jako Předseda Předsednictva Socialistické republiky Chorvatsko) |
| Nástupce | Vlatko Pavletić (zastupující) |
| 1. předseda Chorvatského demokratického společenství | |
| Ve funkci: 1989 – 10. prosince 1999 | |
| Nástupce | Vladimir Šeks (zastupující) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Chorvatské demokratické společenství Svaz komunistů Jugoslávie Svaz komunistů Chorvatska |
| Narození | 14. května 1922 Veliko Trgovišće |
| Úmrtí | 10. prosince 1999 (ve věku 77 let) Záhřeb |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Mirogoj (45°50′9″ s. š., 15°59′5″ v. d.) |
| Choť | Ankica Tuđman |
| Děti | Miroslav Tuđman |
| Alma mater | Vojenská akademie Zadarská univerzita |
| Profese | politik, politický komisař, vysokoškolský učitel a historik |
| Ocenění | honorary citizen of Zagreb (1990) Řád za zásluhy medaile Žukova Řád Turecké republiky velkokříž Řádu Spasitele … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | www |
| Commons | Franjo Tuđman |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franjo Tuđman se narodil ve Velikém Trgovišći v chorvatském Záhoří. Jeho otec Stjepan byl aktivista Chorvatské selské strany; kromě Franja měl ještě dva syny, Stjepana a Ivicu. Matka jim zemřela v roce 1929, kdy Franjo ještě chodil na základní školu. Bratr Stjepan zemřel v roce 1943 v řadách partyzánů. Přestože Franjův otec Stjepan byl jedním z hlavních iniciátorů protifaštického hnutí v Chorvatském Záhoří a byl také členem ZAVNOH a AVNOJe, v roce 1946 jej likvidovala jugoslávská tajná policie UDBA.
Franjo chodil na střední školu do Záhřebu v letech 1934–1941. Již tehdy se účastnil nacionalistického chorvatského hnutí a tehdejší královský režim jej proto internoval. Po napadení Jugoslávie vojsky Osy roku 1941 se připojil k jugoslávským partyzánům. V roce 1945 se stal jedním z chorvatských zástupců v nejvyšším štábu partyzánské armády v Bělehradě. Pracoval v hlavní personální správě Ministerstva lidové obrany, v generálním štábu JLA a na ředitelství Vojenské encyklopedie. V letech 1955–1957 studoval na Vyšší vojenské akademii v Bělehradu. V roce 1960 získal hodnost generálmajora. Armádní aktivity zanechal, neboť se chtěl věnovat především literární tvorbě. Následně se vrátil do Záhřebu a začal pracovat na místní univerzitě.
Tuđman na sebe upozornil v roce 1990 vydáním knihy, ve které rozporoval oficiální jugoslávskou historiografii ohledně počtu obětí v Koncentračním táboru Jasenovac. Ustašovské Chorvatsko v ní považoval za „vykonavatele brutality dějin“ a za stát, který opakoval to, o co se v dějinách pokoušeli již mnozí. Vysoké počty obětí považoval za přehánění, a to jak ze strany srbských historiků, tak i chorvatských komunistů.[2]
Původně záhřebský historik a člen komunistické strany, který se v dobách Jugoslávie a politických komplikací na konci 60. let a hlavně v 80. letech dostal do vězení[3], se dostal na konci existence jugoslávského státu do pozice předsedy Předsednictva Socialistické republiky Chorvatsko. Za chorvatského prezidenta byl zvolen na jaře roku 1990.[4]
V červnu 1991 vyhlásilo Chorvatsko nezávislost, která byla Brionskou deklarací pozastavena do října 1991. V mezidobí se začaly stupňovat spory ohledně postavení početné srbské menšiny, které vygradovaly bitvou o Vukovar, která je považována za počátek tzv. Vlastenecké války.
Tuđman angažoval Chorvatsko v konfliktu v Bosně a Hercegovině, již v březnu 1991 se v bývalé Titově lovecké chatě v Karađorđevu ve Vojvodině Tuđman dohodl se srbským představitelem Slobodanem Miloševićem, že si Chorvaté a Srbové nebudou bránit v anexi těch oblastí v Bosně, kde má jejich národ většinu.[5][6][7]
I přes mnohá obvinění ze strany především srbských médií i srbských politických představitelů Tuđman nikdy otevřeně nepodpořil ustašovské hnutí a jeho oživení v 90. letech 20. století. Nezávislý stát Chorvatsko nicméně sám Tuđman považoval za výraz „legitimních aspirací chorvatského národa."[8]
Tuđman byl a je glorifikován nacionalistickými skupinami v Chorvatsku, stává se i námětem ideologických písní (například Jasenovac i Gradiška Stara, písně pojmenované po internačních táborech v bývalé NDH, kde se zpívá jakoby v žánru modlitby „Gospe sinjska, ako si u stanju, Uzmi Stipu, a vrati nam Franju." – „Panno Maria sinjská, pokud můžeš, vezmi nám Stipu (míněn Stipe Mesić) a vrať nám Franju." (tatáž píseň velebí i bývalého vůdce NDH Ante Paveliće)
Transformace Chorvatska v tržní ekonomiku se nesla ve znamení prorůstání státu s organizovaným zločinem.[9] Osoby napojené na Tuđmana získaly vliv v tajných službách, ale také rozsáhlé majetky.[10]
Po smrti prezidenta Tuđmana se poměry v zemi po volbách v roce 2000 stabilizovaly.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
