francouzský politik From Wikipedia, the free encyclopedia
François Maurice Marie Mitterrand 
[fʀɑ̃ˈswa mitɛˈʀɑ̃] (26. října 1916 – 8. ledna 1996 Paříž) byl francouzský levicový politik a státník. V roce 1981 se stal francouzským prezidentem a v této funkci působil do roku 1995. Podílel se na pádu komunismu ve východní Evropě.
| François Mitterrand | |
|---|---|
 François Mitterrand (1983) | |
| 21. prezident Francie | |
| Ve funkci: 21. května 1981 – 17. května 1995 | |
| Předchůdce | Valéry Giscard d'Estaing |
| Nástupce | Jacques Chirac |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Demokratický a socialistický svaz odboje (1946–1964) Socialistická strana (1971–1996) Federation of the Democratic and Socialist Left (1965–1968) Convention of Republican Institutions (1964–1971) |
| Rodné jméno | François Marie Adrien Maurice Mitterrand |
| Narození | 26. října 1916 Jarnac |
| Úmrtí | 8. ledna 1996 (ve věku 79 let) 17. obvod, Paříž,  Francie |
| Příčina úmrtí | rakovina prostaty |
| Místo pohřbení | Jarnac |
| Choť | Danielle Mitterrandová (od 1944) |
| Partner(ka) | Anne Pingeotová |
| Rodiče | Joseph Mitterrand a Yvonne Lorrainová |
| Děti | Jean-Christophe Mitterrand Gilbert Mitterrand Mazarine Pingeotová Hravn Forsne |
| Příbuzní | Jacques Mitterrand, Robert Mitterrand a Marie-Josèphe Mitterrand (sourozenci) |
| Alma mater | Pařížská právní fakulta Pařížský institut politických věd |
| Profese | politik, advokát a novinář |
| Náboženství | agnosticismus katolicismus |
| Ocenění | Řád Francisque (1943) Osoba roku Financial Times (1981) rytíř Řádu slona (1982) čestný doktor Univerzity Waseda (1982) řetěz Řádu Isabely Katolické (1982) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | François Mitterrand |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
François Mitterrand se narodil 26. října 1916 v Jarnacu v západní Francii v katolické rodině jako pátý z osmi dětí. Studoval na náboženské škole, posléze na právnické a filozofické fakultě Pařížské univerzity. Po studiích pracoval jako novinář. Za druhé světové války bojoval jako voják proti invazi Francie nacistickým Německem a v roce 1940 byl raněn a zajat u Verdunu. V roce 1941 se mu po dvou neúspěšných pokusech podařilo uprchnout z německého zajetí a dostat se na jih Francie pod správu vichistické vlády. Vzdor tomu, že byl hledán Němci jakožto uprchlík, v lednu 1942 se mu podařilo získat funkci smluvního zaměstnance ve vichistické vládě, nejprve v Legii bojovníků a dobrovolníků národní revoluce, a od června téhož roku v Odboru pro roztřídění válečných vězňů, kde využil své funkce, aby vyrobil falešné dokumenty pro uprchlíky z německých válečných táborů. V téže době, v červnu 1942, se přidal k hnutí odporu na jihu Francie (jeho krycí jméno bylo Morland) a v té době začal spolupracovat s generálem de Gaullem, se kterým bude o čtvrtstoletí později soupeřit o politickou moc. Účastnil se také v Paříži hnutí odporu a po skončení války se podílel na osvobozování vězňů v koncentračním táboře Dachau. V šedesátých letech a na začátku let sedmdesátých se mu podařilo sjednotit do té doby roztříštěnou francouzskou levici, v roce 1971 proběhl sjednocovací sjezd Francouzské socialistické strany (PS). Tato skutečnost ho vynesla o deset let později do nejvyšší státní funkce. Poprvé se prezidentského klání zúčastnil už v roce 1965, byl však poražen Charlesem de Gaullem, podruhé (opět neúspěšně) v roce 1974. Prezidentských voleb v roce 1969 se nezúčastnil. Francouzským prezidentem byl zvolen dvakrát, poprvé v roce 1981, kdy v druhém kole porazil stávajícího prezidenta Giscarda d'Estaing, a stal se tak prvním socialistickým prezidentem Francie od vzniku Páté republiky. Podruhé byl zvolen v roce 1988, kdy v druhém kole porazil kandidáta pravice Jacquese Chiraca. Dohromady tedy strávil v prezidentském úřadě 14 let, což je nejdelší období v dějinách francouzské Páté republiky.
Mitterand o svém působení pod vládou ve Vichy dlouhá léta mlčel a vše teprve přiznal až v roce 1994 v knize rozhovorů s novinářem Pierrem Péanem Francouzské mládí.[1]
Dne 15. října 1959 došlo k pokusu o atentát; pachatelé měli být odpůrci dekolonizace Alžírska. Několik dní po atentátu se na policii dostavil představitel poujadismu Archivováno 8. 9. 2019 na Wayback Machine. Robert Pesquet a prohlásil, že Mitterand byl o atentátu předem zpraven a že využil situace, aby si tak obnovil svou klesající popularitu.[2]
Během svého politického působení po volbách v roce 1981 přišel s programem znárodňování, které bylo typické pro východní blok. Byl přesvědčen, že tento krok lidem naplní kapsy[zdroj?] a podpoří ekonomiku. Snížil důchodový věk na 60 let a zvedl plošně minimální mzdu o 10 procent.
