Femme fatale

Další významy jsou uvedeny na stránce Femme fatale (rozcestník).

Femme fatale ( [fam fatal]IPA francouzsky „osudová žena“) je přitažlivá žena, schopná svým šarmem okouzlit muže a podmanit si je. Není jen krásná, ale vyzařuje z ní moudrost, rozhodnost a nedostupnost. Své charisma umí využívat tak, aby se muž při ní cítil být králem i sluhou zároveň. Je ctižádostivá a nebojí se odejít, pokud někdo nerespektuje její hranice. Okolí se právě kvůli tomu může zdát chladná a nedosažitelná, ale přesto touží po osudové spřízněnosti.

Nizozemská orientální tanečnice Mata Hari popravená za špionáž

Charakteristika

Femme fatale zkoušejí dosáhnout svých skrytých úmyslů užitím ženských úskoků, jako je krása, šarm a sexuální přitažlivost, přičemž všemi těmito atributy jsou dobře vybaveny. V některých situacích jich využívají více než své schopnosti lhaní nebo manipulace.

Tyto ženy se občas mohou stát i oběťmi, které se dostaly do bezvýchodné situace – viz například film Dáma ze Šanghaje z roku 1947 s Ritou Hayworthovou v hlavní roli.

Slavné femmes fatales

Marilyn Monroe v roce 1953

V dějinách se setkáváme jak s řadou skutečných femmes fatales, tak i mnoha smyšlenými postavami tohoto druhu:

Mytické a literární postavy

• Médeia
• Salome
• Helena
• Dalila
• Carmen

Skutečné historické postavy

• Kleopatra
• Lucrezia Borgia
• Jelizaveta Alexejevna Tarakanovová
• Mata Hari
• Alma Mahlerová
• Adina Mandlová
• Elizabeth Taylor
• Marilyn Monroe

Homme fatal

Jako mužský ekvivalent může rovněž existovat homme fatal. Jako takové muže, kteří mají podobné vlastnosti, můžeme chápat například postavu Dona Juana, Heathcliffa z románu Na Větrné hůrce a většinu knižních hrdinů Lorda Byrona; dalšími takovými jsou Billy Budd, hrabě Drákula, Tadzio v románu Smrt v Benátkách, Harthouse v Těžkých časech od Charlese Dickense, dále například Georges Querelle v Querelle z Brestu od Jeana Geneta, postava Jamese Bonda od Iana Fleminga, Tom Ripley v románech Patricie Highsmithové^[1] či Georges Duroy v románu Bel-Ami z roku 1885 od Guy de Maupassanta.

Reference

1. Mario Praz (1951), The Romantic Agony, p. 53-95

Externí odkazy

• Téma Femme fatale ve Wikicitátech