fiktivní literární a filmová postava From Wikipedia, the free encyclopedia
Fantomas (francouzsky Fantômas) je fiktivní literární a filmová postava známá zejména ze série francouzských komediálních sci-fi filmů s Louisem de Funésem a Jeanem Maraisem v hlavní roli ze šedesátých let 20. století. Jeho původ je ale mnohem starší. Dva francouzští novináři Marcel Allain a Pierre Souvestre jej přivedli na svět ještě před první světovou válkou roku 1911 na objednávku nakladatelství Fayard jakožto strašidelnou postavu francouzské brakové literatury[1] a již v roce 1913 Fantomas poprvé vstoupil do filmové historie hluboko v éře němého filmu. V éře zvukového filmu pak následovaly snímky ze třicátých a čtyřicátých let 20. století, nejproslulejší a nejznámější Fantomasova filmová éra pochází z šedesátých let.
Fantomas je démonický zloduch, geniální, tajuplný a hrůzu budící zločinec, který jako monstrózní zosobnění zla vzbudil živý zájem surrealistů.[2] Je pánem pařížského podsvětí, policie je proti němu bezradná a bohatí měšťané se obávají nejen o svůj majetek, ale i o svůj život. Marně se jej vyšetřující soudce Germain Fuselier, inspektor Sûreté Juve a mladý neohrožený novinář Jérôme Fandor pokoušejí dostat k soudu a pod gilotinu. Přestože je mu armáda špehů neustále v patách, vždy jim elegantně unikne.
Používá ke svým zločinům nejmodernější prostředky vědy a techniky. Tak například elektromagnet pod podlahou přitáhne Juva i Fandora za cvočky bot, zatímco Fantomas unikne díky svým izolovaným podrážkám. Fandora chce Fantomas zabít tím, že jej spustí ze skály a mezi lano a slunce dá obří lupu. Své oběti rovněž zabíjí pomocí zhypnotizovaného hroznýše, který je rozdrtí ve svém sevření. Do bot svých obětí dává žiletky a do rukavic vitriol. Z vydělané kůže mrtvého si vyrobí rukavičky, aby zanechával cizí otisky prstů, popravit nechá za sebe nevinného. Zavraždí i chotě své milenky lady Maud Belthamové.
Je mistrem převleků, jeho pravou tvář nikdo nezná. Používá škrabošku nebo černou kuklu. Teprve ve filmových verzích ze šedesátých let 20. století je vypodobněn v masce, ve které vypadá jako muž s nazelenalou tváří bez vlasů, vousů, obočí, rtů a ušních boltců, čímž se stává strašidelnou postavou s nevýraznou mimikou, jakýmsi prazvláštním děsivým zeleným fantomem.
Juve je inspektorem pařížské Sûreté a smyslem jeho života je dopadení Fantomase. Na konci třicátého druhého dílu mu Fantomas odhalí, že Juve není nikdo jiný než jeho vlastní bratr. Bydlí v domě č.p. 142 v rue Bonaparte a po požáru domu, způsobeného Fantomasem, se přestěhoval do rue Tardieu, 3b. Juve pracoval u policie zhruba již deset let před dějem prvního dílu knižní série. Jeho osoba je v podstatě tajemná podobně jako samotný Fantomas – víme, že má vzdálené příbuzné na venkově. Čtenář se nikdy nedozví ani Juvovo křestní jméno.
Jérôme Fandor je mladý, neohrožený, atletický a poněkud cholerický pařížský reportér. Původně se jmenoval Charles Rambert a jeho rodiče patří mezi Fantomasovy oběti. Novou totožnost mu zajistil inspektor Juve a Fandor je jeho spolubojovníkem proti Fantomasovi. Má snoubenku Helenu, která je ve skutečnosti Fantomasovou dcerou.
Mladý dělostřelecký důstojník Gurn zanechal během druhé búrské války v Natalu svou dcerku, malou holčičku Helenu. Po letech se pro ni vrátil. Helena se objevila v Paříži, kde se stýká s podsvětím a apači[3] a živí se jako prodavačka květin. Svého otce nesnáší a snaží se mu všemožným způsobem vyhýbat. Miluje novináře Jerome Fandora, stane se jeho snoubenkou a posléze i manželkou. Helenin rodinný původ však není jen tak jasně prokázaný...[ujasnit]
Fantomasův syn, jenž zdědil po otci zločinecké sklony. Nakonec zastřelen Juvem.
Fantomasova tragická milenka. Ačkoliv nesnáší Fantomasovy zločiny a děsí se jich, stále hrozného banditu miluje. V 18. dílu románové série je zaživa pohřbena, v následujícím dílu cyklu spáchá sebevraždu v návalu falešného přesvědčení, že jejím vrahem je Fantomas.