Mitterand navštívil Československo třikrát. Poprvé přijel v listopadu 1967, kdy ho přijal prezident Antonín Novotný.[3] Další návštěva se uskutečnila 8. prosince 1988 Mitterrand přijel navštívit Československou republiku, čímž se stal vůbec prvním francouzským prezidentem, který tak učinil od jejího založení v roce 1918.[4][5]
Další podstatný aspekt této návštěvy byl ten, že kromě oficiálních ceremonií a jednání s komunistickými státníky se prezident Mitterrand 9. prosince setkal s představiteli českého disentu a signatáři charty 77. Byli to Václav Havel, Rudolf Battěk, Jiří Dienstbier starší, Miloš Hájek, Ladislav Lis, Václav Malý, Karel Srp a Petr Uhl. Tato takzvaná snídaně s Mitterrandem se odehrála v jídelně Buquoyského paláce.
Později se Mitterrand obdobně ještě setkal s ruským disidentem Andrejem Sacharovem a polským disidentem Lechem Wałęsou.[6] V prosinci 1989 navštívil Kyjev a východní Berlín.[7] Potřetí navštívil Prahu 15. září 1991, aby zopakoval svou proslavenou snídani s disidenty. Tentokrát byla však ve formě oběda a českoslovenští účastníci už byli významnými politiky – Václav Havel prezidentem, Rudolf Battěk předsedou Sněmovny lidu FS, Jiří Dienstbier místopředsedou vlády a ministrem zahraničí, Ladislav Lis předsedou výboru Sněmovny národů FS, Petr Uhl ústředním ředitelem ČTK a Václav Malý administrátorem kostela sv. Gabriela. Nově přibyli předseda FS Alexander Dubček, dále předseda Čs. helsinského výboru a poradce předsedy FS Jiří Hájek. Při této návštěvě prezident otevřel zrenovovaný Francouzský institut ve Štěpánské ulici.
V květnu 1990 přijal čestné členství, které mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí.
V dubnu 1995 vydal knihu Dvouhlasá paměť, kde se snažil zanechat svůj duchovní odkaz a zároveň přemítal nad blížící se smrtí.
Od 90. let trpěl rakovinou prostaty. Zemřel 8. ledna 1996, a to 8 měsíců po skončení svého prezidentství. Na sklonku jeho života se veřejnost dozvěděla o jeho sporné činnosti za války a také o existenci nemanželské dcery.
| Stát | Stuha | Název | Datum udělení |
|---|---|---|---|
 Česko |
 |
Řád Bílého lva I. třídy[8] in memoriam | 1999 |
 Dánsko |
 |
rytíř Řádu slona | 1982 |
 Filipíny |
 |
Řád Sikatuny | 1984, 11. července |
 Finsko |
 |
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[9] | 1983 |
| Francie |
 |
důstojník Řádu čestné legie | |
 |
Medaile odboje | ||
 |
Croix de Guerre 1939–1945 | ||
| Řád Francisque | 1943 | ||
 Island |
 |
velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola | 1983, 12. dubna |
 Itálie |
 |
velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[10] | 1982, 5. července |
 Jižní Afrika |
 |
velkokříž Řádu mysu Dobré naděje[11] | 1994 |
 Lotyšsko |
 |
velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd | |
 Mexiko |
 |
řádový řetěz Řádu aztéckého orla | 1981, 19. října |
 Nizozemsko |
 |
velkokříž Řádu nizozemského lva | 1991 |
 Norsko |
 |
velkokříž Řádu svatého Olafa | |
 Polsko |
 |
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky | 1991 |
 Portugalsko[12][13] |
 |
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha | 1983, 29. září |
 |
velkokříž s řetězem Řádu svobody | 1987, 28. října | |
 Spojené království |
 |
čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[14] | 1984 |
 |
Královský Viktoriin řetěz | 1992 | |
 Španělsko |
 |
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[15] | 1982, 10. července |
 Švédsko |
 |
rytíř Řádu Serafínů | 1984, 11. května |
 Tunisko |
_-_ribbon_bar.gif){kind=small} |
velkostuha Řádu republiky |
V pondělí 13. července 2015 odhalila v Praze Jazzová sekce u svého sídla ve Valdštejnské ulici 158/14 bustu Françoise Mitterranda. Předseda Jazzové sekce Karel Srp k tomu získal souhlas tehdejšího francouzského předsedy vlády Manuela Vallse. Záštitu převzal prezident republiky Miloš Zeman. Autorem busty je akademický sochař Jan Zelenka, který žije téměř 30 let v Paříži. Busta je první v bývalé východní Evropě a kromě Francie pravděpodobně i ve světě.[16]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
