Francisco Zeno

Francisco Zeno (7. ledna 1734, Olomouc^[1] – 1781, Praha), někdy uváděn jako Franciscus Zeno nebo František Zeno, byl jezuita, matematik, astronom, geolog a paleontolog na Karlově univerzitě v Praze. Napsal v roce 1770 první články o zkamenělinách v Česku, pročež je někdy zmiňován jako zakladatel paleontologie u nás.^[2] Z jeho práce později vycházel i Joachim Barrande.

Francisco Zeno
Narození	7. ledna 1734 nebo 6. ledna 1734 Olomouc Moravské markrabství Moravské markrabství
Úmrtí	14. června 1781 (ve věku 47 let) Praha České království České království
Povolání	astronom a katolický kněz
Nábož. vyznání	katolicismus katolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Nejprve učil v Olomouci, ale po dvou letech odešel do Prahy. V roce 1769 vydal učebnici elementární matematiky (latinsky)^[3], podle níž pak učil. V roce 1770 popsal zkameněliny trilobitů, které vykládá jako následky potopy světa. Věřil na existenci čarodějnictví a účinnosti boje církve proti němu.^[4]

V letech 1777–1781 byl ředitelem hvězdárny v Klementinu a měl titul královského astronoma.

V roce 1770 vydal německy psanou zprávu Popisy vápencových lomů, ležících v Praze za Vyšehradskou bránou s jejich zkamenělinami a jinými fosiliemi, kde jako první popsal fosilní nálezy středočeského regionu – konkrétně lokality ve Dvorcích, kde se dnes nachází bazén Praha-Podolí. V jeho zprávě je mnoho omylů a má dnes již jen historickou cenu. Znamenala avšak počátek období systematických výzkumů, které vyvrcholily v polovině 19. století prací Joachima Barrandeho.