Frýdlantské okresní dráhy (německy Friedländer Bezirksbahn, zkratka FBB, česky FOD) byla železniční společnost provozující místní dráhy v okolí Frýdlantu. Vznikla 4. března 1903,[1] tedy v období, kdy rakousko-uherský stát a země s pomocí zákonů o lokálních drahách podporovaly výstavbu těchto tratí vedoucích často do okrajovějších regionů.
Frýdlantské okresní dráhy | |
---|---|
![]() Opuštěná železniční stanice v Heřmanicích bývala hraničním přechodem do Německa | |
Základní údaje | |
Datum založení | 4. března 1903 |
Datum zániku | 30. prosince 1948 |
Charakteristika firmy | |
Rozsah působení | železniční doprava |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Původním koncesionářem tratí byl frýdlantský okresní výbor. Finanční zajištění projektu umožnily dvě německé firmy,[2] a sice banka z Darmstadtu a stavební firma Herrmana Bachsteina z Berlína (ta stavěla trať z Raspenavy do Bílého Potoka).[3]
![Thumb](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c1/Fr%C3%BDdlant%2C_n%C3%A1dra%C5%BE%C3%AD_01.jpg/640px-Fr%C3%BDdlant%2C_n%C3%A1dra%C5%BE%C3%AD_01.jpg)
Později, až po zahájení provozu na všech tratích, se roku 1904 konsorcium přeměnilo na akciovou společnost. Frýdlantským výběžkem už před výstavbou místních drah procházela hlavní trať Jihoseveroněmecké spojovací dráhy z Liberce přes Frýdlant do tehdejšího Německa. Ve stanici Raspenava tak odbočovala první z tratí postavených touto společností – Raspenava – Bílý Potok, jež byla otevřena v 3. května 1900.[3] 25. srpna 1900 byla otevřena dnes už zrušená úzkorozchodná trať s v Česku atypickým rozchodem 750 mm, která vedla z Frýdlantu přes Heřmanice a státní hranici s napojením na německé úzkorozchodné tratě v okolí Žitavy.[1] Byl to tedy jediný úzkorozchodný železniční přechod na českém území. 2. srpna 1902 byla zahájena doprava na poslední trati společnosti – Frýdlant v Čechách – Jindřichovice pod Smrkem, kde byl další hraniční přechod do Německa, který je dnes už také zaniklý.[1][4][5]
Na rozdíl od mnoha jiných lokálkových společností si tato firma zajišťovala provoz sama. K roku 1924 tak zaměstnávala 85 lidí a měla celkem devět vlastních lokomotiv (šest normálního rozchodu, tři úzkorozchodné).[4][6] V čele společnosti byla správní rada ve složení:[1]
- prezident
- Heinrich Ehrlich, předseda okresního výboru ve Frýdlantě
- viceprezident
- Markus Roth, vrchní inženýr z Vídně
- členové
- Bernard Bachstein, železniční ředitel z Berlína
- Carl Fridrich Hedderich, komerční rada z Darmstadtu
- Oskar Freiherr von Klinger, velkoprůmyslník z Nového Města pod Smrkem
- Moritz Pflaum, bankéř z Vídně
- provozní ředitel
- Carl Utschik, z Frýdlantu
Přes státní garance se však firma brzy dostala do hospodářských potíží. Úzkorozchodná trať byla ve ztrátě prakticky celou dobu existence FBB, od roku 1908 se již v potížích ocitla celá společnost, která spadla k roku 1919 do otevřené krize, která vyústila v zestátnění provozu od 1. ledna 1925[7] – tedy spolu s celou řadou dalších malých lokálkových společností. Společnost však nadále existovala a její situace se dále zhoršovala s hospodářskou krizí ve třicátých letech 20. století. Po smrti hlavního akcionáře došlo k předání jeho akcií státu. Již jen formálně existující společnost zanikla úplným zestátněním až 30. prosince 1948.[4][7]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.