Ruská šlechtična pobývající v Paříži. Údajně dokonce příbuzná s carskou rodinou. V 1., 3. a 6. svazku románu oblíbený cíl Fantomasových loupeží.
Vrchní policejní inspektor, přímý Juvův nadřízený.
Juvovi kolegové inspektoři. Společně s Juvem sledují a honí Fantomase. Inspektor Leon při vyšetřování záhadné loupeže přijde Fantomasovým přičiněním o oko.
Tulák a starý tramp. Je schopen se živit jakoukoliv prací, nejčastěji pobývá v Paříži, po Francii se pohybuje tak, že v létě krade polní plodiny a slepice a na zimu se nechává "zabásnout." Často se setkává s Fandorem a reportér využívá jeho informovanosti. Bouzille taktéž patří mezi Fantomasovy pomocníky, i když přímých loupeží a zločinů se neúčastní.
Starý apač, vůdce Bandy cifer. Každý člen Bandy cifer je označován číslem, které značí počet "odkráhnutých" osob.
V Bandě cifer má číslo 7. Byl odveden do trestanecké kolonie, odkud uprchl a v Natalu se podílel na kšeftech s diamanty. Později se vrátil do Francie a byl zabit Fantomasem.
Zavalitý chlapík, mající pověst nejstrašnějšího apače v Paříži. Znám je svými brutálními útoky na nic netušící chodce. Přepadenou osobu povalí na zem a tluče jí hlavou o obrubník.
Pro vraždu britského policisty byl uvězněn. Později z vězení uprchl a dostal se zpět do Paříže.
Nerozlučná dvojice apačů – alkoholiků. Jeden bez druhého nedají ani ránu, dokonce se společně zamilují do Fantomasovy dcery. Volský Voko je menší zavalitější postavy s lišáckými očky, Kandelábr vysoký, suché kostnaté postavy s velkými mozolnatými dlaněmi.
Bývalá prostitutka, milenka Kandelábrova. Její milenec ji v návalu vzteku zavraždil.
Jeden z mladších apačů, vůdce nové party, Bandy temnot.
Šmelinářka, vetešnice a přechovávačka kradených věcí.
Blesková smrt, Adéla, Velká Ernestina, Mirette, Cholera, Tete de Lard, La Carafe, Otec Grelot (učitel kapsářství), Student, Emile, Fleur de Snape (milenka tří apačů – Jeana-Marieho, Ribonarda a Kostelníka; zastřelena lady Belthamovou), Ferda Bečka / Bečvář a Tonda Mlynář, Deguelasse a Fumier.
Fantomasovy příběhy od Marcela Allaina a Pierra Souvestreho jsou dosti brutální kriminální horory. Spojují v sobě prvky gotického románu a rekvizity novoromantismu s vědeckými vynálezy počátku 20. století. Odehrávají se ve zchátralých starých domech i v honosných zámeckých sídlech, ve špinavých a nebezpečných krčmách a brlozích i v luxusních obchodních domech a uměleckých galériích. Jsou na nich znát vlivy Tajností pařížských od Eugèna Suea a Rocambola od Pierra Alexise Ponsona du Terrail.[4]
První díl románového cyklu o Fantomasovi vyšel v únoru roku 1911 v rámci knižní série nakladatelství Fayard Le Livre Populaire.[5] Do konce roku 1913 pak vyšlo dalších třicet jedna pokračování.[6] Po Souvestrově smrti Allain ve psaní knih o Fantomasovi pokračoval a vydal o něm v letech 1925–1963 dalších jedenáct dílů.[6]
Přestože jde o pokleslou (brakovou) literaturu, již francouzský dadaistický a surrealistický básník Philippe Soupault viděl ve Fantomasovi prototyp moderního románu a Jean Cocteau postřehl jeho zvláštní lyrismus. Kladně se o cyklu vyjadřoval také Blaise Cendrars, Max Jacob a Francis Lacassin o něm prohlásil, že "obsahuje veškerou mytologii světa".[4]
|
1. Fantômas (1911, Fantomas). |
17. Le Mariage de Fantômas (1912, Fantomasova svatba). |
|
33. Fantômas est-il ressuscité? (1925). |
39. Oui, c'est Fantômas! (1934). |
V české filmové kultuře se Fantomas vyskytuje v televizním seriálu Arabela, kde jej ztvárnil František Peterka[7] a Arabela se vrací, kde jej ztvárnil Pavel Nový.[8] V česko-německém koprodukčním seriálu Lucie, postrach ulice sledují rodiče v televizi fiktivní seriál Fantomas, pán světa, jsou zobrazeny i některé scény z toho fiktivního seriálu. I jeden z formeláků na sebe vezme podobu Fantomase. Fantomas se též objevil ve filmu Adéla ještě nevečeřela, kde v úvodu filmu Nick Carter zneškodní Fantomase ve své kanceláři pomocí telepatie.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
