Foča
From Wikipedia, the free encyclopedia
Foča (srbskou cyrilicí Фоча) je město v Bosně a Hercegovině, na východě země v entitě Republika srbská; hlavní město Regionu Foča. Žije zde 12 334 obyvatel. Historicky spadalo do regionu známého jako tzv. Stará Hercegovina.
| Foča | |
|---|---|
 Soutok Ćehotiny s Drinou ve Foče | |
.svg) znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°30′ s. š., 18°47′ v. d. |
| Nadmořská výška | 442 m n. m. |
| Časové pásmo | středoevropský čas UTC+01:00 |
| Stát |  Bosna a Hercegovina |
| Entita | Republika srbská |
  Foča | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 208 km² |
| Počet obyvatel | 12 334 (2013)[1] |
| Hustota zalidnění | 59,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 58 |
| PSČ | 73300 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Foča se nachází na pravém břehu řeky Driny, u ústí řeky Ćehotiny. Vzdálena je 81 km od Sarajeva, 344 km od Bělehradu a 163 km od Podgorice. Je centrem určité oblasti, ve středověku byla křižovatkou mnohých bosenských cest. Přes Foču procházela cesta do Dubrovniku, známá jako Via Drine a mnohé další trasy, které nemohly být vzhledem k charakteru okolní krajiny, vedeny jinudy. Foča se tak rozvíjela jako stanoviště karavan, které tehdy křižovaly celou Osmanskou říši.
Ve středověku je Foča připomínána v mnoha dokumentech pod různými názvy (Choçe, Coçça, Choza, Coçe, Chozza, Coza, Chotza, Hoča, Hotča). První písemná zmínka o městu pochází z roku 1368 a má podobu latinského in forum Choçe. V červenci 1444 je zmiňována jako Hotče (psáno v Hotče) a stejně tak i v srpnu 1467. Předpokládá se, že název Hoča a Hotča pochází z vlastního jména Hotkja.
Foča se součástí Bosny stává po zhroucení systému správy Nikoly Altomanoviće v roce 1373. Do Foči často přicházely obchodní karavany i koncem 14. a začátkem 15. století. Soutok řek Driny a Ćehotiny byl přirozeným místem křižení obchodních tras; rozdělovaly se zde cesty z Istanbulu směrem do Splitu a do Dubrovníka. Město se začalo rozvíjet z neveliké osady několika dřevěných domů, na rozdíl od jiných míst na území dnešní Bosny zde nestála v počátku existence sídla žádná pevnost ani jiná fortifikační stavba.
V 15. století rozkvět Foči zastínil i mnohá další města v okolí. Tehdejší význam města dokládá i zřizování kolonií Dubrovničanů ve městě v letech 1422–1448. Kromě cizích obchodníků se ale dařilo díky bohatým okolním zdrojům i místním. Mezi ty patří například rody Drugovići, Nartičićové, Zorčićové, Crijepovićové, Ljubinovićové, Novakovićové, Veseokovićové, Brateljevićové a významné postavy Tvrdiša Mirošković, Radoje Dubjević a další. Kromě obchodu s látkami a oděvy se ovšem také vyvážely i přírodní suroviny, na které je příroda v okolí města a údolí řeky Driny bohatá. Město tehdy vlastnil další vlivný rod – Kosačové.
V roce 1465 se město dostalo pod vládu Osmanských Turků a dále se rozvíjelo jako orientální sídlo. V téže době zněla podoba názvu města Hotča a od té doby lze dokázat existenci příjmení Hotčanin u místního obyvatelstva. V letech 1470 až 1572 bylo město sídlem Hercegovinského sandžaku, turecké správní jednotky. V roce 1477 zde bylo v tureckém sčítání lidu evidováno 277 rodin, 33 jednotlivců a 5 vdov. Na místě zbořeného kostela byla v roce 1501 vystavěna sultánova mešita. Mezi další památky turecké nadvlády nad Bosnou ve Foči patří např. i Aladžská mešita. V 17. století byla Foča centrem zlatnictví pro celý region.
_(14594989769).jpg)
V listopadu 1922 postihla město rozsáhlá povodeň, která strhla dřevěný most přes řeku Drinu. Město bylo velmi poškozeno a řada lidí po povodni z východní Bosny odešla do jiných částí tehdejšího jugoslávského království. V roce 1928 byl proražen tunel Bosenské východní dráhy a do Foči tak dorazila i železnice, byť úzkorozchodná. Trať byla odbočkou hlavní dráhy, která spojovala Srbsko s metropolí Bosny Sarajevem.
Na začátku druhé světové války připadla Foča, stejně jako celá Bosna a Hercegovina, Nezávislému státu Chorvatsko. Docházelo zde k represím židovského a nekatolického obyvatelstva. Od ledna do 10. května 1942[2] Foču s okolím obsadili jugoslávští partyzáni, kteří zde vyhlásili tzv. Fočskou republiku. Sídlilo zde i po nějaký čas i velení partyzánské armády v čele s Josipem Brozem Titem. I po pádu Foči v roce 1942 probíhaly ozbrojené boje v okolí města. V roce 1943 vtrhli do okolí města a do Foči samotné četnici pod vedením Dragoljuba Mihailoviće. V lednu 1945 bylo město osvobozeno jednotkami partyzánské Šesté černohorské brigády.
V předvečer rozpadu Jugoslávie došlo ve Foči k aféře Fočatrans, která se týkala místního autobusového dopravce. Aféra vyvolala řadu demonstrací po městě a musela zasahovat policie.
Na počátku války v Bosně a Hercegovině bylo město obsazeno Vojsky Republiky srbské, a to i přesto, že zde nebyla vyhlášena žádná srbská autonomní oblast (jako např. SAO Východní Hercegovina s hlavním městem v Trebinje). Spolu s celým podriním byla Foča cílem vyhánění bosňáckého obyvatelstva. Město a jeho okolí muselo po červenci 1992 opustit okolo dvaceti tisíc lidí. Zničena byla řada staveb připomínající muslimskou historii Bosny. V souladu s Daytonskou dohodou v roce 1995 bylo město ponecháno Republice srbské. Z části území města Foča byla vyčleněna nová obec Foča-Ustikolina, která byla připojena k Federaci Bosny a Hercegoviny. Město bylo po skončení války přejmenováno na Srbinje, v roce 2004 však byl Ústavním soudem Bosny a Hercegoviny název shledán za neústavní a město se přejmenovalo zpět na Foča.
Po skončení války se do Foči vrátilo na 4000 původních obyvatel bosňácké národnosti. Byly obnoveny za války zničené stavby, např. historické mešity.
Město Foča má vlastní zastupitelstvo, které má 25 volených zástupců.
Pod město spadá celkem 24 místních částí (srbsky mjesne zajednice).
V blízké obci Brod na Drini se nachází průmyslová zóna, pozůstatek bývalé státní firmy Maglić, která patřila k hlavním zaměstnavatelům ve Foči a která vyráběla produkty ze dřeva. V současné době je také velkým zaměstnavatelem povrchový důl Miljevina. Další významné firmy ve Foči se pohybují v oblasti obchodu nebo turistiky.
Ekonomický rozvoj města byl omezen odlehlou lokalitou Foči i v rámci Bosny a Hercegoviny a chybějící železnicí.
Ve Foči se nachází Městské divadlo, Muzeum Staré Hercegoviny (od roku 1956) a knihovna Prosvjeta.
V dobách existence socialistické Jugoslávie se ve Foči každoročně konala tzv. Partyzánská olympiáda, která připomínala události spojené s partyzánskými boji o město i okolí. Inspirována byla rovněž tzv. Igmanským pochodem.
Pamětihodnosti
Mezi pamětihodnosti města Foča patří např. hodinová věž (sahat kula), dvacet metrů vysoká věž z období turecké nadvlády, kostel sv. Nikoly (srbsky Crkva svetog Nikole), archeologická lokalita Rataja u obce Jeleča nedaleko od Foči, mešity Aladža a Musluk. Obnoven byl rovněž i bývalý železniční most prince Karla přes řeku Drinu.
V blízkosti Foči se nachází rovněž Národní park Sutjeska.
- Haris Harba, fotbalový záložník a útočník
- Zehra Deović, zpěvačka
- Adil Zulfikarpašić (1921-2008), politik
- Milomir Kovač (* 1962), veterinář
- Milan Lukić (* 1967), válečný zločinec
- Jasna Fazlić (* 1970), hráč stolního tenisu
- Edin Bavčić (* 1984), basketbalista
- Aida Hadžialić (* 1987), bývalá švédská ministryně
- Haris Bukva (* 1988), fotbalista
- Rade Krunić (* 1993), fotbalista
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
